Partnerské problémy, rozvody

Jak se vyrovnat s nevěrou?

tutka
návštěvník
Moravskoslezský kraj
Počet příspěvků: 1
Poslat soukromou zprávu


Jak se vyrovnat s nevěrou?

jak se vypořádat s nevěrou po 32 letech manželství. Přišla jsem na to náhodou, manžel byl docela zaskočený, ale nelhal. Tvrdí, že to bylo jen dobrodružství, o nic nešlo, že by mi nikdy neublížil, že si život beze mě nedovede představit.Mě to doslova srazilo na kolena. Nikdy bych to od muže nečekala, byla jsem si jista, že mě nikdy nic takového potkat nemůže.
Jsou to už 4 měsíce, dá se říct, že prožíváme líbánky , manžel je pozorný, píšeme si zamilované SMS , prostě úžasný pár. Myslela jsem,že se to časem nějak srovná, zapomenu, ale opak je pravdou. Snažím se dělat jakoby nic, připadám si jak pokrytec , protože na to v duchu myslím pořád - ráno když se vzbudím , v práci ,večer když usínám. Jsem ve stadiu, kdy necítím lítost nad tím co se stalo,ale spíše zlost , vyhledávám samotu, těším se, až manžel odejde do práce, na hokej a pod., jeho přítomnost mi začíná vadit , bojím se, že ho začnu nenávidět. Přitom zase naopak jsou chvíle, kdy je mi po něm smutno a cítím, že ho miluju vic než kdy předtím. Jak z toho ven ?


   Odpovědět   

Všechny reakce na toto téma



Mgr. Zuzana Kohoutová


Mgr. Zuzana Kohoutová
bronze member Basic member
Praha
Počet příspěvků: 12

Dobrý den,
rozumím tomu, že Vás nevěra Vašeho manžela zasáhla. Je to událost, která je zraňující téměř pro každého, kdo ji prožije, protože velmi silně narušuje vzájemnou důvěru partnerů. Z tohoto důvodu je pro mě srozumitelný i Váš vztek a i to, že se někdy vyhýbáte Vašemu manželovi. Potíž je v tom, že Vaše vyhledávání samoty může vztah narušovat.
Pochopitelné je i to, že se snažíte udělat "tlustou čáru" za tím, co se stalo a co bylo nepříjemné. Z toho, co píšete, je vidět, že se to ale nedaří. Mohlo by to být tím, že nevěra znamená často ztrátu (důvěry, opory ve vztahu apod.). Poté, co ztratíme něco, co bylo pro nás cenného, potřebujeme čas na truchlení a také potřebujeme někoho, s kým můžeme sdílet své pocity. Proto mě napadá, zda máte někoho ve Vašem okolí, kdo by Vám mohl poskytnout oporu? Je důležité, že se snažíte najít pro sebe pomoc. Chtěla bych Vás podpořit v tom, abyste nezůstávala se svými starostmi sama. Ve vaší situaci samozřejmě může pomoci i psychoterapeut - ať už soukromý nebo z Poradny pro rodinu, manželství a mezilidské vztahy.
Je přirozené, že vyrovnat se s takto závažným zjištěním může trvat i několik měsíců (a v některých případech i rok či déle). Každý z nás je v tomto směru odlišný a potřebuje různě dlouhou dobu. Období 4 měsíců mi z tohoto hlediska nepřijde jako přehnané.
Přeji hodně sil při řešení Vaší situace.


 (0)
   Odpovědět   
ali
návštěvník
Kraj Vysočina
Počet příspěvků: 3
Poslat soukromou zprávu

dobrý den manželka se přiznala k nevěře s jedním mužem.máme 2 čtyřleté děti s umělého opl.proto jsem se snažil odpustit ale marně.ted jse mi přiznala navíc ještě k jedné nevěře dokonce u nás v bytě.a to po týdnu mezi těma dvěma.navíc mi oznámila že se zabije když se to někdo dozví.nevím jak dál prosím moc opomoc


