Kmenové buňky - bezpečně a účinně  

Léčba s využitím vlastních kmenových buněk je v moderní medicíně využívaná stále častěji. Protože rychle narůstá počet pracovišť, které aplikaci vlastních kmenových buněk nabízejí, není snadné mezi nimi vybrat to, které zaručí správné provedení zákroku a životaschopnost aplikovaných buněk. Obrátili jsme se proto na MUDr. Petera Hajduka z Aura Medical Clinic.

Hajduk 3

Pane doktore, poměrně často se například v internetových diskuzích setkáváme se zkušenostmi pacientů, kteří podstoupili aplikaci kmenových buněk do kloubu. Mnohdy uvádějí, že zákrok jejich problém nevyřešil, případně si dokonce stěžují na zvýšenou bolestivost po ošetření. Co je podle Vás příčinou těchto špatných zkušeností a jak má laik rozpoznat spolehlivé pracoviště pro tento typ léčby?

Kvalitní pracoviště je možné rozpoznat velice jednoduše. Stačí si ověřit, jestli zařízení, které zákrok provádí, má status tzv. tkáňového zařízení, který uděluje Státní ústav pro kontrolu léčiv. Ten před jeho udělením velmi pečlivě prověřuje technologie i prostory, kterými pracoviště disponuje. Bez tohoto povolení taková činnost není legální. Platí to pro všechna pracoviště, která zpracovávají kmenové buňky, ať již z tuku, kostní dřeně nebo pupečníkové krve. Tyto kmenové buňky pak mají různé využití.

Zaměřme se tedy na kmenové buňky, které se využívají k řešení ortopedických a kosmetických problémů...

U nás jsou k dispozici tři certifikované systémy k získání kmenových buněk: Cytori, Adistem a ještě technologie italská. Tato certifikace je naprosto nutná k tomu, aby bylo jasné, že technologie může být použitý v humánní medicíně. Potom se také můžeme setkat se systémy typu „udělej si sám“, kterých je v republice bohužel více. Jenže tady je právě ten omyl: myslet si, že když se zcentrifuguje deset mililitrů tuku, to co zůstane mezi plazmou, jsou kmenové buňky.

Jak se tedy kmenové buňky z tuku správně získávají?

U nás pracujeme se systémem Cytori, představím tedy tento postup. V prvním kroku je třeba odebrat 150 ml kvalitní tukové tkáně. Ta se musí speciálním způsobem ošetřit, aby v ní bylo co nejméně krve a jiných odpadních produktů. Pak je třeba mít přístroj, který je určen, k separaci buněk tukových od buněk kmenových.Ten musí mít zmíněné certifikace. Jedná se o uzavřený systém, do kterého není možné vstoupit. Software tohoto systému pak zhodnotí, zda je odebraný tuk dostatečně kvalitní  ̶  tedy jestli ho je dostatečné množství a zda jsou získané tukové buňky (adipocyty) dobré kvality. Dále je vyčistí a vyselektuje buňky, které se jeví jako kmenové. To se děje tak, že systém vyhodnotí konkrétní znaky (markery) typické pro kmenovou buňku. Ty nakonec oddělí do speciální nádobky. Celý proces trvá od šedesáti do devadesáti až sto dvaceti minut, v závislosti na tom, jak kvalitní tkáň je k dispozici. Ve finále získáme 5 – 10 ml kmenových buněk. Ty jsou někdy světlé jako plazma, jindy vypadají jako tmavá krev.

Uvádíte, že k zákroku je třeba dostatek tukové tkáně, co když ale pacient nemá tukové zásoby? Pomůže v takovém případě přibrat?

Pokud nemá pacient dostatečné množství tuku, zákrok bohužel není možný. V případě, že se mu podaří přibrat, je možné ošetření provést.

Jaká jsou rizika při aplikaci kmenových buněk do kloubu?

