Z hlediska vyvolávající příčiny můžeme rozdělit záněty spojivky na infekční a neinfekční. Infekční záněty jsou vyvolány bakteriemi, viry nebo plísněmi. Mezi neinfekční příčiny řadíme záněty alergické, toxické, fyzikální (např. sváření) a při jiném, např. kožním onemocnění. V neposlední řadě je třeba zmínit chronické dráždění v důsledku nedostatečné tvorby slz.
Zánět spojivek se projevuje různými nepříjemnými pocity v oku, jako je pálení, tlačení, řezání, svědění nebo pocit cizího tělíska. Je zvýšená citlivost na světlo (světloplachost). Spojivka bývá většinou překrvená, někdy zduřelá, oteklá. Časté je zvýšené slzení a výtok sekretu hlenovitého nebo hnisavého charakteru. U infekčních zánětů mohou být zvětšeny i regionální mízní uzliny. Tyto příznaky mohou být vyjádřeny různě intenzivně a v závislosti na příčině mohou některé chybět nebo jiné naopak převládat.
Podle průběhu rozlišujeme dále záněty akutní a chronické. Akutní vznikají v poměrně krátké, časově ohraničené době a do jednoho až několik týdnů odeznívají. Chronické obtěžují pacienta dlouhodobě, řádově měsíce až roky, někdy i po většinu života. Intenzita obtíží většinou v určitých časových úsecích kolísá. Příčinu se často nedaří odhalit a právě tato vleklá spojivková dráždění bývají i největším problémem léčebným. Zrak pacienta sice neohrožují, značně mu však znepříjemňují život.
Léčba závisí na charakteru, intenzitě a především na vyvolávající příčině zánětu. Léků užívaných místně ve formě kapek, roztoků a mastí nebo celkově jako tablety nebo sirup je velké množství, a indikace většiny z nich patří do rukou lékaře.
Aktualizováno: 4.6.2015
