Odběr a uchování pupečníkové krve pro potřebu dítěte  

Pupečníková krev je krev novorozence, která zůstává po porodu dítěte v pupečníku a placentě. Obsahuje vzácné kmenové buňky, které se v současnosti využívají k léčbě řady závažných onemocnění, jako jsou leukémie, lymfomy, nádorová onemocnění orgánů, získané poruchy krvetvorby, imunity nebo metabolismu apod. Dnešní moderní technologie umožňují uchovat kmenové buňky z pupečníkové krve po několik desetiletí.

Kmenové buňky

Po dobu prenatálního vývoje se organismus dítěte vyvíjí z jakýchsi základních, nespecializovaných buněk, které nazýváme buňky kmenové. Tyto buňky se postupně specializují na buňky jednotlivých tkání, například na nervové, svalové, kožní nebo na buňky orgánové. Kmenové buňky jsou v současnosti součástí řady standardních i experimentálních terapií. Nejčastěji se získávají z kostní dřeně, pupečníkové krve, periferní krve nebo také z tukové tkáně apod. Kmenové buňky z pupečníkové krve patří mezi tzv. dospělé kmenové buňky. Jejich použití k výzkumným a terapeutickým účelům je navíc přijatelné pro všechna hlavní světová náboženství.

Kmenové buňky z pupečníkové krve

V krvi dítěte i dospělého se nachází vedle krevních destiček zralé bílé a červené krvinky. Pupečníková krev však obsahuje i kmenové buňky, které se v podobném složení v krvi už nikdy po dobu života neobjeví.

Nejdůležitější jsou krvetvorné kmenové buňky, které jsou schopné se proměnit na celou krevní řadu krevních elementů. Kromě toho se v krvi nachází i jiné typy kmenových buněk, schopné specializovat se na buňky svalů, kostí a chrupavek, buňky produkující inzulín nebo buňky srdečního svalu a jiné.

Po narození se krvetvorné kmenové buňky nachází už jen v kostní dřeni. Tyto buňky jsou však – tak jako jiné buňky těla – ovlivněné faktory prostředí, životního stylu, postupně stárnou a jejich schopnost množení se zmenšuje. Buňky z pupečníkové krve jsou mladé, odebrané ve věku „nula“, s maximální schopností množit se. Navíc buňky z kostní dřeně se odebírají již nemocnému pacientovi, mohou proto být kontaminované či porušené, procházejí léčbou, např. chemoterapií.

Onemocnění, při kterých se používá pupečníková krev

Pupečníková krev darovaná matkami do veřejné banky se využívá při onemocněních, kdy je potřebná transplantace krvetvorných buněk od dárců. Jedná se především o zhoubné i nezhoubné poruchy krvetvorby včetně leukémií, vrozené poruchy imunity či metabolismu a podobně. V USA a Japonsku je dnes krev darovaná matkami nejčastějším zdrojem krvetvorných kmenových buněk k transplantacím u dětí.

Vlastní pupečníkovou krev je možné využít u dětí při standardních diagnózách na tzv. autologní transplantaci, zejména při onemocněních jako jsou nádory dětského věku (neuroblastom, meduloblastom), aplastická anémie, autoimunitní onemocnění apod. Využití vlastní pupečníkové krve je možné i v dospělosti. S věkem se dokonce zvyšuje počet a četnost onemocnění, při jejichž léčbě se využívají vlastní krvetvorné buňky. V rámci experimentální terapie se dnes v USA a Německu sledují léčebné účinky vlastní pupečníkové krve při onemocněních jako je diabetes I. typu nebo u neurologických poruch.

Výhody vlastní pupečníkové krve oproti vlastní kostní dřeni spočívají v následujícím:

• Buňky v pupečníkové krvi jsou odebrané na počátku života, jsou mladé a „čisté“, nezatížené procesem stárnutí, onemocněním nebo léčbou.

• Zmražená pupečníková krev je připravena k okamžitému použití, je dopředu známa její kvalita a vlastnosti. Není třeba plánovat odběr vlastní kostní dřeně a zatěžovat již tak nemocný organismus. Rychlý přístup ke krvetvorným kmenovým buňkám může výrazně zvýšit šance na uzdravení.

• Pupečníková krev uskladněná pro potřebu dítěte je ve vlastnictví rodičů, a proto má na ni dítě výhradní právo.

Pupečníková krev může být použitá nejen pro dítě, od kterého byla odebraná, ale i pro jeho sourozence. Při řadě onemocnění jsou totiž potřebné krvetvorné kmenové buňky od druhého člověka – dárce. Jedná se o onemocnění, kdy jejich původ může být přítomný už v krvetvorné buňce, zejména u geneticky podmíněných poruch krvetvorby či metabolismu, některých leukémií a dalších. V takovém případě je nejlepším dárcem sourozenec.


Pro úspěšnou transplantaci pupečníkové krve od jiné osoby je potřebná shoda mezi dárcem a příjemcem (to znamená i mezi sourozenci). Porovnává se kompatibilita mezi tzv. HLA antigeny, což jsou speciální tkáňové znaky přítomné na bílých krvinkách. U vlastních sourozenců je pravděpodobnost úplné shody 25%. Ke srovnání: pokud se vyhledává vhodný dárce v mezinárodních registrech, často se nenajde ani mezi miliony dárců.

Odběr pupečníkové krve

Odběr pupečníkové krve se provádí ihned po porodu dítěte, po přestřihnutí pupeční šňůry, avšak ještě před porodem placenty. V době odběru je dítě už v péči dětské sestry. Placenta a pupečník jsou orgány dítěte, které po porodu ztratily svoji funkci, nejedná se o orgány matky. Proto odběr není nepříjemný a bolestivý ani pro matku, ani pro dítě.

Odběr provádí školený porodník nebo porodní asistentka pomocí sterilní soupravy, která je k dispozici v každé porodnici, která má povolení činnosti k odběrům pupečníkové krve. Po pečlivém vydesinfikování místa vpichu na pupečníku, se jehlou nabodne pupeční žíla a krev se nechá vytéct do odběrového vaku.

Po dobu porodu je prvořadou povinností lékařů postarat se o dítě a matku a až následně o odběr pupečníkové krve. Proto se může stát, že v některých případech lékař nemůže pupečníkovou krev odebrat.

Každý odběr pupečníkové krve je specifický, množství odebrané krve závisí na faktorech, jako je velikost dítěte, velikost placenty, délka pupeční šňůry, množství zbývající krve v placentě a pupečníku apod. Pro vlastní použití pupečníkové krve není důležitý její objem, ale počet tzv. jaderných buněk, který se zjišťuje během zpracování. Počet buněk v jednom odběru určuje maximální hmotnost pacienta, pro jakého může být krev k transplantaci použita.

Odběr pupečníkové krve při císařském řezu

Pupečníková krev se dá odebrat i při císařském řezu, dokonce zkušenosti s těmito odběry jsou velmi dobré, což je dáno především všeobecně sterilním prostředím u sekce a možností vhodně načasovat odběr. Samozřejmě zdraví dítěte i matky je důležitější než odběr, proto v případě komplikací je na zvážení porodníka, zda jej provede. Pupečníková krev se dá odebrat i při porodu do vody nebo jiných alternativních porodech.

Uskladnění pupečníkové krve

Na základě dosud získaných poznatků se předpokládá, že pupečníková krev by mohla být zamrazená neomezeně dlouho, minimálně po dobu jednoho lidského života. Příslušné mezinárodní instituce, sledující skladování biologického materiálu (WHO, FDA, EMEA), nevydávají žádná omezení na dobu použitelnosti skladované pupečníkové krve, nicméně v ČR požaduje Státní ústav pro kontrolu léčiv (Súkl) po zpracovatelích pupečníkové krve stanovení doby exspirace, obdobně jako je tomu i u léčiv. Přesto toto empirické stanovení „exspirace“ neodpovídá její skutečné době využitelnosti, která plně koresponduje se stanovisky výše uvedených mezinárodních organizací. Proto zpracovatelé pupečníkové krve mohou po vypršení této doby exspirace Súkl požádat o její prodloužení (prostřednictvím předložených validačních studií).

Výzkum a použití zamrazených živých buněk (spermie, kostní dřeň apod.) ukazuje, že kryokonzervace v tekutém dusíku udrží buňky životaschopné několik desítek let. Nejstarší zamrazené buňky úspěšně použité v medicíně byly použity po 50ti letech. Protože se však pupečníková krev zamrazuje pouze poslední desetiletí, jsou v současnosti jen experimentálně ověřené buňky, které jsou uskladněné do 30 let.



Publikováno