Vyšetřovací metody v gastroenterologii  

Mezi nejdůležitější vyšetření v gastroenterologii patří kromě anamnézy a fyzikálního vyšetření lékařem také řada radiologických a endoskopických metod. U radiologických metod se využívá rentgen často za současného použití kontrastních látek. Patří sem rentgen jícnu, žaludku, enteroklýza a irrigografie. Endoskopie využívá flexibilních optických přístrojů - endoskopů, které jsou zaváděny přímo do trávicího traktu (ezofagoskopie, gastroskopie, enteroskopie, kolonoskopie, rektoskopie). Ve vyšetření trávicího traktu se dále využívá řada speciálních metod jako je endokopická ultrasonografie, jícnová pH metrie, scintigrafie, vyšetření stolice, dechové testy aj.

Anamnéza

Tou pacient sám začne. Popisuje své potíže a lékař doplňujícími otázkami zjišťuje podrobnosti. Ptá se hlavně na bolest, zvracení, hubnutí, chuť k jídlu, potíže se stolicí nebo nadýmáním. Je zvědavý na příměsi ve zvratcích i stolici, na jejich barvu, nezvyklý zápach a konzistenci.

Často už z prvních odpovědí může lékař stanovit směr, kudy se budou vyšetření ubírat. Přesto se ještě zeptá pacienta na prodělané nemoci, na choroby vyskytující se v rodině a na užívání léků.

Fyzikální vyšetření

Břicho pacienta lze prohmatat i proklepat, svědomitý lékař si poslechne i činnost střevní. Pátrá, zda nejsou zvětšená játra nebo slezina, a dívá se i po útvarech, které nemají v břišní dutině co dělat. Zkoumá bolestivá místa, zhodnotí barvu kůže, stav jazyka i očí.

Pro pacienta nepříjemné, ale pro lékaře užitečné, je vyšetření konečníku. V poloze nemocného v kleče se složenými lokty lékař prohmatá rektum prstem v rukavici.  

Vyšetření krve

Pro první orientaci stačí vyšetřit krevní obraz a základní biochemii. Chudokrevnost signalizuje krevní ztráty, zvýšený počet bílých krvinek svědčí o zánětu, podobně jako zvýšená sedimentace erytrocytů. Nová metoda CRP odliší bakteriální zánět od virového.

V biochemickém vyšetření jsou důležité tzv. jaterní testy - indikují poruchu jater nebo žlučových cest. Jiné enzymy poukazují na problémy slinivky břišní.

Zvýšené hladiny krevního cukru a cholesterolu ovlivňují nejen trávicí trakt, ale i celý organismus. V krvi lze sledovat i tumorové markery, ukazující na možnost nádorového bujení. Vyšetření hladin protilátek se používá nejen v diagnostice infekcí, ale i při nesnášenlivosti lepku.

Odběr krve je nyní velmi elegantní proces - silná ostrá jehla pronikne do žíly bez bolesti a lze na ni napojit tolik nádobek na krev, kolik je potřeba. Nádobky jsou vakuované a samy se lehce naplní. Doba tupých jehel a skleněných stříkaček už dávno minula.

Ultrazvuk (sonografie, UZ, ultrasono)

Ultrazvuk používají k nočnímu lovu odedávna netopýři. Na počátku minulého století jej  poprvé vyzkoušeli ve Švýcarsku potápěči k vyhledávání předmětů pod hladinou. Medicína jej využívá přibližně padesát let, posledních třicet velmi intenzivně.

Pro svoji dostupnost, neškodnost a nízkým nákladům při relativně velké „výtěžnosti“ se ultrazvukové vyšetření vyšplhalo vysoko v žebříčku popularity mezi lékaři i pacienty. Tato metoda je hodně závislá na kvalitě přístroje, erudici vyšetřujícího a místních podmínkách - obézní pacienti trpící meteorismem jsou z tohoto hlediska nejméně šťastnou skupinou, bohužel velmi často mají trávící potíže právě oni.

Vyšetření se provádí ambulantně po přípravě, která není složitá. Stačí od půlnoci nejíst, nepít nekouřit a nežvýkat. Kouření a žvýkání povzbuzuje tvorbu trávících šťáv, a proto není vhodné. Samotné vyšetření se provádí vleže na lehátku. Základní poloha je na zádech, ale přetáčení z boku na bok je nutné pro důkladné vyšetření podžebří. Lékař může vyzvat pacienta, aby chvílemi zadržel dech, dýchal zhluboka nebo mělce. Sondou přejíždí po břiše a na monitoru se mu zobrazují na řezech orgány břicha. Natáčením sklonu sondy získá optimální obraz.

V břišní dutině jsou nejlépe přístupné tzv. parenchymové orgány - játra, žlučník, slezina, ledviny a slinivka. Přestože je průchod ultrazvuku omezen střevním plynem, dá se probádat i stěna žaludku a tenkého a tlustého střeva.Vidíme jejich pohyb a dají se posoudit i tkáně v okolí.

Při endosonografii zavádí lékař speciální sondu do tělních dutin a trubic. Toto vyšetření   odhalí podrobnosti v jejich těsném sousedství, není běžné, a provádí jej proto jen některá oddělení.

Endoskopie

Při endoskopii sleduje lékař trávicí trubici zevnitř kamerou. Při esofagoskopii a gastroskopii je trubice zavedena ústy do jícnu, žaludku a dvanácterníku; při koloskopii se zavádí do konečníku a výše do tlustého střeva. Z hlediska pacienta to nejsou vyšetření příjemná, zato jsou ale velmi užitečná. Spojují totiž v sobě nejen přímou diagnostiku, ale i možnost odběru materiálu pro mikroskopické a biochemické vyšetření a dokonce mohou léčit a nahradit operaci.

Příprava na zákrok je poněkud složitější. Pro gastroskopii stačí být nalačno, pro koloskopii se navíc střevo vyprazdňuje projímavými roztoky - dříve používané klystýry neměly takovou čistící schopnost. Před samotným vyšetřením lze podat látky tlumící napětí a bolest.

Rentgenové metody

Snímek břicha stojícího nebo ležícího pacienta podá informaci o poloze břišních orgánů, lékař vidí plyn mimo trávicí trubici, různá zvápenatění a lze z něj usuzovat na zástavu střevního pohybu.

Kontrastní vyšetření patří k nejstarším metodám, používají se už od počátku minulého století.

Trávicí trubice není sama o sobě pro rentgenové paprsky dobře viditelná, proto se používá suspenze síranu barnatého. Hustá mléčná tekutina, nezdvořile, ale výstižně nazývaná pacienty sádra, se podává jako nápoj nebo klyzmatem do střeva. Příprava před vyšetřením je proto stejná jako u endoskopie.

Při vyšetření sleduje lékař průchod látky na obrazovce rentgenového přístroje. Pacienta si podle potřeby natáčí do různých poloh, přičemž vyšetření jícnu a žaludku probíhá převážně vestoje, vyšetření tenkého a tlustého střeva vleže. Lékař může vidět zúžení a rozšíření trubice, výchlipky a polypy či pohyb svaloviny, tzv. peristaltika.

Aby se lépe zobrazila sliznice, používá se metoda dvojího kontrastu. Jedním kontrastem je malé množství baryové suspenze, druhým kontrastem je plyn, který dostaneme do trubice buď polknutím malého množství granulátu uvolňujícího CO2 nebo na opačném konci insuflací rektální rourkou. K dokonalému uvolnění střevní stěny je navíc podáno nitrožilně  spasmolytikum Buscopan. Nejsložitější je vyšetření tenkého střeva, suspenzi je totiž nutno dopravit nasogastrickou sondou až za dvanácterník.

ERCP (endoskopická retrográdní cholecystopankreatikografie)

Žlučové a pankreatické vývodné cesty lze zobrazit touto kombinací endoskopické a rentgenové metody.

CT (počítačová tomografie)

Rentgenový přístroj obchází tělo po kruhové nebo po spirální dráze, záření projde tělem, dopadne na protilehlá čidla a počítač konstruuje obraz roviny, ve které paprsek objekt „překrojil“. Za toto nové využití rentgenového záření byla v roce 1979 udělena Nobelova cena. Při klasickém rentgenovém vyšetření se totiž jednotlivé orgány překrývají, kdežto sada vrstev vzniklých při CT sumaci eliminuje a orgány se zobrazí mnohem podrobněji. Navíc je možné výsledky dále počítačově zpracovávat.

Pacient přichází nalačno, před vyšetřením vypije roztok kontrastní látky, aby byla trávicí trubice lépe viditelná. Další kontrastní látku dostane během vyšetření do žíly, proto je nutná i příprava protialergickými léky. Pro vyšetření tlustého střeva je důležité vyprázdnit se  projímadlem.

Při vyšetření leží pacient na zádech (na břiše), nehýbe se a zadržuje dech podle pokynů personálu. CT se nejvíce využívá v diagnostice nádorů a jiných ložiskových změn.

MR (magnetická rezonance)

Využívá chování jader atomů v silném magnetickém poli, pacient není vystaven ionizujícímu záření. Zobrazení měkkých tkání je ještě podrobnější než při CT, diagnostické využití je obdobné.

Vyšetření stolice

V mikrobiologické laboratoři ze stolice vykultivují bakteriálního původce střevní infekce i případné parazity. Biochemické metody odhalí i malé množství krve ve stolici. Toto skryté (okultní) krvácení je významným příznakem karcinomu tlustého střeva a u rizikových skupin obyvatelstva se provádí plošně.

Dechové testy

Po podání značených látek do těla se kontroluje koncentrace vodíku a izotopů uhlíku ve vydechovaném vzduchu. Z výsledků lze soudit na poruchy vstřebávání látek v tenkém střevě.

Scintigrafie

Gama kamera sleduje průchod potravy značené radionuklidem trávicí trubicí, a tak odhalí poruchy její hybnosti. Obdobně se dá sledovat cesta radionuklidů žlučovým stromem. Statické  vyšetření odhalí změny ve stavbě  jater.

PET (pozitronová emisní tomografie)

Nejnovější metoda, v České republice bylo otevřeno první pracoviště v roce 1999. Využívá  rovněž látky značené radioaktivními izotopy, které však neemitují gama-záření, ale pozitron. Důsledky jeho působení na okolí snímá speciální kamera. Je možná i kombinace s CT a MR, výsledky jsou pozoruhodné.  

Speciální vyšetření jícnu

Manometrie jícnu sleduje tlakové změny v průběhu jícnu, pH-metrie slouží ke stanovení  reakce prostředí v jícnu. Obě tyto metody se užívají u nemocných s jícnovým reflexem (návratem potravy) a provádějí se na specializovaných pracovištích.

Biopsie

Jaterní biopsie se provádí silnou dutou jehlou zavedenou v místním znecitlivění přes mezižebří do jater. Tkáň se odebírá necíleně nebo cíleně z ložiska pod ultrazvukovou kontrolou. Z tenkého střeva se odebírá vzorek tkáně Crosbyho kapslí. V tenkém střevě si kapsle nasaje kousek sliznice a nožíkem jej odřízne.

Závěr

Z přehledu vyšetření vyplývá, že lékaři mají v současné době mnoho možností zjistit, co pacienta trápí. Vždy se musí snažit, aby byl sled vyšetření racionální, pro pacienta snesitelný a vedl co nejrychleji k cíli, tedy správné diagnóze a léčbě.

Aktualizováno