Léčba antibiotiky

Tyto látky jsou původně mikrobiální a využívají se pro léčbu infekčních onemocnění. Nejznámějším antibiotikem je penicilin, který objevil Alexandr Fleming. Dnes se ale na některé léky vyvíjí u bakterií resistence a prodlužuje se tím léčba daného onemocnění.

Tyto látky jsou původně mikrobiální a využívají se pro léčbu infekčních onemocnění. Nejznámějším antibiotikem je penicilin, který objevil Alexandr Fleming. Dnes se ale na některé léky vyvíjí u bakterií resistence a prodlužuje se tím léčba daného onemocnění.

Antibiotika jsou léky přírodního či syntetického původu užívané k léčbě infekčních onemocnění způsobených mikroogranismy - nejčastěji bakteriemi a v menší míře také některými druhy hub a parazitů. Antibiotika ale nejsou vůbec účinná při virových onemocněních.

Ohlédnutí do historie

Objev prvního antibiotika je připisován skotskému vědci, Alexandru Flemingovi, který si v roce 1928 všiml, že bakterie nemohou přežít v misce, která obsahuje i plíseň vyskytující se běžně na chlebu a tento jev vysvětlil přítomností rozpustné látky, kterou plíseň uvolňuje. Látka dostala název penicilin, ale na své široké využití si musela počkat do začátku 40. let, kdy vědci našli cestu, jak vyrábět velká množství čistého penicilinu.

Trocha teorie

Antibiotika nejčastěji bojují proti bakteriím - mikroorganismům, které přežívají na/v těle člověka, ve vzduchu, vodě, půdě apod. a jsou schopny samostatné existence, tj. ke svému životu nepotřebují jiný živý organismus.

Antibiotika se dají dělit z různých hledisek, zůstaňme pro tuto chvíli pouze u dvou třídění:

 Podle způsobu účinku
 baktericidní bakteriostatická
 bakterie zabíjejí brání dalšímu množení bakterií

 

Podle rozsahu záběru
 se širokým spektrem s úzkým spektrem

 - působí současně proti více druhům bakterií

 - používají se, když není jasná příčina infekčního onemocnění nebo pokud je způsobeno různými bakteriemi

 - poškozují i bakterie, které jsou tělu vlastní (např. bakterie žijící ve střevě)

 - příklady: cefalosporiny, beta-laktámová antibiotika, tetracykliny, chloramfenikol, fluorochinolony a další

 - účinkují pouze na určité bakterie

 - používají se, pokud je známá příčina infekce

 - méně poškozují prospěšnou bakteriální flóru

 - příklady: makrolidy, vankomycin a další

Výběr antibiotika

Při volbě antibiotika lékař bere v úvahu druh a závažnost infekce, způsob podání (k dispozici jsou tablety, kapsle, injekce, krémy, čípky, oční kapky a další), možné nežádoucí účinky spojené s konkrétním lékem, riziko alergie u daného nemocného a také citlivost bakterií v dané oblasti.

Léčba antibiotiky by měla být zahajována až po stanovení původce infekce v mikrobiologické laboratoři ze vzorku krve, moči nebo tkáně odebrané nemocnému a po stanovení citlivosti k různým antibiotikům. Tyto testy však trvají několik dní a lékař musí zahájit léčbu infekce co nejdříve - tehdy spoléhá na své znalosti o obvyklých původcích onemocnění v dané lokalitě a zvolí antibiotikum dle svých zkušeností; teprve po obdržení výsledků z laboratoře léčbu případně upraví. Antibiotika je nutné užívat dokud se bakterie nevyloučí z organismu, což může být i několik dní poté, kdy odezněly příznaky onemocnění (zcela výjimečně jsou antibiotika podávána méně než 5 dní). Předčasné ukončení léčby může vést k opětovnému vzplanutí infekce nebo ke vzniku rezistentní bakterie (viz dále).

V některých případech je nutné použít kombinaci antibiotik - např. na začátku léčby, kdy není jasné, která bakterie infekci způsobila, u infekcí, které jsou způsobeny bakteriemi, které si snadno vytvářejí vůči antibiotiku odolnost (rezistenci) nebo u infekcí způsobených více než jedním druhem bakterií, kdy každý druh je citlivý na jiné antibiotikum.

