Dobrý den, můj přítel má ve své péči syna (16), který před půl rokem prodělal těžký hypoglykemický šok. Lékaři mu zjistili cukrovku a musel se naučit píchat inzulin, měřit cukr, jíst dle jednotek...dle mého názoru se k tomuto problému přítelův syn postavil statečně a naučil se tyto povinnosti brát jako nemilou,ale podstatnou část svého života. přítel s ním má špatné komunikační vazby,nedokáže se sním bavit o věcech, které ho trápí. Před pár dny se přítel nervově zhroutil, plakal, že se na syna nemůže dívat jak si aplikuje inzulín, jeho postoj k věci je takový, že syn má v životě se vším útlum,obviňuje se, že se to mělo stát jemu apod. ačkoliv se mu snažím vysvětlit, že by sio měl promluvit se synem jak on sám vlastně to vše vnímá, nedokáže to, má strach s ním o tomto problému mluvit. navrhla jsem mu zajít na sezení ke specialistovi, ale razantně odmítá. je tento jev normální, nebo se mám snažit prosadit nějaký druh psychologické pomoci. Předem děkuji za pomoc M.Č.
Bezmocnost ze synovy nemoci
(Diskuze k tématu Obavy ze zvládání nových situací)
návštěvník
Probíhá odesílání formuláře
Dobrý den. Ano, ačkoliv vnímání pocitů odpovědnosti a viny za nemoc člena své rodiny je jev, který se někdy objevuje a je tudíž do jisté míry nomální, přesto by jistě stálo za to, aby zašel aspoň na jedno setkání za psychologem, který má s touto oblastí zkušenost a praxi.
Je to velká změna a je dobré, když se na tom zapracuje teď, než aby si zbytečně musel s sebou táhnout pocity viny za něco, co nemůže být pouze jeho odpovědnost. Současně by opravdu stálo za to, aby si jednak promluvil se synem (jak navrhujete), tak se sám pokusil zjistit, o čem ony pocity jsou a co s nimi a svou situací může dělat dál...
Srdečně zdravím,
samozřejmě by byla vhodná konzultace u odborníka, ale když toto odmítá, tak bych zkusil ještě jiný postup - aby aktivitu převzal přítelův syn, případně s pomocí další osoby, kterou Váš přítel akceptuje a sám/sami "vyprovokovali" rozhovor na téma, že s diabetem se dá žít a prožít plnohodnotný život..., věda jde velmi rychle dopředu, což umožňuje stále méně náročné úkony v rámci léčby a pod.
S pozdravem Mgr. Bohdal
