Léčba antivirotiky

Antivirotika jsou látky, které se využívají v léčbě virových infekcí. Neexistují zatím žádné léky, které by působily na širší spektrum virů. Hodí se např. na léčbu herpetických nebo chřipkových infekcí.

Antivirotika jsou látky, které se využívají v léčbě virových infekcí. Neexistují zatím žádné léky, které by působily na širší spektrum virů. Hodí se např. na léčbu herpetických nebo chřipkových infekcí.

Antivirotika jsou léky určené k léčbě virových infekcí - tak jako proti bakteriím účinkují antibiotika, tak proti virům účinkují antivirotika.

Co je to virus

Virus je velmi malá částice, přibližně 1000x menší než bakterie (velikost bakterií se obvykle uvádí v mikrometrech, velikost virů v nanometrech). Pro virus je typické, že není schopen samostatného života, žije v buňce a ke svému rozmnožování využívá (či spíše zneužívá) buněčných orgánů. Virus tak brání buňce vykonávat její normální funkce, infikovaná buňka obvykle umírá a tehdy uvolňuje do okolí nové viry, které posléze infikují další buňky.

Některé viry však buňky nezabíjejí, ale přesto zasahují do jejich normálních funkcí, čímž mohou způsobit např. nekontrolované množení dané buňky a následně rakovinu (např. rakovina děložního čípku způsobená lidským papilomavirem - HPV, proti HPV je již možné nechat se očkovat). Jiné viry se začlení do buňky a zůstanou nepovšimnuty i po velmi dlouhou dobu (tzv. latentní infekce), ale jakmile je buňka poškozena, virus se může začít množit a vyvolat nové onemocnění (např. opar rtu způsobený virem Herpes simplex, který je po prvotní infekci přítomen v těle trvale a aktivuje se při oslabení organismu).

Viry mají rozmanité tvary, společné jim ale je, že uvnitř viru je vždy genetická informace - dlouhý řetězec aminokyselin ve formě DNA (deoxyribonukleové kyseliny) nebo RNA (ribonukleové kyseliny). Tato genetická informace je chráněna pouzdrem z bílkovin a některé viry mají nad tímto bílkovinným pouzdrem ještě tukový obal, který virus chrání, pokud je vně buňky.

Viry se přenášejí vzduchem (např. přenos chřipky kapénkovou infekcí), krví (např. hepatitida B - virový zánět jater, AIDS způsobený přenosem viru HIV), ale i přímým dotekem nejčastěji z ruky do úst při kontaktu se stolicí nakažené osoby (např. tzv. nemoci špinavých rukou - hepatitida A, nebo onemocnění způsobená rotaviry).

Antivirotika - jak vlastně fungují

Teprve v 80. letech 20. století se vědcům podařilo odhalit detaily životního cyklu virů, což umožnilo nastínit způsoby, jakými by bylo možné virovou infekci zastavit a léčit.

V zásadě je možné zabránit viru:

  1. aby se uchytil na povrchu buňky

  2. aby do buňky pronikl

  3. aby se v buňce množil

Ačkoli se zdá, že najít účinné antivirotikum by neměl být problém, je nutné si uvědomit, že viry jsou velmi malé, množí se uvnitř buňky a využívají její metabolické funkce. K dispozici zbývá jen velmi málo činností, které zajišťuje virus sám a na něž je možné antivirotikem útočit, aniž by se poškodila hostitelská lidská buňka.

Cílem ve vývoji antivirotik je najít takovou virovou bílkovinu (nebo její část), kterou by bylo možné napadnout a poškodit. Podmínkou však je, že taková bílkovina

a) není obsažena v lidských buňkách

b) je společná mnoha virům

Poté nastupuje množství testů ve výzkumné laboratoři, které mají odhalit lék, který by vytipovanou bílkovinu ničil.