V první řadě je to riziko infekce, která se může do kloubu zanést při aplikaci. Vlastní preparát by s ohledem na to, že jeho zpracování probíhá v uzavřeném systému, být infikovaný neměl. Druhým problémem je, že buňky, které považujeme za kmenové, by kmenovými buňkami být nemusely. To ovšem operatér nemá možnost vyhodnotit a musí se spolehnout na přístroj, který tuk zpracovává. Proto je důležitá zmiňovaná certifikace, která zaručuje, že v připraveném preparátu jsou právě kmenové buňky. Samozřejmě, že jeho součástí vždy budou kromě kmenových buněk i růstové a regenerační faktory. Tomu se nedá zabránit, a navíc je to spíše pro celý proces plus. Tedy pokud pracoviště postupuje lege artis, neměly by se žádné komplikace objevit.

K jakým zákrokům, krom kloubů, lze tyto kmenové buňky použít?

Další možností je uplatnění kmenových buněk v rámci přenosu vlastního tuku, tzv. lipograftingu. Ten se aplikuje nejčastěji do oblasti obličeje, rukou nebo prsou. Pokud je to vhodné a pacient si to přeje, můžeme do tukového graftu přidat ještě frakci kmenových buněk. Tím se viabilita, nebo-li životnost graftu, výrazně zvýší. A to je velmi důležité, protože jediným problémem lipograftingu je, že není možné předvídat, jak dlouho štěp - graft přežije.

Dá se říci, kolik tuku přežije, jakou máte úspěšnost?

Přibližně mezi 50 – 60%.

Jaká očekávání mohou mít pacienti, kteří podstoupili aplikaci kmenových buněk do kloubů postižených artrózou?

V zásadě platí, že čím nižší stupeň artrózy, tím lepší reakce. Kmenové buňky v kloubu vyvolají hned několik reakcí. Dlouhou dobu byli odborníci přesvědčeni, že poškozená hyalinní chrupavka je neopravitelná. Poslední výzkumy ale ukazují, že tomu tak úplně není. A tím máme určitý základ, o který se můžeme opřít a pozdržet progresi artrózy třeba o deset let. A je přece rozdíl, jestli jdete na nějakou vážnější operaci ve třiceti letech, nebo až v padesáti. Tedy jedním z realistických výsledků léčby u artrózy prvního stupně je její výrazné zpomalení, dokonce bych si dovolil říct až reverze stavu. V případě prvního stupně může dojít až k takovému zlepšení, že nemocný bude deset let fungovat úplně bez problémů a třeba i v rozumné míře sportovat. Když je artróza pokročilejší, jsme rádi, když proces výrazně zpomalíme. V případě třetího stupně postižení je pomoc také možná, nicméně tehdy je třeba provést alespoň tři aplikace s odstupem několika, například pěti měsíců. Za úspěch pak považujeme, že se nám povede udržet kvalitu života na určitém stupni. Nelze se domnívat, že ze třetího stupně artrózy uděláme stupeň druhý, nebo dokonce první. Ale snížíme bolestivost, zlepšíme rozsah pohybu, klesne spotřeba léků a tím celkově stoupne kvalita života. Vhodné je také doplnit aplikaci kmenových buněk do kloubu metodou PRP – tedy aplikací vlastní krevní plazmy.

Můžete objasnit, jaký je rozdíl mezi metodami PRP nebo například Orthokinem, a aplikací kmenových buněk?

U nás na pracovišti provádíme metodu PRP, s Orthokinem jsem se setkal – z mého pohledu je velmi podobný PRP. Jedná se vlastně o aplikaci vlastní krevní plazmy do poškozeného kloubu. Plazma obsahuje několik součástí. Především je bohatá na krevní destičky. Ty mají obrovskou schopnost „záplatování děr“. Vyvolávají v těle různé reakce, aktivují tzv.čistící buňky, které v kloubu „uklízejí“. Dále je tam řada růstových a regenerační faktorů a faktorů, které by měly stimulovat tvorbu nových cév atd. Ale kmenové buňky tam nejsou.

Co je tedy efektivnější – aplikace kmenových buněk, nebo PRP?

Pokud chcete dostavovat tkáň, například v případě prvního stupně artrózy, metoda PRP udělá úklid, vyvolá určitou reakci tkáně, ale nevyvolá stavbu „chybějící zdi“. A to udělají právě kmenové buňky.

Znáte někoho z vašeho okolí, kdo tento zákrok má?

Ano, samozřejmě.

Děkuji za rozhovor.
Ptal se Pavel Hilbert.

Profil prim. MUDr. Hajduka si můžete prohlédnout zde

Autor:
Pavel Hilbert