Artróza (osteoartróza)

Artóza je nejčastějším onemocněním kloubů, které dovede postiženého trápit dnem i nocí. Ačkoliv tento pojem slýcháme velmi často, mnohdy nevíme, co všechno se za ním přesně skrývá.

Co je to artróza?

Jedná se o stav kloubu, při kterém dochází k postupné ztrátě chrupavky (chondropatie) a současně začíná narůstat kostní tkáň v oblasti kloubu (periartikulární hypertrofie). Na kosti se mohou vytvářet kostní výrůstky (osteofyty).

Výskyt artrózy

Artróza se vyskytuje obvykle ve vyšším věku. V generaci padesátiletých je artrózou postiženo až 80% obyvatelstva a s přibývajícím věkem její nárůst stoupá až na 90%. První artrotické změny se však mohou vyskytnout již kolem dvacátého roku života.

Rizikové faktory pro vznik artrózy

Artrózu lze v současnosti řadit mezi civilizační choroby a úzce souvisí s životním stylem. Hlavním rizikovým faktorem pro její vznik je nadváha a obezita, která vede k nadměrnému zatěžování některých kloubů, především kolenních. Vliv mají genetické dispozice, hormonální faktory (u žen souvisejí s menopauzou), a také nadměrné a nepřirozené zatěžování kloubů např. při sportu nebo jednostranném pracovním zatížení (např. práce s pneumatickým kladivem).

Příznaky artrózy

Hlavním příznakem artrózy je bolestivost kloubů, omezení jeho pohyblivosti, která postiženého limituje v pracovním výkonu a nakonec i v běžném životě. Bolest se vyvíjí pozvolna, je vázána nejprve na pohyb. Při artróze kolene je typická bolest při chůzi z kopce nebo ze schodů.

Dalším příznakem onemocnění je ranní ztuhlost. Někdy se může vyskytnout také ztuhlost po delší době nečinnosti, vymizí však obvykle do 30 minut.

V případě artrózy některých kloubů, např. kolenního, můžeme přiložením dlaně na kloub cítit při jeho pohybu jakoby „vrzání“, odborně nazývané drásoty.

Pokud artróza trvá dlouho, začíná docházet ke změnám v postavení kloubů, může se jednat o vbočení, vybočení apod. V důsledku špatného postavení kloubu nebo změnám jeho tvaru dochází ke kloubní nestabilitě, kloub je viklavý“ a může se stát, že svého nositele skutečně neudrží.

Při diagnostice je třeba také sledovat omezení rozsahu pohybu kloubu. Příčina může být v bolesti, ale také v jeho závažném poškození.

V případě, že dochází k opakovanému dráždění v kloubu, rozvíjí se zánět. Projevuje se zarudnutím, otokem a bolestivostí. To má za následek další snižení pohyblivosti a ztrátu svalové hmoty.

Které kouby artróza postihuje?

Nejčastěji bývají postiženy kyčelní klouby (koxartróza), kolenní klouby (gonartróza), malé klouby ruky (risartróza) a páteř (spondylartróza).

Podle počtu postižených kloubů je diagnostikována monoartikulární artróza (jeden kloub), olikoartikulární artróza (dva až čtyři klouby), při postižení více kloubů se jedná o polyartikulární artrózy (generalizovaná).

Z hlediska vzniku rozlišujeme artrózu na idiopatickou, rozvíjející se na základě degenerativního procesu způsobeného stárnutím tkání a sekundární, která vzniká v důsledku úrazu, změněného tvaru kloubu, metabolických příčin, zánětlivých onemocnění kloubu (např. Bechtěrevova choroba) a onemocnění žláz s vnitřní sekrecí, především štítné žlázy nebo u diabetu.

Diagnostika artrózy

Základní diagnostika artrózy spočívá v rentgenovém vyšetření, které odhalí stav vašich kloubů a změny na nich. V některých případech se provádí rentgen kloubu opakovaně v dlouhém časovém odstupu, aby mohlo být porovnáno, jak onemocnění postupuje.

Součástí diagnostiky artrózy jsou také základní vyšetření krve a moči, které jednak pomůže vyloučit jiné onemocnění projevující se kloubnímí příznaky, jednak slouží ke kontrole, zda léky užívané k terapii artrózy, nemají nežádoucí účinky na organismus.

Léčba artrózy

Ačkoli o artróze víme mnoho, dosud není vyléčitelná. V terapii jde především o to, aby se choroba dále nerozvíjela, a aby měl dotyčný možnost žít kvalitně a pokud možno bez omezení.

V prvních fázích onemocnění se lékaři pokoušejí zvládnout stav bez podávání léků a nabízejí několik variant léčby. Patří sem pohybová terapie, spočívající v posilování svalů. Součástí pohybové terapie je také plavání, jízda na kole, vycházky a léčebný tělocvik. Ten se zaměřuje na udržení rozsahu pohyblivosti kloubu, zvětšení svalové síly a celkové tělesné kondice. Provádí se nejprve pod dohledem rehabilitační pracovnice, která postiženého naučí vhodné cviky.

Doplňkovou léčbou je fyzikální terapie, především elektroléčba, magnetoterapie, akupunktura nebo laseroterapie.

Význam má také využití tepla a chladu, které zmírňuje bolesti. K terapii teplem se nejčastěji využívají teplé koupele, parafinové zábaly, zábaly z lněného semínka nebo oleje, teplé koupele, bahenné zábaly a zábaly z rašeliny. Léčba chladem (kryoterapie) spočívá v přikládání gelových sáčků uchovávaných v mrazícím boxu. Vždy je třeba dávat pozor na vznik omrzlin.

Pokud je třeba kloub stabilizovat, odlehčit nebo odpružit, může lékař doporučit použití korektivních pomůcek, jako jsou ortézy, berle, ortopedická obuv a vložky.

Součástí léčby je vždy i snaha o redukci nadměrné hmotnosti, tak aby klouby nebyly zatěžovány nadměrnými kilogramy. Vhodné je také jíst stravu bohatou na vitamíny C, E, D a látky s vysokým obsahem kolagenu.

Pokud je artróza v pokročilejším stádiu a postiženého obtěžuje bolestivost, je načase začít užívat léky.

Pro zvládnutí akutních příznaků se podávají nesteroidní antirevmatika, která mírní bolest, ale také zánětlivé procesy. Jejich nevýhodou je řada vedlejších účinků, především na trávicí trakt. Bolest lze také mírnit pomocí analgetik a ve vážných případech i opiáty. Vedlejším účinkům se lze částečně vyhnout podáváním léků ve formě mastí, gelů, injekcí nebo čípků.

Dalšími preparáty jsou tzv. kortikosteroidy, hormonální přípravky, které se používají k mírnění zánětlivých projevů a nejčastěji se pomocí injekce aplikují přímo do kloubní štěrbiny, laicky řečeno provede se „obstřik“

Tyto léky velmi rychle ovlivní akutní příznaky, ale mají řadu nežádoucích účinků a proto bývá terapie často kombinována i s léky s pomalým účinkem. Ty mírní bolestivost a zlepšují funkci kloubu. Trvá však cca 1 měsíc než začnou účinkovat, a jejich účinek přetrváva až 2 měsíce po vysazení. Jednou z látek je hyaluronan sodný, glukosaminsulfát nebo chondroitinsulfát.

Třetí skupinou léků jsou látky modifikující strukturu chrupavky.

Tyto léky zpomalují degenerativní procesy na chrupavce. Jejich účinek je však stále předmětem výzkumu.

V případě velkých kloubů, jako jsou klouby kyčelní nebo kolenní je možno v indikovaných případech provést náhrady kloubů chirurgickou cestou.

Prvence onemocnění artrózou spočívá v udržení optimální hmotnosti, stravě bohaté na vitamíny a minerály a udržování svalstva v dobré kondici.

                                                                                                                          (redakce)

Publikováno: 25.10.2008