Natálie Kocábová si splnila sen o životě bez brýlí

Autor:

Natálie Kocábová v sedmadvaceti začíná psát novou životní kapitolu. Mohla by se jmenovat třeba „Konečně bez brýlí“. V Refrakčním centru Praha, jednom z nejkvalitnějších pracovišť svého druhu v České republice, podstoupila laserovou operaci očí metodou LASIK a během několika minut přišla o čtyři dioptrie, které jí komplikovaly život už od puberty.

2

Brýle mi nevyhovují. Mám pocit, že můžou kdykoliv spadnout, že nevidím za obroučky. Čočky pro mě byly jediné řešení. Teď, když jsem kvůli vyšetřením před operací nesměla nosit čočky a zůstaly brýle, zděsila jsem se, jak je to nepohodlné, co všechno se může stát. Brýle se rozbijí, čočka vypadne... prostě jak moc je člověk zranitelný! Tahle operace je naprosto úžasná možnost.“

Proč jste zákrok podstoupila právě teď?

„O operaci sním od začátku, ale čekalo se na správný věk, až bude vada stabilizovaná. Taky teď dělám různé rozsáhlé změny ve svém životě, tak třeba i proto. Navíc se chystám na pár týdnů do Thajska, takže takhle si dovolenou užiju bez omezení. Mám i méně racionální důvody: čtu o Mayích, o tom, co předpověděli na rok 2012. Tak mě napadlo, kdo ví, co pak bude, refrakční centra třeba přestanou fungovat a co pak?“

A proč právě v Refrakčním centru Praha?

„To byla jasná volba na základě doporučení mé oční lékařky i lidí, kteří sem chodí. Měla jsem jen pozitivní reference.“

Jak jste se cítila po operaci?

„Jako Terminátor, jak se mi zrak vyjasňoval hodinu od hodiny! Čekala jsem, že každou chvilku snad prohlídnu i zdmi. Člověk vidí tak ostře, že to až někdy bolí. Vidím líp než devadesát devět procent zdravých lidí kolem mě. Je to dost neuvěřitelný pocit. Taky mám tendenci si večer vyndat čočky. Paní Novákové z Refrakčního centra jsem říkala, že vede kliniku štěstí. Člověk přijde druhý den a nemůže se přestat smát.“

1

Co se týče zdraví, jste na sebe hodně opatrná?

„Byla jsem prototyp velkého lajdáka směrem ke svému zdraví, jedla jsem špatně, dietařila... Až teď se ve mně probouzí budoucí hypochondr. Zdraví mě moc nezajímalo – jen ty oči a pak liposukce.“

Píšete knihu, scénář, pracujete v nakladatelství XYZ, takže u monitoru počítače trávíte dost času. Jak reagují vaše oči?

„Je to tak, že od osmi do pěti sedím u počítače v nakladatelství, pak doma píšu a večer koukám na film, oči jsou extrémně namáhané. Ale právě v Refrakčním centru mi vysvětlili, že konstantní koukání do počítače nijak zásadně nezhoršuje zrak, přestože si to všichni myslí. Je to spíš o únavě.“

Buďme trochu konkrétnější, na čem právě pracujete?

„Dopsala jsem hru Na rohu světa, kterou v září uvede pražská divadelní společnost Puls a bude se hrát v pražském Divadle Na Prádle, je to o trochu surrealistickém psychiatrickém sezení. Asi ze dvou třetin mám hotový nový román, humorný. Poslední dobou jsem přesedlala na humor, který mi vždycky přišel v umění podřadný. Byla jsem spíš dekadent vyznávající tragické věci, jenže když se pak stanou, nestojí to za nic. Teď jsem dospěla k závěru, že humor je součástí všeho. Měla jsem ho vždycky, jen nebyl vidět.“

Spisovatelka, scenáristka, zpěvačka... Kým jste nejradši?

„Nejsem týmový hráč, uvědomila jsem si to při práci na posledním CD Walking On The A Bomb. Při kolektivní práci je to občas boj, kdo má pravdu. Hraní s kapelou má řadu specifik – přátelství, manželství, všechno v jednom, trávíte spolu strašně moc času a občas je těžké to zvládnout. I do psaní scénáře mluví další lidi, navíc často vzniká podle zadání. Z tohohle pohledu bylo pro mě skvělým odpočinkem psaní divadelní hry Na rohu světa. Po dlouhé době čistě moje věc, mohla jsem psát o čemkoliv.“

Vy při psaní odpočíváte?

„Od práce odpočívám tím, že jdu pracovat na něčem jiném a nejradši mám psaní. Čím víc píšu, tím jsem introvertnější, je to v určitém kontrastu s performancí. Mám totiž problém vylézt na pódium a bavit lidi, psaní je pro mě mnohem přirozenější. Psaní obecně je navíc způsob, jak se vypovídat ze svých problémů. Až si člověk občas splete papír s psychoterapií, což se stalo mně. Až teď mi dochází, co už je na hranici deníkového záznamu nebo grafomanství, a co ještě jde. Hodně hraje roli, že při psaní jsem sama.“

Kromě exotické dovolené v Thajsku bez brýlí či kontaktních čoček, jaké jsou vaše další plány na léto?

„Jediný letní koncert mám 17. června v Puma Social Clubu na Vinohradech, o prázdninách bych chtěla být u zkoušek mé nové hry a v srpnu se chystám předělávat podobu svých koncertních vystoupení.“

Děkujeme za rozhovor. Refrakční centrum Praha

Publikováno: 23.6.2011

Doktor ve Vašem okolí