Dobrý den. Vyslechnětě prosím můj problém. Bydlím sám v panelákovém bytě, nemám žádné kamarády, přátele, chodím jenom do práce kde se se mnou nikdo nebaví. Trpím těžkou sociální fobií, kterou léčím už přes deset let, ale přes to všechno se můj stav jen zhoršuje. Už mám problémy i zajít do krámu. Absolvoval jsem několik terapií i na dlouhodobém pobytu, ale několik psychiatrů mi na rovinu řeklo, že se z toho nedostanu. Už nemám moc sílu na takový život. Poslední dobou se mezi lidmi hrozně klepu a je to asi dost vidět.
Vyhýbavá porucha osobnosti
(Diskuze k tématu Neurotické poruchy)
návštěvník
Probíhá odesílání formuláře
návštěvník
Počet příspěvků: 1
Mám podobné potíže - jsem sama doma v garsonce, ale ani nechodím do práce, mám minimální spotřebu, tak jdu nakoupit do koloniálu 1x za týden. Sousedi ani nevědí, jestli vůbec ještě žiju... Ale neléčím se, mě ta samota docela vyhovuje, ani si nepustím rádio, mám ráda ticho. Davy lidí mi vadí,tak prostě mezi ně nechodím! Nikdo mě doma neruší, čtu si a žiju si ve svém světě docela spokojeně. Hlavně neposlouchejte televizní zprávy, je to samé negativum - kdo koho okradl, přepadl, kdo udělal jaký podvod a kdo týrá zvířata, no prostě nepřeberné množství hnusu. Právě proto o ten vnější svět vůbec nestojím, ať se ti politici třeba udusí těmi nakradenými penězi, mě je to úplně jedno. Žiju si po svém a nebojím se smrti - nemám o co přijít...
návštěvník
Počet příspěvků: 1
Dobrý den,zkušeností se strachem mám také a jsem vlastně i díky tomu v částečném důchodě. Třes se mi pomáhá zvádat za pomoci zeleného čaje a poslechu příjemné hudby. Lidí se bojím ty které jsem milovala jsou už v Nebíčku a ti co žijí mi prozměnu dost ublížili. Já si myslím,že zkoušet se má stále po malých krůčcích a nezapoměňte se pochválit. Vždyť se tolik snažíte. Měl by jste se milovat sám sebe a víc si věřit. Nevzdávejte se