Preventivní použití antibiotik

Antibiotika jsou někdy indikována též u nemocných, u kterých infekce neprobíhá. Jde o pacienty, u nichž je vysoké riziko vzniku infekčních onemocnění po kontaktu s bakteriemi jako jsou např. lidé s oslabeným imunitním systém (lidé s leukémií, AIDS, lidé užívající chemoterapii pro nádorové onemocnění), lidé s umělými nebo poškozenými srdečními chlopněmi, lidé podstupující těžké operace a další.

Nežádoucí účinky

Obvyklé nežádoucí účinky antibiotik vycházejí z poškození přirozené bakteriální mikroflóry ve střevě (průjem) nebo u žen v pochvě (kvasinkové infekce). Nežádoucí účinky mohou být někdy závažnější a mohou narušit funkci ledvin, jater, kostní dřeně nebo jiných orgánů. Antibiotika mohou způsobovat také alergické reakce od těch nejlehčích forem jako jsou vyrážky, svědění až po anafylaktický šok - závažnou a život ohrožující alergickou reakci, která se projevuje otokem hrdla, těžkou dušností, poklesem krevního tlaku a oběhovým selháním.

Máte alergii na antibiotika?

Mnoho lidí si myslí, že „má alergii na antibiotika“, ale ve skutečnosti mluví o nežádoucích účincích, které nemají s alergií nic společného. Lékař musí nežádoucí a alergickou reakci odlišit, protože lidé, kteří jsou skutečně alergičtí na nějaké antibiotikum, už by neměli nikdy dostat nejen toto konkrétní antibiotikum, ale ani antibiotikum příbuzné. Na druhou stranu lidé, kteří měli v souvislosti s užíváním antibiotika lehké nežádoucí účinky mohou toto nebo příbuzné antibiotikum užít ke zvládnutí infekce i v budoucnosti.

Kdy ne!

Antibiotika vůbec neúčinkují při onemocněních způsobených viry, obvykle jde o záněty horních či dolních cest dýchacích, zánět nosohltanu, hrtanu, průdušek či průdušnic. Stejné je to i se zánětem středního ucha u dětí. Ten vzniká často v souvislosti s nachlazením a bývá virového původu.

 Onemocnění způsobená bakteriemi Onemocnění způsobená viry
  • infekce krku, uší

  • angína

  • zánět plic

  • zánět mozkových blan (meningitida)

  • infekce močových cest

  • infekce pohlavních orgánů

  • kožní infekce

  • infekce ran

  • a další

  • většina infekcí krku a uší

  • nachlazení

  • chřipka

  • akutní zánět průdušek (bronchitida)

  • spalničky

  • zarděnky

  • žloutenka (virová hepatitida)

  • AIDS

  • a další

 
















Rezistence

Rezistence je zvyšující se odolnost bakterií, které způsobují infekční onemocnění. Bakterie, stejně jako všechny živé organismy, se v průběhu času přizpůsobují změnám svého okolí a protože jejich životní cyklus je velmi krátký, vznikají nové „přizpůsobené“ generace rychle. Díky širokému užívání a nadužívání antibiotik jsou bakterie neustále v kontaktu s antibiotiky a ačkoli mnoho bakterií po takovém kontaktu umře, některé přeci jen přežijí a předávají tuto schopnost dalším generacím.

Bakteriální rezistence prodlužuje délku onemocnění, zvyšuje riziko komplikací a také smrti, nemocný je déle zdrojem infekce a může roznášet odolné kmeny na další osoby. Selhání běžných antibiotik také znamená, že lékaři musejí sáhnout po méně obvyklých lécích, které bývají nejen dražší, ale také toxičtější.

Superbugs

Termín by se dal do češtiny přeložit jako „super-brouci“ - bakterie, které vydrží téměř všechno. Vyskytují se nejčastěji v nemocničním prostředí, protože právě tam se mohou bakterie na jednom místě setkat s množstvím antibiotik - takové bakterie už skoro nic nepřekvapí a jen velmi těžko se proti nim hledá účinné antibiotikum.

Správné užívání antibiotik

Bránit rozvoji antibiotické rezistence a tím napomáhat zachování účinnosti antibiotik může každý z nás, stačí jen:

  • užívat antibiotika pouze v nezbytných případech (ne na virová onemocnění)

  • pokud lékař antibiotika předepíše, zahájit léčbu hned

  • dodržet délku podávání a dávkovací intervaly

  • chránit se před infekcí

Publikováno: