Partnerství s člověkem trpícím BAP? - Maniodeprese (bipolární afektivní porucha) - Diskuze 

ahoj snooo,mám BAP a i když jen wzdáleně tuším jaké asi je žít s člowěkem jako jsem já a twůj přítel,přesto se pokusím třeba hodit nějakou zkušenost do placu:)newím,co wšechno o téhle nemoci wíš,porucha hladiny serotoninu a tím pádem poruchy nálad,já jsem na plexxu a faktem je,že někdy se i já cítím wůči nejbližšímu okolí cize,zřejmě je to jeden z wedlejších účinků léků,není to owšem tak,že bych neměla ráda nebo nemilowala,jen to asi není na prwní pohled pro druhé tak zřejmé.Naopak jsem plná emocí a při pomyšlení na odloučení nebo rozchod mi je zle.Nechci mluwit za twého přítele,ale ani já nejsem schopná moc plánowat budoucnost,jelikož nikdy newím,jak na ní budu nahlížet zítra,příští týden nebo měsíc.Newím totiž,jestli plán,který si společně domluwíme we chwíli,kdy i já jsem pro a těším se,ať je to cokoliw,mi nakonec srazí waz:)newím totiž zda se mi bude zdát dobrý i w čase,kdy k naplnění plánu dojde.Není to proto,že bych úmyslně chtěla druhého tím zklamat,ale je to čistě tím,že w danou chwíli se mi může nálada přesmyknout buď k depresi nebo hypománii,druhá warianta je w podstatě pro druhé snesitelnější,ale má to háček,wětšinou pak přichází depka a to naprosto nečekaně a absolutně s tím nic neudělám.Je to žiwot jako na houpačce,jeden den dobrej,druhej den špatnej...hlawa mi jede jako blesk,jedna myšlenka stírá druhou,nekonečný kaleidoskop úwah a pocitů,jsi w tom úplně sám a nemáš jak to wyswětlit,tak se instiktiwně stáhneš do sebe,alespoň já ano,se strachem,aby jsi wěci nepodělal ještě wíc než jsou.Léčím se necelý rok a míwám dobré časy,jenže na ty se zapomíná a řešíme jen časy zlé.Nakonec si začneš připadat jako přítěž pro nejbližší,jako někdo,kdo nemá šanci uspět,trwale uspět a krok po kroku se odtrháwáš od lidí,od swěta wenku,protože mu nerozumíš,protože jsi we wleku wlastní narušené chemie...Chce to hodně trpěliwosti a lásky s námi žít:)držím wám palce a přítele pozdrawuj,ať máte dobré časy

Několík let jsem žila s přítelem, který chorobn+ žárlil. nemohla jsem jet za kamarádkou,pozdravit bývalého spolužáka,telefonovat s někým kohomneznal. Následovaly šílené scény. Kontroloval mi mobil,několikrát denně volal,kde jsem. Sám často cestoval a byl často telefonem nedostupný a nedokázal to vysvětlit.Scény vyvrcholily sprostými urážkami, kdy jednal jak smyslu zbavený a vyhrožoval mi zbitím. Pak usnul a druhý den byl jak vyměněý, smutný,třeba se i omluvil.Vypadal, že o několik let zestárl. Nejdrřív jsem si myslela,že má schizofrenii,ale hlasy neslyší. Občas si posteskne,že se oběsí,že život za nic nestojí.Má slabost pro ženy a až teď jsem zjistila, že mi musel být často nevěrný.Špatně spí a často v noci vstává a pracuje.Mívá stavy veselosti-většinou ale jen s alkohiolem a to by se rozdal. pak chodívá,nadává si i sobě a je sprostý a zlý.Je to bipolární poruch?k doktorovi nepůjde ale může se to zhoršovat. Byly dny ,kdy jsem se s ním v jedné místnosti bála,jaká z něj čišela zlost,většinou bezdůvodná. Děkuji za názor.Magda