Zánět středního ucha u dětí

Podstatou je nesprávná funkce Eustachovy tuby, která špatně ventiluje středouší. Tím dochází k podtlaku ve středouší, při zánětlivém procesu v nosohltanu tak může dojít k přenesení infekce z nosohltanu směrem do středouší a vzniká tak virový či bakteriální zánět středouší.

Podstatou je nesprávná funkce Eustachovy tuby, která špatně ventiluje středouší. Tím dochází k podtlaku ve středouší, při zánětlivém procesu v nosohltanu tak může dojít k přenesení infekce z nosohltanu směrem do středouší a vzniká tak virový či bakteriální zánět středouší.

Anatomie ucha

Ucho lze pro představu rozdělit na 3 oddíly - zevní ucho, střední ucho, vnitřní ucho. Zevní ucho je boltec a zvukovod, střední ucho je za bubínkem. Je to prostor vyplněný vzduchem, který komunikuje a ventiluje přes Eustachovu tubu do nosohltanu. Nachází se zde řetěz 3 kůstek, které tak přenášejí energii rozkmitaného bubínku na vnitřní ucho jako páka a píst. Vnitřní ucho (hlemýžď) je vyplněn tekutinou (endolymfou) a obsahuje tzv. Cortiho orgán, kde vláskové buňky přeměňují hydraulickou energii pohybu endolymfy na elektrickou stimulaci sluchového nervu. (Ve vnitřním uchu je i ústrojí pro rovnováhu).

Podstatné pro správnou funkci středouší a bubínku je neustálé vyrovnávání tlaku vzduchu ve středouší oproti tlaku vzduchu okolí. To se děje prostřednictvím Eustachovy tuby(dál jen ET), což je malá trubička vedoucí z přední části středouší do nosohltanu. Tato trubička je většinu doby „splasklá“ a otevírá se pomocí svalů při každém polknutí nebo zívnutí (to se v průběhu dne děje několikrát každou hodinu).

Akutní středoušní zánět

Akutní zánět středouší je častým onemocněním hlavně u dětí ve věku 2 - 8 let, ale může se stejně tak vyskytnout v kterémkoliv věku. Jeho výskyt je často v dětství spojen především se zvětšenou nosní mandlí.

Akutní středoušní zánět vzniká na podkladě nefunkčnosti ventilační funkce Eustachovy tuby.

K tomu může dojít při rýmě, při zvětšené nosní mandli, apod. Ústí ET v nosohltanu je totiž i při banální rýmě „ucpáno“ nateklou sliznicí, stejně jako může být překryto zvětšenou nosní mandlí (u dětí, navíc je často mandle pokryta hlenem) a nemůže tedy během dne správně vyrovnávat tlak ve středouší. V takto „uzavřeném“ středouší se začne vyčerpávat vzduch (konzumují ho i buňky sliznice středouší) a vzniká tak podtlak. Pohledem na bubínek v tuto chvíli zjistíme vpáčený bubínek (jedná se o katar Eustachovy tuby - tedy předpokládá se její otok, uzávěr, nefunkčnost). Podtlak dráždí sliznici středouší k tvorbě tekutiny. Navíc v prostředí podtlaku, pokud se ET podaří se otevřít, dojde k rychlé snaze o nasátí vzduchu z nosohltanu, pokud je tam však zánětlivá sekrece při rýmě, může dojít k jejímu „nasátí“ do středouší spolu s infekčním agens (tedy virem nebo bakterií), tak vzniká vlastní virový či bakteriální zánět středouší (tedy Otitis media acuta virosa či purulenta) . Pohledem na bubínek v této fázi lze zjisti zarudlý bubínek, pomalu se vyklenující až zcela vyklenutý. Postupně drážděním i virem či bakterií dochází stále k většímu hromadění zánětlivé sekrece, bubínek se stále více vyklenuje a zeslabuje tlakem středoušní sekrece a při kritickém tlaku ve středouší může dojít k jeho samovolnému protržení a uvolnění odtoku sekrece do zvukovodu (spontánní perforace bubínku). Zánětlivě změněné nejsou jen sliznice středouší, ale i sliznice sklípků spánkové kosti (tedy sklípky kosti za uchem - vzniká vždy i tzv.mastoiditida - ta při nekomplikovaném průběhu odeznívá spolu se středoušním zánětem). Tyto sklípky za uchem mají také blízký kontakt k mozkovým plenám. Sklípky se můžou zduřelou sliznicí a hustou zánětlivou sekrecí ucpat a vznikají pak různé komplikace středoušního zánětu. Tlakem středoušního patologického obsahu také může docházet ke dráždění vnitřního ucha (při neléčeném středoušním zánětu se tak infekce může přenést i na vnitřní ucho a vzniká tzv.labyrintitida), dítě pak může mít i závratě, zvrací, apod.

Komplikace středoušního zánětu si vyžadují intenzivní péči, často i chirurgický zákrok.

Klinický obraz

Typický průběh je, že po někalika málo dnech rýmy (někdy hned s nástupem rýmy), zhoršeného dýchání nosem, teploty až horečky, začne dítě bolet ucho. Dítě si tahá za ouško, lehá si na něj. Většinou se bolest stupňuje během dne spolu s teplotou a večer dosahuje maxima, dítě je neklidné, plačtivé, stěžuje si na bolest. Často rodiče musí v noci s dítětem na pohotovost, kde dítěti mohou bubínek propíchnou, aby sekrece ze středouší odtékala.

Léčba

Závisí na pokročilosti zánětu. Pokud přijdou rodiče s dítětem v 1. fázi zánětu, kdy je zatím bubínek vpáčený (ale už často bolestivý), dostane dítě zatím jen nosní kapky a Otobacid kapky do ouška, eventuelně mukolytika. Nosní kapky typu Olynth, Nasivin se snaží sliznici zanemizovat (oplasknout) a tím dosáhnout volnosti ústí ET. Otobacid ušní kapky znecitlivují bubínek a zároveň působí mírně protizánětlivě. Mnohdy se pouze těmito kapkami a správnou smrkací technikou či odsáváním z nosu zabrání rozvoji středoušního zánětu. Pokud je už bubínek zanícený a vyklenutý, přistoupí se většinou k paracenteze (propíchnutí bubínku) a sekrece se odebere na bakteriologickou kultivaci, dítě dostane opět nosní kapky, dle vytékající sekrece také antibiotika, nebo se dle stavu dítěte může počkat až do výsledku výtěru. Kontroly se naplánují dle nálezu na bubínku. Hlavní léčba spočívá v obnově funkce Eustachovy tuby. Důležité jsou ještě i následné kontroly po akutním středoušním zánětu až do doby obnovení správné ventilace středouší, což někdy trvá i měsíce.

Autorem článku je MUDr. Maja Stříteská.

Aktualizováno: