Crohnova choroba  

Crohnova choroba je zánětlivé onemocnění postihující kteroukoliv část trávicí trubice. Příčina onemocnění není známa, jeho výskyt se stále zvyšuje a postihuje především mladší pacienty. Nejčastěji se projevuje vleklými průjmy, bolestmi břicha, hubnutím, teplotami, mohou vznikat zúžení střeva nebo zánětlivé píštěle do okolních orgánů. Průběh je většinou chronický, léčí se farmakologicky event. chirurgicky.

Crohnova nemoc (morbus Crohn) je řazena spolu s ulcerózní proktokolitidou mezi tzv. nespecifické (idiopatické) střevní záněty. Jedná se o obtěžující chronické zánětlivé onemocnění s řadou komplikací, které může postihovat kteroukoliv část trávicího traktu, od jícnu až po konečník, nemusí se tedy týkat pouze střeva, právě ve střevě je však lokalizováno nejčastěji. Zánět proniká celou stěnou trávicí trubice a proniká i do přilehlých mízních uzlin. Onemocnění má nejvyšší výskyt v průmyslově vyspělých zemích a v současné době ho neustále přibývá. V České republice trpí touto chorobou zhruba 20 lidí na každých 100 000 obyvatel. Postiženi jsou nejčastěji mladí lidé mezi 20. -30. rokem věku.

Co je příčinou nemoci?

Příčina onemocnění je neznámá. Roli v jeho vzniku hrají patologické  imunitní mechanismy, které zapříčiňují zánětlivé poškození tkáně. Není vyloučen podíl infekce. Je také známo, že se při vzniku této nemoci uplatňují genetické dispozice. V rodinách nemocných je mnohem vyšší výskyt nespecifických střevních zánětů.

Postižení trávicí trubice je diskontinuální, což znamená, že se střídají postižené úseky s úseky zdravými. Nejčastěji je postiženo tzv. terminální ileum - koncový úsek tenkého střeva a přilehlé slepé střevo. Hovoříme o tzv. terminální ileitidě. Tato oblast střeva je postižena cca v 50 % případů a onemocnění  tak může imitovat akutní zánět červovitého přívěsku slepého střeva. Poměrně často bývá postiženo jen samotné tlusté střevo, tak je tomu zhruba ve 30 % případů.  Konečník je postižen v 10 - 20 % . Ostatní lokalizace jsou vzácné.

Při vyšetření střeva endoskopem zjišťujeme přítomnost vředů na sliznici, která je prosáklá a zarudlá a je rozdělena hlubokými rýhami, takže připomíná vzhled dlažebních kostek. Pokud rýha prostoupí celou stěnu, dochází ke vzniku píštělí (komunikací) do jiných orgánů dutiny břišní nebo malé pánve (např. píštěle do jiné části střeva, pochvy, močového měchýře či kožní píštěle v oblasti řitního svěrače). Vznik píštělí je pro Crohnovu chorobu příznačný.

Jak onemocnění probíhá a jaké jsou jeho projevy?

Průběh onemocnění je chronický, většinou se střídají období větších potíží s ústupem příznaků (relapsy a remise). U některých pacientů je průběh mírný,  u jiných je zánět stále aktivní, nedaří se jej potlačit a šíří se na další úseky trávicí trubice. Nejčastější obtíže představují vleklé  průjmy, většinou bez příměsi krve a hlenu,  bolesti v podbřišku nebo v pravém dolním kvadrantu břicha, hubnutí, únava, slabost, teploty i horečky. Někdy se objevují již zmíněné píštěle do sousedních orgánů, které mohou být bezpříznakové (zvláště kožní píštěle v okolí řitního otvoru) nebo mohou způsobovat infekci těchto orgánů způsobenou kontaminací střevním obsahem. Může docházet k zúžení střevního průsvitu s kolikovitými bolestmi břicha až zástavou střevní pasáže. U některých nemocných dominují mimostřevní projevy onemocnění a komplikace.

Jak se onemocnění diagnostikuje?

Diagnostika onemocnění spočívá ve vyšetření střeva. Pomocí rentgenu tenkého střeva s použitím kontrastní látky (enteroklýza) lze pozorovat charakteristický reliéf sliznice typu dlažebních kostek, píštěle i zúžení střeva. Nejpřínosnější je kolonoskopie - vyšetření tlustého střeva endoskopicky, které umožní nejen prohlédnout povrch sliznic,  ale i odebrat bioptické vzorky. V laboratoři zachycujeme známky zánětlivého procesu v organismu - zvýšenou sedimentaci, zvýšený počet bílých krvinek, může být přítomna chudokrevnost z nedostatečného vstřebávání vitaminu B12 i z chronického mírného krvácení při zánětu a další nespecifické ukazatele. Při rozsáhlém postižení střeva nacházíme známky malabsorbčního syndromu, tedy příznaky ze špatného vstřebávání živin, vitaminů a stopových prvků.

Jaké jsou komplikace Crohnovy nemoci?

Komplikace mohou probíhat ve střevě i mimo střevo. Mezi střevní komplikace patří zúžení střevního průsvitu s obrazem ileózního stavu (střevní neprůchodnost), mohou se vyskytnout píštěle do sousedních orgánů. Vážnou komplikací je vznik tzv. toxického megakolon. Jedná se o extrémní rozšíření tlustého střeva s městnáním jeho obsahu a rozšířením střevní stěny otokem. Za hlavní příčinu se považuje poškození nervové pleteně střevní stěny a tím její ochromení s vymizením peristaltických pohybů a napětí hladkého svalstva stěny. Mizí přirozená antibakteriální bariéra střevní stěny a rozvíjí se obraz sepse (otrava krve). Postižená stěna střeva může proděravět a vést ke vzniku akutního zánětu pobřišnice, nezřídka se smrtelným zakončením. Z četných mimostřevních komplikací se objevují  bolesti a záněty kloubů, oční komplikace (iridocyklitida), kožní projevy (erythema nodosum), aftózní stomatitida (zánět ústní sliznice), sklerozující cholangitida (zánět žlučovodu), Bechtěrevova nemoc, žlučové kameny v důsledku špatného vstřebávání žlučových kyselin v terminálním ileu, hepatitida (zánět jater) a další.

Jak se Crohnova nemoc léčí?

Pacientům je doporučován šetřící režim a hodnotná strava se zastoupením všech živin, u pacientů se sklonem k zúžení střeva opatrnost v přijímání nestravitelných zbytků. Základem léčby je farmakoterapie, která se řídí podle aktivity onemocnění, lokalizace a rozsahu postižení. Při mírné až střední aktivitě je podáván mesalazin, lokálně působící lék s protizánětlivým účinkem, případně sulfasalazin. Podle lokalizace se podává ve formě tablet, čípků nebo klysmat. Při větší aktivitě onemocnění jsou zpravidla podávány glukokortikoidy. U nemocných s vysokou aktivitou procesu či výraznými mimostřevními projevy se přidávají imunosupresiva, léky potlačující  imunitu. Z dalších lékových skupin se u Crohnovy nemoci v určitých případech využívají také antibiotika. V léčbě střevních zánětů účinně pomáhají také probiotika (živé bakterie). U nemocných nereagujících na obvyklou léčbu a u formy s píštělemi je indikována léčba monoklonálními protilátkami.  Při selhání farmakoterapie je nutno podstoupit chirurgickou léčbu, která přichází ke slovu zvláště  u některých komplikací, (zúžení střeva, střevní neprůchodnost, píštěle).

Aktualizováno