Antivirotika v léčbě

Většina běžných virových onemocnění odezní u osob se zdravým imunitním systémem sama - s nadsázkou lze potvrdit známou lidovou moudrost a to, že rýma léčená lékařem trvá 7 dní a neléčená týden. Např. při virových infekcích dýchací systému, které se projevují jako rýma, kašel, nachlazení nebo při průjmových onemocněních způsobenými viry není podání antivirotik (a ani antibiotik) na místě.

Antivirotika se používají pouze u opakovaných, závažných a život ohrožujících infekcí - např.:

  • infekce přímo napadající imunitní systém, který se poté nedokáže účinně bránit (virus HIV, který způsobuje AIDS)

  • infekce u osob se sníženou imunitou (např. po transplantacích, kdy je imunitní systém záměrně utlumen, aby se tělo nebránilo přijetí transplantované orgánu)

  • vysoce nebezpečné infekce (např. horečka Lassa)

V současné době je nejvíce antivirotik zaměřených na léčbu AIDS, herpetických infekcí (např. opar rtu, pásový opar, plané neštovice a další), hepatitidy (virového zánětu jater - typu B nebo C) a chřipky. Příklady účinných látek a jejich využití v praxi ukazuje tabulka.

 Antivirotika proti viru HIVzidovudin, abacavir, lamivudine, didanosine, zalcitabine, stavudin (nukleozidové inhibitory reverzní transkriptázy)
nevirapine, efavirenz (ne-nukleozidové inhibitory reverzní transkriptázy)
nelfinavir, indinavir, saquinavir (inhibitory proteázy)
 Antivirotika při herpetických infekcíchacyklovir* – opar rtu, genitální opar, plané neštovice, pásový opar, encefalitida (zánět mozku)
ganciklovir, foscarnet – cytomegalové infekce
ribavirin – horečka Lassa
 Antiviritotika proti chřipcezanamivir – chřipka A i B
amantadin, rimantadine – chřipka A

 * acyklovir je volně prodejný při použití k léčbě oparu na rtu

Většina antivirotik se podává ústy, ale jsou dostupné i injekční formy (ať už je to aplikace do žíly či do svalu) nebo masti, krémy, oční kapky či inhalační pudry.

Nežádoucí účinky

Nežádoucí účinky nelze zobecnit na celou skupinu antivirotik - jsou léky dobře snášené (např. acyklovir, amantadine), ale také léky s velmi závažnými nežádoucími účinky. Jmenujme alespoň poruchy krvetvorby (zidovudine, ganciklovir), zažívací obtíže (zidovudine, didanosine), poruchy nervového systému (zidovudine), těžké kožní reakce (nevirapine) nebo rychle probíhající zánět jater (nevirapine) a další.

Imunomodulátory

U mnoha virů však žádná antivirotika neznáme, tehdy je možné léčebně podávat látky, které povzbuzují imunitní systém člověka k obraně proti infekci (tzv. imunomodulátory).

Tato skupina zahrnuje

  1. interferony (kopie přirozeně se vyskytujících látek, které zpomalují či zastavují množení viru)

  2. imunoglobuliny (sterilní roztoky hotových protilátek)

  3. očkovací látky (látky, které pomáhají předcházet onemocnění tím, že stimulují přirozené obranné mechanismy - ty potom při kontaktu s „opravdovou“ infekcí velmi rychle zasáhnou a viry zneškodní)

Očkování

V ČR je povinné očkování dětí dáno vyhláškou ministerstva zdravotnictví a zahrnuje i infekce virového původu: virová hepatitida B, dětská obrna, spalničky, příušnice, zarděnky.

Kromě povinného očkování jsou k dispozici i další očkovací látky zabraňujícím virovým infekcím - jmenujme alespoň očkování proti viru HPV, který může způsobit rakovinu děložního čípku.

Antivirotika jsou léky, které pomáhají bojovat s virovou infekcí. Nejlepší obranou proti virovému onemocnění však zůstává důsledná prevence podpořená očkováním, je-li to možné.

Publikováno: