Epiglotitida

Epiglotitida je zánět hrtanové příklopky. Jejím původcem je nejčastěji bakterie Haemofilus influenzae. V klinickém obrazu dominuje bolestivost při polykání, až úplný stop v polykání, dechová tíseň, celková schvácenost s horečkou. Hospitalizace je nutná ke sledování dechových funkcí a celkového stavu. Léčí se antibiotiky nitrožilně, poté v tabletové formě.

Epiglotitida je zánět hrtanové příklopky. Jejím původcem je nejčastěji bakterie Haemofilus influenzae. V klinickém obrazu dominuje bolestivost při polykání, až úplný stop v polykání, dechová tíseň, celková schvácenost s horečkou. Hospitalizace je nutná ke sledování dechových funkcí a celkového stavu. Léčí se antibiotiky nitrožilně, poté v tabletové formě.

Epiglotitida je onemocnění všech věkových skupin, nejvíce však v dětském věku do 10let.

Je to zánět příklopky hrtanové, která je infekcí prosáklá, oteklá, až natolik, že téměř vyplní prostor nad hrtanem a pacient nemůže tudíž ani polykat, ani dobře dýchat. Klinický obraz se většinou rozvíjí pomalu během dne. Existuje i forma (Epiglotitis acutissima), která se vyvíjí během několika málo hodin bouřlivě a při nedostupnosti lékařské péče ohrožuje pacienta na životě.

Původce epiglotitidy

Původcem epiglotitidy je bakterie Haemofilus influenzae, také Streptococcus haemolyticus. Jejich průnik do pojiva příklopky hrtanové je dán jak „útočností“ daného kmene, tak možnou přítomností „vstupních ranek“ třeba od poranění sliznic jídlem, apod.

Jak vypadá pacient s epiglotitidou

Nemoc se ve většině případů vyvíjí pozvolna, začíná jako každé jiné onemocnění horních cest dýchacích, tedy bolestmi v krku, stoupající teplotou. Postupně však dochází k výraznému nárůstu bolesti při polknutí, pacient má pocit knedlíku v krku, později pocit, že přes knedlík ani nepolkne, ztrácí sílu. Pacient s rozvinutou epiglotitidou sedí v mírném předklonu,odmítá si lehnout (v předklonu má jedinou možnost se alespoň trochu dobře nadechnout) je zchvácený,má horečku, z pusy mu kane slina (není schopen ji polknout), špatně se mu dýchá,  „hlučně dýchá“, pleť začíná být „našedlá“. Pokud se dítě či dospělý dostane do stadia, že nepolkne slinu, je nutné ihned ho dopravit nejlépe RZ s doprovodem lékaře do nemocnice, protože hrozí udušení. Do příjezdu RZ nechat dítě či dospělého v klidu, poloha v sedě, transport v sedě!!! Důležité je nenutit pacienta si lehnout!!!!! Při položení dítěte či dospělého totiž nateklá těžká epiglotis padne nad nitro hrtanu a vznikne tak náhlý kompletní uzávěr dýchacích cest a udušení!

Hospitalizace

Při přijetí lékař zhodnotí stav dýchacích cest, pokud je otok příklopky natolik velký, že by hrozilo udušení, je nutné pacienta intubovat (tedy zajistit dýchací cesty, aby nemohlo dojít k udušení). Pacient dostane na prst tzv. pulzní oxymetr, který lékaři ukazuje stav saturace O2 periferních tkání - tedy nasycení  tkání kyslíkem. Intenzivní nitrožilní antibiotická léčba vede již po několika dnech ke zlepšení. Extubace je možná po normalizaci velikosti příklopky, kdy je pacient schopen již normálně dýchat hrtanem, jsou upraveny metabolické parametry. Pokud není epiglotitida ještě natolik pokročilá, že není nutná intubace, pak se pacient hospitalizuje a jsou mu podána nitrožilně antibiotika a zajistí se vodní a minerálové hospodářství organismu a sleduje se pulzním oxymetrem saturace O2.Po stabilizaci stavu je pacient většinou ještě s antibiotiky v tabletové formě propuštěn do domácí péče k doléčení. U dospělých s prodělanou epiglotitidou je nutné ještě podrobné ORL vyšetření , zda není v oblasti hrtanu ještě jiný problém, který epiglotitidu u dospělého způsobil.

Akutní laryngitida, subglotická laryngitida (akutní zánět hrtanu)

Akutní laryngitida je zánětlivé onemocnění hrtanu, hlasivek či oblasti pod hlasivkami. Při subglotické laryngitidě je maximum zánětlivých změn především v měkkém pojivu pod hlasivkami. Subglotická laryngitida postihuje nejčastěji děti ve věku 1 - 5let, prostá akutní laryngitida (zánět hlasivek) je častá i kdykoliv v dospělosti.

Původce laryngitid

Laryngitidy jsou většinou virového původu (adenoviry, myxoviry, RSviry, viry influenzy, parainfluenzy). Laryngitida často nasedá na akutní virové či bakteriální onemocnění nosu, nosohltanu, krčních mandlí. U subglotické i prosté laryngitidy může kdykoliv dojít k bakteriální superfinfekci původně virového zánětu (tedy že i přes původně virový zánět dojde k osídlení zánětlivě změněných tkání hrtanu bakteriální florou).

Subglotická laryngitida, její průběh

Subglotická laryngitida je typickým onemocnění dětského předškolního věku. Je to dáno nejspíš anatomickými poměry v hrtanu, který má ještě menší průsvit a řídké pojivo pod hlasivkami dětí je velmi náchylné k tvorbě otoků při virovém či bakteriálním zánětu. Subglotická laryngitida probíhá tak, že dítě s počínající virozou (chřipkou), či zdánlivě zdravé usíná večer bez větších potíží, v noci se však probudí záchvatem štěkavého kašle (nejtypičtější příznak, popisuje se i jako kokrhání), inspiračního stridoru (zvukové efekty při nádechu), je vyděšené, dusí se, dýchá s velkou námahou, vtahuje při vdechu meziklíčkový a mezižeberní prostor (dýchá jakoby paradoxně tak, že při nádechu, kdy se normálně hrudník rozvíjí, tak se prostory mezi žebry naopak vtahují dovnitř směrem do hrudního koše). Záchvat dušnosti obvykle po několika minutách poleví, dítě je pak velmi vyčerpané, plačtivé, únavou usíná, má suchý kašel, může dál přetrvávat stridor i při spánku (chrčení apod. při nádechu). Záchvat se může kdykoliv během noci opakovat.  Na rozdíl od epiglotitidy při laryngitidě může dítě volně polykat, nepreferuje (neupřednostňuje) polohu v sedě.

První pomoc při záchvatu dušnosti

Jako první pomoc je nejlepší otevřít na dobře oblečené dítě (nebo rychle zabalené do deky) okno, nechat dýchat chladný vzduch (subglotické laryngitidy jsou nejčastěji napodzim a v zimě, takže je venku chladno, někdy se doporučuje třeba i dýchání u otevřené lednice) a dát i do jeho blízkosti vlhkou plínu. Pokud má dítě počínající infekci horních cest dýchacích, pak preventivně na noc dobře vyvětrat, nad postýlku rozvěsit vlhké plíny, postýlku mírně u hlavy dítětě podložit, aby mělo horní polovinu těla výše, aby k záchvatu nemuselo dojít, nebo jenom v mírné formě. Pokud je záchvat silný, je nutné neprodleně dítě dopravit do nemocnice.

Léčba

Lékař na příjmu již pohledem a poslechem suchého štěkavého kašle často konstatuje laryngitidu, podívá se dítěti do pusy, aby odlišil akutní epiglotitidu (při ní je při pohledu do krku, při zatlačení špátlí na jazyk vidět za kořenem jazyka balonovitá epiglotis - příklopka hrtanová). Po stanovení diagnozy se dítěti ihned podají kortikoidy, na které je v podstatě u dusícího se dítěte rychlá odezva, dítě se může volně nadechnout. Podávají se také uklidňující léky, často se dají preventivně i antibiotika, protože bakteriální superinfekce (viz výše) je častá. Dítě je většinou na noc či dvě hospitalizováno ke sledování stavu, vytvoří se mu vlhké mikroklima, podávají se inhalace, apod., poté se propouští do domácí péče, kde se opět doporučí především vlhké mikroklima, inhalace, atd.. Ambulantně se v vklidovém stadiu ještě dovyšetří stav nosní mandle a zváží se adenotomie.

Závěr

Subglotické laryngitidy jsou typickým onemocněním dětského věku, nejtypičtějším příznakem je noční vzbuzení dítěte se záchvatem dušnosti, suchého štěkavého kašle. Subglotické laryngitidy se většinou u dětí rády opakují, často z důvodu dráždění hrtanu hleny stékajícími ze zvětšené či zánětlivě změněné nosní mandle. Nezřídka je proto nutná adenotomie (odstranění nosní mandle), po které pak už k dalším laryngitidám nemusí docházet.

Akutní laryngitida, její průběh

Akutní laryngitida se může vyskytnout kdykoliv během života. Maximum zánětlivých změn je přímo na hlasivkách, které jsou oteklé, ulpívá na nich hlen. Jsou také především virového původu, také je častá bakteriální superinfekce.

Laryngitida většinou nasedá na zánětlivé onemocnění horních či dolních dýchacích cest. Pacient má bolesti v krku, dochází ke změně hlasu, chrapot až afonie (ztráta hlasu), při fonaci (mluvení) se bolesti v oblasti hrtanu stupňují, nejdříve je často suchý dráždivý kašel (pocit řezání v hrtanu), později dochází ke změně na vlhký kašel až záchvaty kašle. Může se stát, že má pacient pocit dušení, především pokud dochází k zasychání ulpívajícího hlenu na oteklých hlasivkách. Tak se může dýchací štěrbina významně zúžit.

Léčba

Je nutný klidový režim, hlasový klid, u kuřáků zákaz kouření.Ve stadiu suchého dráždivého kašle je dobré ho mírně tlumit, postupně však dojde k tvorbě hlenu, kdy už se musejí podávat expektorancia, mukolytika. To jsou léky, které zředí vazký hlen a nutí pacienta ho vykašlat či vysmrkat. Nutné jsou např.2x denně inhalace (např. Vincentka s mukolytiky). Pacientům se dobře dýchá či mluví třeba v „zapařené“koupelně. Dále léky snižující teplotu a působící protizánětlivě, vit.C. V některých případech se při bakteriální superinfekci mohou podávat celkově antibiotika.

Chronická laryngitida (chronický zánět hrtanu)

Chronická laryngitida vzniká vzniká díky dlouhodobému přetěžování hrtanu. Ať už chronickou infekcí horních či dolních cest dýchacích (především bakteriální), tak nesprávnou tvorbou hlasu či přetěžováním hlasu (hlasoví profesionálové, učitelé, apod.), tak vlivem kouření, drážděním hrtanu při pití destilátů, prašného prostředí, dráždivých škodlivin ve vdechovaném vzduchu, často opakujících se akutních zánětů hrtanu, apod..

Atrofický či hypertrofický chronický zánět

V hrtanu nastanou buď změny ve smyslu atrofie („zeštíhlení“, „úbytek“ sliznic hrtanu, sekrečních žlázek, pohárkových buněk, podslizniční lymfatické tkáně), nebo naopak hypertrofie („ztluštění“,“nadbytečné“ sliznice), leukoplakie (bílé povláčky na sliznicích),apod.. Pokud je hypertrofie lokální, mohou se postupně vytvořit i zpěvácké uzlíky, polypy hlasivek, Reinkeho otoky hlasivek, apod.. Každá chronická laryngitida musí být pravidelně sledována ORL lékařem, protože se může stát přednádorovým stavem (některé hypertrofie už samy o sobě jsou přednádorový stav).

Potíže pacienta s chronickou laryngitidou

Vedoucími příznaky chronické laryngitidy je dlouhodobý chrapot, změny „posazení“ hlasu během dne, pacienti mívají pocit sucha v krku, cizího tělesa v krku, pocit škrábání v oblasti hrtanu, nucení ke kašli. Často bývá spojen i s chronickou bronchitidou (chronickým zánětem průdušek), především u kuřáků, a pak je laryngitida spojena s vykašláváním vazkého hlenu především po ránu.

Léčba

Léčba bývá svízelná, často pro pacienta ne zcela uspokojivá. Kuřáci mají doporučeno přestat kouřit, nepít tvrdý alkohol, často je nutná péče foniatra k nácviku správné fonace (správné tvorby hlasu), nepřetěžování hlasivek. Doporučují se inhalace v období, kdy se pacient cítí zahleněný navíc s mukolytiky. Léčí se chronické záněty horních cest dýchacích (záněty vedlejších nosních dutin, nosohltanu, mandlí). Často se doporučuje lázeňská léčba či pobyt u moře.

Některé hypertrofické stavy se také dají řešit chirurgicky - endoskopicky (polypy hlasivek, zpěvácké uzlíky, Reinkeho edemy - otoky hlasivek a další). U podezřelých nálezů na hlasivkách či v hrtanu je vždy nutná endoskopie v celkové anestezii s odebráním vzorků.

Aktualizováno:

Diskuze

O čem se mluví Reakcí celkem Poslední odpověď
Epiglotitida u dospělých  POPULAR  1 2.10.2013
Epiglotitida a efekt očkování  POPULAR  1 2.10.2013
Výskyt epiglotitidy v ČR  POPULAR  1 2.10.2013
Zobrazit všechny diskuze k Epiglotitida