Epilepsie – diagnostika a léčba  

Epilepsie (padoucnice) je neurologické onemocnění projevující se opakovaným výskytem epileptických záchvatů. V populaci se udává výskyt epilepsie 1%, ale je pravděpodobně vyšší. Věda, zabývající se zkoumáním epilepsie se nazývá epileptologie.

Epileptický záchvat je vyvolán náhle vzniklou nerovnováhou mezi stimulujícími (excitačními) a tlumícími (inhibičními) procesy v centrálním nervovém systému v mozku a tato nerovnováha vede k převaze stimulujících mechanismů a projevuje se záchvatem. Hlavní roli sehrávají aminokyseliny, kdy mezi nejdůležitější stimulující patří kyselina aspartová a glutamová. Nejvýznamnější tlumící aminokyselinou je GABA – kyselina gama amino máselná.

Epilepsie může vzniknout v každém věku, přičemž při jejím vzniku se uplatňují především tyto tři faktory:

  1. pohotovost k záchvatu,
  2. vznik ohniska, které záchvaty vyvolává a
  3. podnět jako spouštěcí mechanismus záchvatu.

Jako další ovlivňuje vznik záchvatů i stav vnitřního prostředí a věk daného jedince. Nejvyšší záchvatová pohotovost je u kojenců a batolat a dále pak klesá úměrně s rostoucím věkem. U nejmenších dětí se často setkáváme s tzv. febrilními křečemi (febrilie = horečka). Jde o na věku závislé poruchy vědomí či křeče vyskytující se výhradně při vysoké teplotě, horečce. Tento typ záchvatu se do onemocnění epilepsie neřadí přímo, ale při opakovaném výskytu se z něj epilepsie může rozvinout.

Pro stanovení diagnózy potřebuje lékař od pacienta a jeho doprovodu přesně znát, jak záchvaty vypadají, jaký mají průběh, kdy se objevily poprvé, co jim bezprostředně předchází, jak často se opakují, zda se v rodinné anamnéze vyskytuje nějaké neurologické onemocnění. Pro zpřesnění a potvrzení diagnózy je nutné přístrojové vyšetření pomocí EEG (elektroencefalogram = záznam časové změny elektrického potenciálu způsobeného mozkovou aktivitou. Kromě EEG se dále užívají i další zobrazovací metody a také moderní metody invazivní.

Léčba epilepsie probíhá jednak farmakologicky – v podobě podávání antiepileptik, a to jak preventivně, tak přímo při záchvatu a dále pak nefarmakologicky – v podobě režimových opatření. U těžkých a sekundárních epilepsií nastupuje pak léčba chirurgická.

Publikováno