Rakovina prsu

Rakovina prsu je nejčastějším zhoubným nádorem u žen a jeho výskyt se během posledních 20 let zdvojnásobil. Četnost /incidence/ karcinomu prsu se zvyšuje s věkem a nejprudší vzestup nastává po 50.roce života, i když v posledních letech je pozorováno snížení této hranice v neprospěch mladších žen. Před 20.rokem je výskyt karcinomu prsu velmi vzácný. V naší republice žije více než 50 000 žen, které onemocněly a léčily se pro rakovinu prsu. I když stále narůstá počet žen onemocnělých rakovinou prsů /ročně to představuje u nás kolem 7000 nových případů/, úmrtnost vzhledem k vyšší četnosti se naštěstí snižuje. V současné době umírá v naší republice ročně na toto onemocnění přibližně 2000 žen.

Nejjednodušší metodou včasného záchytu rakoviny prsu je samovyšetřování vlastních prsů a to nejlépe každý měsíc. Samovyšetřování však nemůže odhalit nehmatné bulky. To je cílem  tzv. mamografického screeningu, čili aktivního vyhledávání časných stadií karcinomu prsu a to ještě předtím, než se rozšíří cévním řečištěm. Díky celoplošnému screeningu se významně snížila úmrtnost na rakovinu prsu u žen, které toto vyšetření absolvovaly /téměř o 40%/. Od roku 2002 platí možnost bezplatného mamografického vyšetření pro všechny ženy starší 45 let.

Léčba rakoviny prsu je týmová a podílí se na ní hlavně klinický onkolog, chirurg, rentgenolog, radiační onkolog, patolog a v případě nutnosti i další odborníci. Plastický chirurg, i když stojí někde na konci řady vzájemně spolupracujících odborníků, by měl být pevnou a neoddělitelnou součástí této komplexní péče o ženy po částečných nebo radikálních výkonech na prsu. To proto, že zejména u mladších žen, které ztratily část nebo celý prs, pozorujeme fenomén zvaný dysmorfofofobie, tj. obavy z vlastní ošklivosti. Pro ženy jsou totiž informace o možnostech úspěšné rekonstrukce prsu jakýmsi světlem na konci dlouhé cesty pochybností a nepříjemností pramenících z primárních léčebných zákroků a nadějí pro navrácení do plnohodnotného společenského i osobního života.