Na cesty bezpečně 

Los Nevados, Merida, Venezuela

Pane doktore, co všechno se dá zahrnout pod pojem tropická medicína?

Historicky tato problematika zahrnovala především onemocnění, která se v době britské kolonizace vyskytovala právě v oblastech tropů u osadníků a byla importována do Evropy (řada trop. Infekcí není přenášena přímým kontaktem s obyvatelstvem.) Největší zkušenost s touto problematikou měla především Velká Británie. V současnosti tento obor zahrnuje také otázky spojené s cestováním a turistikou.  Cestovní medicína se zabývá poradenstvím před cestou do epidemiologicky rizikových oblastí, nejedná se tedy jen o tropy, ale zahrnuje i další oblasti, například vysokohorskou medicínu. Další problematika, která patří do oboru a vznikla v posledních desetiletích, se zabývá zdravím migrantů, protože stále více lidí z Asie, Afriky nebo Latinské Ameriky žije a pracuje v Evropě. Pro nás, v České republice, je nejdůležitější obor cestovní medicíny a péče o turisty, neboť těch, kteří by dlouhodobě pobývali v tropech, je relativně málo a migrantů též mnoho nemáme.

Přichází léto a řada lidí se chystá na dovolené, které destinace jsou z pohledu zdraví nejrizikovější?

Většina turistů jezdí do turistických destinací, ať už v tropech nebo subtropech, které nejsou zdravotně příliš nebezpečné. Největší rizika skýtají oblasti subsaharské Afriky, zvláště její západní a centrální oblast, jak jsou např. Nigérie a Kongo. Potom jsou to také oblasti jihovýchodní Asie nebo Pacifiku. Hodně riziková je například Papua-Nová Guinea nebo oblasti Laosu, Barmy a Kambodži. A samozřejmě další rizikovou oblastí je Amazonie.

O jaká konkrétní rizika se jedná?

Nejčastější jsou cestovní průjmy, jež jsou obvykle nezávažné, samy odezní během několika dní a k jejich léčbě obvykle postačí perorální rehydratace. Vzácně se můžete nakazit bacilární nebo amébovou dyzenterií, což jsou závažnější nemoci a například děti by na ně mohly zemřít.

Další skupinou jsou horečnatá onemocnění. Je to především malárie, která je přenášena komáry rodu Anopheles a která je bez léčby smrtelná. Potravou a vodou se přenáší břišní tyfus.  Ze vzácnějších onemocnění jsou to rickettsiózy a leishmaniózy. A samozřejmě virové infekce, mezi ty nejčastější patří virová hepatitida typu A, která se přenáší kontaminovanou vodou, potravou, ale i přímým kontaktem s nemocným člověkem. Zde je důležité očkování, které existuje i proti řadě dalších infekcí, jako je břišní tyfus, meningokokové infekce, vzteklina, cholera, poliomyelitida, žlutá zimnice apod. Existují však i onemocnění jako je například horečka dengue přenášená komáry, proti které dosud očkování nemáme.

Jak se tedy připravit před odjezdem do některé z rizikových oblastí?

Je třeba navštívit některé z center cestovní medicíny, kde se prokonzultují zdravotní rizika v dané destinaci, připraví se očkovací plán a doporučí se antimalarická profylaxe.  Je také důležité si předem u praktického lékaře zjistit termín posledního očkování proti tetanu a u dětí a mladších osob i očkováni proti hepatitidě B, které bylo v ČR plošně zahájeno v roce 2001 u kojenců a 12-letých dětí.

MUDr. RNDr. František Stejskal, Ph. D.

Na základě čeho se doporučuje antimalarická profylaxe?

Malarické oblasti jsou celosvětově rozděleny podle rizika infekce a podle přítomnosti nejzávažnějšího původce, což je Plasmodium falciparum, které může člověka usmrtit. Antimalarická profylaxe se tedy řídí výskytem tohoto typu plasmodia a jeho rezistencí na antimalarika. Nejvíce rizikové jsou subsaharská Afrika, Amazonie, Indický subkontinent a jihovýchodní Asie. Důležitou součástí prevence je ochrana před poštípáním komáry aplikací repelentů, nošením vhodného oděvu a používáním moskytiér. Z antimalarik se v současné době v nejvíce rizikových oblastech používají tři typy, je to meflochin, kombinace atovachon-proguanil v preparátu Malarone, nebo se dá užívat antibiotikum doxycyklin. Doporučení konkrétního antimalarika se také řídí tím, jestli se člověk léčí s nějakým dalším onemocněním a vychází se při tom z konkrétních kontraindikací. Záleží nejen na oblasti, ale i na tom, jestli je doba dešťů nebo sucha, jestli je pobyt krátkodobý, dlouhodobý, spíše ve městech nebo na venkově.

Kdy se začínají antimalarika podávat, jak často se užívají a kdy se vysazují?

Dávkování antimalarik záleží na tom, jak rychle se z těla vylučují, meflochin a chlorochin se profylakticky užívají jednou týdně, Malarone a doxycyklin každý den. Začínají se podávat určitou dobu před odjezdem, v závislosti na typu léčiva.  Např. Malarone a doxycyklin, se začíná užívat jeden den před vstupem do malarické oblasti, meflochin a chlorochin vyžadují 1 - 2 týdenní předstih.  Po opuštění malarické oblasti je třeba antimalarika v užívání antimalarik vždy pokračovat, v případě Malarone 7 dnů, u chlorochinu, meflochinu a doxycyklinu 4 týdny. O negativních účincích antimalarik existuje především na internetu řada informací, které ale bývají mnohdy zkreslené.

Na jaké příznaky je třeba dát si pozor po návratu z rizikových oblastí?

Pokud se po návratu z tropů objeví horečka, je nezbytné okamžitě vyhledat lékaře, nejlépe infekčního nebo interního oddělení. Tam se provedou základní laboratorní vyšetření, tedy krevní obraz, zánětlivé ukazatele, jaterní testy a dále se odesílají krevní nátěry na specializované pracoviště k vyloučení malárie. To je třeba udělat vždy v případě horečky po návratu z malarické oblasti, protože člověk se může nakazit i přesto, že užívá antimalarika. Ani ta totiž nemusí být stoprocentně účinná a ani při sebelepší prevenci není jistota, že nebyl hmyzem pobodán.

Co je vlastně kromě malárie největším rizikem při návštěvě tropických oblastí?

Důležité je, aby se turisté chovali zodpovědně. Nejčastější příčinou úmrtí v tropických oblastech jsou úrazy, především dopravní nehody. Cestovním průjmům se dá velmi dobře předcházet konzumací nezávadné vody a stravy, to je jediná účinná prevence. Pokud chcete jíst něco exotického, je třeba dbát na to, aby to bylo tepelně upravené. Důležité je také vyvarovat se kontaktu se sladkou vodou v jezerech a řekách, které mohou být zamořeny schistosomózou. Nechodit naboso, protože v tropických oblastech je řada parazitů, které mohou do těla proniknout kůží.  Mnoho rizik se dá omezit zodpovědným chováním, nikdy se v tropech nenechat tetovat ani holit břitvou, může dojít k přenosu hepatitidy A a C, vzácně i HIV infekce. Jsou samozřejmě onemocnění, kde stoprocentní prevence neexistuje, například zmíněné pobodání hmyzem.

Je nutné, aby repelenty obsahovaly látku DEET?

Krom této látky jsou v současnosti účinné i další látky, jako je icaridin, které byly testovány WHO a mají stejnou účinnost. Záleží především na koncentraci těchto látek. U nás jsou dostupné repelenty s koncentrací 20 - 30% obsahu DEET a působí krátkodobě. Dají se ale získat preparáty, které obsahují 50 - 96% DEET, tam je však problém, že rozpouští umělé hmoty. Člověk by musel mít oblečení z přírodních materiálů. Tato látka se vstřebává kůží, dráždí ji, děti ji nesmí používat ve vysoké koncentraci.  Do vysoce rizikových oblastí doporučuji koncentraci 50%, nebo kombinaci více druhů repelentů.

Na co si dát pozor při cestování s dětmi?

Pokud jede někdo s dětmi do oblastí, které jsou turistickými destinacemi s minimálním rizikem onemocnění, bývá největším problémem spíše doba letu, kterou děti nemusí dobře snášet. Dalším rizikem je úraz, protože lékařská péče v oblasti nemusí být nejlepší kvality. Totéž platí, pokud má dítě akutní průjmové nebo horečnaté onemocnění, a nemusí se jednat přímo o tropické infekce.  Proto musí rodiče cestování zvažovat i z těchto hledisek a nikoliv pouze přítomností tropických chorob. S dětmi se dá jezdit kamkoliv do běžných turistických destinací jako je Thajsko, Kuba, Venezuela, Brazílie nebo i Keňa. Důležité je především chovat se zodpovědně.