s přítelem jsme spolu již téměř 6 let. Po 1,5 roce vztahu jsme meli krizi resp.
přítel měl krizi, že jsme zažívali ponorku a bylo toho na něj moc.
Žili jsme v jednom bytě s jeho maminkou a jejím přítelem, neboť se rekonstruoval jejich společný byt. A tak jsme se domluvili, že si dáme
> měsíční pauzu, s tím, že se nebudeme vůbec kontaktovat během toho měsíce a že on se mi sám ozvě a během toho měsíce se uvidí, zda spolu
> zůstaneme či nikoliv. Nechtěl náš vztah ukončit a chtěl mu dát ještě šanci. Po měsíci se mi opravdu ozval a vše bylo v naprostém pořádku. Zůstali jsme spolu a žijeme spolu téměř 4 roky.
V současné době se situace ovšem opakuje s tím rozdílem, že v červenci 2008 přítel odletěl na rok za prací do Bruselu, kam vyhrál výběrové
řízení. Já jsem s ním neodletěla, neboť tu mám práci a dodělávám si vysokoškolské vzdělání. Vídáme se tak 1x za měsíc až měsíc a půl.
Doposavad se zdálo být vše v pořádku, i když jsem u něj zaznamenala jisté změny v chování, ale vše jsem přičítala a stále přičítám té náročné práci, co tam má, i když si to nechce připouštět, ale je na něm vidět, že je velice unavený a vyčerpaný. Ze začátku se tam těšil, postupem času ho však nadšení opustilo a nyní ho tam drží pouze peníze, které si tam vydělá. Letos v červnu či začátkem července by se měl vracet.
Ale proč Vám to vše píšu. Nyní mi totiž svěřil, že má pocit, že už neví jak dál, že má pocit, že se náš vztah naplnil, že je to stereotyp i když mě má stále rád, tak mu občas lezu pěkně na nervy - vím, že nejsem dokonalá, že dělám občas boty, které si neuvědomím, nebo´t jsem dost impulsivní a také impulsivně jednám. Také mi řekl, že se se mnou nechce rozcházet a bez boje už vůbec ne. Věděla jsem, že to odloučení nás odcizí a bude to obtížné pro oba, ale on se obává budoucnosti, co
bude až se vrátí. Co bude s náma - i když toho se obávám taky. myslí si, že mi není schopen dát už tolik lásky jako předtím a že mi ubližuje, že mu v Bruselu zkamenělo srdce. Také mi řekl, že jsme
spolu srostlí a zalezla jsem mu pod kůži a že to asi není dobře a že má občas pocit, že jsme jako bratr a sestra. Bojí se stereotypu, manželství, děti zatím nechceme ani jeden. Prosím poradte mi co v takové situaci máme dělat. Já to taky nechci vzdát i když vím, že to bude chtít hodně úsilí a nebude to vůbec lehké, ale nechci ho ztratit.
Prosím poraďte mi, co mám dělat.
Předem Vám moc děkuji za odpověď Michaela
Vztah na dálku
(Diskuze k tématu Obavy ze zvládání nových situací)
návštěvník
Probíhá odesílání formuláře
Milá Michaelo,
váš vztah je oboustranně hluboký, jen není jasné, jaké má kdo představy o vztahu, o životě. Píšete, že se nechcete vzdát, je třeba si však připomenout, že vztah je více než aktivita jednoho... v některé chvíli může být nejlepší, uvědomit si, vlastní bezmoc, přijmout ji... Váš přítel působí vyčerpaně a neví si se svým stavem, pocitem rady. Patrně ani nehledá efektivní cesty k práci s tímto stave. Vy, Míšo, nezapomeňte žít tak, abyste neměla pocit, že trávíte život v čekárně.
Můžete vy, přítel navštívit třeba seminář rodinných konstelací...
Přeji vše dobré
Dobrý den Michaelo, váš dotaz je velmi upřimný, cítím z něj také, že se snažíte o znovu obnovení všeho hezkého co jste ve vztahu zažila a o záchranu. Ne vždy to však jde snadno, zvláště pak pokud je na to člověk sám. K lásce jsou za potřebí vždy dva. Je velmi důležité si nejprve vyjasnit s partnerem i sama ze sebou co od vztahu dále očekáváte, co vám nyní chybí a uvědomit si perspektivu vztahu. Partnerský vztah by neměl být o tom jestli někdo nad někým vyhraje, vzdá se či neustoupí, ale o vzájemné komunikaci, důvěře a kompromisu. Pokud by váš partner souhlasil, určitě bych doporučoval vyhledat poradnu pro partnerské vztahy nebo individuálně vyhledat psychologa a vaše starosti ventilovat na bezpečném místě, může to přispět minimálně k utřídění vašich myšlenek a potřeb. Přeji vám hodně síly a spokojenosti. Držím palce. Chytka R.
návštěvník
Počet příspěvků: 1
dobrý den paní doktorko mám problém chci žít s přítelem ale moji rodiče mi to nechcou dovolit já mám důchod a moji rodiče ho nesnáší protože prej by mě využívál ale on se snaží má práci a bude sám bydlet na statku a chce abych jsem se kněmu nastěhovala jeho rodiče si našli baráček a jenže moje mamka mi bere důchod a nechcou mi to dovolit a když jsem doma jsem smutná chcci už konečněžít s přítelem prosím poradte mi jak jím mám vysvětlit že se k němu nastěhuju děkuji Eliška.
Dobrý den.
Kdybych měl jen něco málo připojit ke kolegům, tak bych vás rád podpořil v tomto procesu hledání, který je upřímný a vážný. Možná je čas pro vás oba mluvit spolu o tom, jaký vztah chcete mít, co v něm potřebujete a co vám chybí. Mluvit spolu také o vizi krátkodobé i v horizontu let. Obavy jsou přirozenou součástí vývoje, když se blížíme ke změně, kterou je třeba udělat. Možná bych vám také doporučil návštěvu párového terapeuta, abyste se společně mohli na situaci podívat... hodně štěstí.
