Léčba proleženin  

Menší a povrchové proleženiny lze vyléčit i konzervativně správným lokálním ošetřováním. U rozsáhlých vředů je nutná chirurgická léčba.

V první etapě se provádí tzv. nekrektomie - odstranění odumřelé tkáně. Po vyčištění defektu následuje rekonstrukční výkon - uzavření dekubitu. Tato operace v sobě zahrnuje odstranění proleženinové kapsy, dle potřeby snesení kostních hrbolů a krytí defektu. Jen vzácně lze defekt řešit přímým sešitím rány, většinou se musí krýt velkými dobře prokrvenými laloky s obsahem dostatečného množství tkáně (svalu, podkožního tuku a kůže).

Laloky jsou plánovány tak, aby v případě recidivy dekubitu bylo možno stejný lalok použít znova. Proto i na relativně malý dekubitus je vhodné použít velký lalok. Laloky rovněž plánujeme tak, aby jizvy po operaci nebyly v místě, které je hodně mechanicky zatěžované. Z rány jsou vždy vyvedeny sací podtlakové drény.

Při opakovaných recidivách proleženiny ve stejném místě může ale samozřejmě dojít k vyčerpání všech rekonstrukčních možností a dekubitus se stává neřešitelným.
Rekonstrukci proleženin je potřeba dobře naplánovat. Defekt musí být čistý, bez nekróz, pokud možno bez infekce. Pacient po překonané infekci bývá často ve špatné celkové kondici, ve stavu podvýživy s nedostatkem bílkovin. Proto je potřeba před vlastní rekonstrukcí pacienta připravit i celkově, aby se rány dobře hojily.

Po operaci je nezbytná dlouhodobá intenzivní ošetřovatelská péče s častými převazy a zejména s polohováním pacienta tak, aby neležel na operovaných částech těla a současně aby nedošlo ke vzniku nových proleženin na více namáhaných místech, na kterých pacient může ležet. Operované místo je možno začít opatrně zatěžovat ležením nebo sezením nejdříve 3-4 týdny po operaci, proto je důležitá spolupráce a trpělivost pacienta.

Možné vedlejší projevy, rizika a komplikace chirurgického výkonu

Komplikace mohou nastat v průběhu vlastního chirurgického výkonu, anestézie nebo v pooperačním období. Nejčastější komplikace jsou všeobecnějšího rázu jako krvácení, infekce rány, poruchy prokrvení okrajů rány, poruchy hojení a tvorby jizev. Poměrně často přetrvává delší dobu, i několik týdnů, sekrece do drénů. Jako závažnější komplikace lze uvést rozpad rány s recidivou proleženiny, částečná nebo kompletní nekróza laloku použitého ke krytí defektu. Tyto komplikace vznikají převážně u pacientů v těžkém celkovém stavu, nebo u pacientů, kteří nedodržují léčebný režim.
Jako běžné vedlejší projevy lze uvést místní bolestivost, zčervenání, otok a vznik hematomu (modřiny).

Po operaci dekubitálního vředu a odstranění proleženin zůstávají v místě operace jizvy. Tyto jizvy jsou vždy méně odolné a jsou citlivé zejména na špatné prokrvení a nedostatek živin. Proto pro prevenci vzniku nového dekubitu ve stejném místě je nezbytná dlouhodobá spolupráce a disciplína pacienta, zejména polohování s odlehčením operovaného místa, péče o celkovou fyzickou i psychickou kondici a pohodu.

Autor:
Martin Molitor

   
Diskuze
O čem se mluví Reakcí celkem Poslední odpověď
Liek na preležaniny 5 9.1.2015
Zobrazit všechny diskuze k Léčba proleženin