Před dvěma lety má matka /79let/ potřebovala operaci katarakty. Velice se bála, byla v cizí zemi, kde nerozuměla ani jedno slovo, co jí bylo řečeno. Hovoří totiž pouze svým rodným jazykem, což je italština. Moje GP mě nasměrovalo k nejbližší pražské klinice. S velkým povzbuzováním má matka nakonec souhlasila s provedením operace. Protože se vyskytl problém s jazykem, lékař mě požádal, zda bych nemohla na operačním sále sedět vedle maminky a pomoci s překladem. Tak jsem si oblékla bílé operační oblečení a bylo to. Celý zákrok byl velmi rychlý, profesionální, bez stresu - dokonce i pro moji starou maminku. Byl proveden opravdu nevšedním týmem lidí. Byla jsem příznivě ovlivněna touto zkušeností a jejími výsledky, že jsem se rozhodla zjistit, co by tito experti mohli udělat pro mě. Nosila jsem brýle už od svých 17ti let a naučila jsem se žít s méně než polovinou předepsaných dioptrií po velmi dlouhou dobu. Jenže pak jsem začala pociťovat potřebu brýlí na čtení. A toto způsobovalo různé problémy, protože jsem s sebou vždy musela nosit kontaktní čočky dvou rozdílných dioptrických hodnot. Bylo to v závislosti na tom, zda jsem chtěla mít právě nasazené brýle nebo kontaktní čočky na dálku. Bolesti hlavy mě sužovaly čím dál víc. Kontaktní čočky jsem si mohla nasadit pouze na několik hodin týdně. Používám totiž hormonální tablety, které moje oči velmi vysušují. Tak jsem jednoho lednového rána vstoupila do Refrakčního Centra v Olivové se srdcem tlukoucím jako závod. Kvůli svému věku jsem si myslela, že už jsem za hranicí proveditelnosti operace, testy pak trvaly déle než dvě hodiny. Konečně byl doktor Klečka s výsledky vyšetření spokojen a sdělil mi, že laserový zákrok může být proveden s úspěšným výsledkem. Den první operace nadešel a já byla opět v Centru. K mému překvapení zde byla spousta dalších pacientů a já se cítila jako v ordinaci u stomatologa, kdy čekáte, až vás zavolají dovnitř. Bylo to však s tím rozdílem, že lidé byli mnohem veselejší a dokonce vyprávěli vtipy! Po příchodu jsem dostala sedativum a sestra mě v pravidelných intervalech kapala oční kapky. Po dvaceti minutách přišla má chvíle. Operace byla rychlá, bezbolestná (pouze trocha diskomfortu po dobu několika sekund) a chirurg byl báječný, vysvětloval mi všechno krok za krokem. Určitě bylo vše méně nepříjemné, než návštěva vašeho hygienisty. Večer jsem si vzala pouze jednoho "zabijáka bolesti" a spala jsem dobře celou noc. Následujícího rána jsem se vzbudila a šla se na sebe podívat do zrcadla. Cítila jsem se dobře, oko bylo v pořádku, ale hlavně "JÁ VIDĚLA"! Nasadila jsem si kontaktní čočku na druhé oko a vyrazila ke kadeřnici. Nečekala jsem, že týden uteče tak rychle a já budu moci absolvovat zákrok i na druhém oku. První tři dni po zákroku byly ohromné, protože jsem měla povoleno nosit kontaktní čočku na druhém oku. Poslední tři dni před operací oka druhého byly obtížnější, protože jsem kontaktní čočku nemohla již používat a s brýlemi, které měly pouze jedno sklo se skutečně nadalo pracovat. Ale naštěstí tyto dny také rychle utekly. Budu navždy vděčná báječnému týmu lékařů, kteří mi vrátili zpět můj zrak. Je to báječný pocit vzbudit se ráno, hledat brýle a pak zjistit, že už je vlastně nepotřebujete. Pouze lituji toho,že jsem zákrok nepodstoupila dříve.