   Odpovědět   
abc
návštěvník
Praha
Počet příspěvků: 1
Poslat soukromou zprávu

Dobrý den, obracím se na Vás ohledně manželčiny nevěry a následnými potížemi s důvěrou. Jsme spolu 19 let, já 51, manželka 49 let, děti 17 a 10 roků.
Vše začalo před půldruhým rokem, kdy mi manželka nevědomky dala přečíst svou e-mailovou intimní korespondenci. Byl to pro mne šok, protože na něco takového jsem nebyl připraven. Dnes již vím, že to byla chyba, že člověk má být připraven, aspoň teoreticky, na vše, včetně toho, že ten druhý mu bude nevěrný. Přečetl jsem si, že se manželka schází s chlapama a minimálně s jedním spí, spíše ale s více. Byl jsem v regulerním šoku, který vystřídaly ihned skoro dva měsíce trvající velmi težké deprese se vším, co k tomu patří. Manželce jsem řekl, že jsem si to přečetl, ale její reakce byla naprosto neuvěřitelná. Vše zatloukla. Pry k ničemu nedošlo, prý se občas s někým sejde, ale jen v kavárně apod, nebo si s někým píše. Řekla, že nebudeme žít spolu, ale vedle sebe. Když jsem se opakovaně zeptal, co to má znamenat, žít vedle sebe, odpověď jsem nedostal. Po měsíci konečně přiznala, jednoho milence po dobu 4 měsíců, 8 schůzek. Dali jsme si nový začátek-nový život-novou šanci s tím, že si smaže všechny maily, SMSky (normálně bylo třeba 90 SMS měsíčně plus volání), kontakty a nikoho již nebude jakkoli kontaktovat a s nikým se scházet. Těžké deprese samy ustoupily a můj stav se začal zlepšovat. Asi po 14 dnech na mě přišly takové menší již ne deprese, ale blbé nálady, kdy se to vracelo asi na den či dva. Začal jsem navštěvovat manželskou poradnu, právě kvůli tomu, jak s důvěrou. Výsledkem bylo, že důvěra má šanci pouze tehdy, pokud vám ten druhý přestane lhát a řekne na rovinu minimálně to, co vy již víte a on ví, že to víte. Což se dodnes nestalo. Když jsem na tom byl již docela dobře, uviděl jsem po několika měsísích manželčiny telefonní výpisy. Z nich vyplynulo, že jí to vydrželo tři dny a čtvrtý den již opět SMSkování, i když v podstatně menší míře, po dobu 4 měsíců. Dokonce se prý ještě sešli. Do toho přešla od pasivních lží k aktivním, kdy mi sama říkala, že neví jak mi má říci, že už v ničem nepokračuje, s nikým si nevolá, neschází se, neSMSkuje. To byl hrozný pocit, když tohle posloucháte, víte, že vám druhý lže do obličeje a vy se tvářítě, že jí věříte. Už bych to nechtěl zažít. Několik měsíců jsem se tvářil, že nic nevím, ale nevydržel jsem to a řekl, že vím, že slib jí vydržel tři dny. Prý to byla milosrdná lež, že ten druhý na tom byl špatně psychicky, fyzicky, v nemocnici a musela jej utěšovat. To bylo v době (březen-duben loňského roku), kdy jsem doslova bojoval o život v těžkých depresích, kdy myšlenky na sebevraždu se vám honí v hlavě několikrát denně, ale pokus mi naštěstí nevyšel. Manželka sama říkala, že to byla doba, kdy se bála, že mi doma najde jak jsem si hodil "mašli", a přesto mi takovýmhle způsobem podrazila a vrazila nůž do zad, místo aby mi pomohla, podržela mi a slib dodržela. V době, kdy bojujete o život, odepsala manželství, děti a mě jako člověka a důležitější pro ni bylo pomoc tomu druhému. Po zvážení jsem navrhl další novou šanci-nový začátek-nový život s tím, že platí co předtím a že nechci již žádné milosrdné či nemilosrdné lži. Z mailů v kombinaci s telefonními výpisy totiž vyplynuly jisté nesrovanlosti. Jednalo se o dlouhodobý vztah, minimálně rok a několik posledních měsíců se nejednalo pouze o jednoho milence, ale více. Prostě několik měsíců spala minimálně se třemi muži, když v to počítám sebe. Dal jsem si to vše dohromady a přiznala stále jednoho milence, ale již ne 4 měsíce, ale asi 8 měsíců. Říkal jsem jí, zda si uvědomuje, že pokud lže, tak že ten druhý nemá pak již šanci poznat, kdy mluví pravdu a kdy ne. Prá chápe. Když jednou bude mluvit pravdu, že ten druhý jí již neuvěří. Prý chápe. Nakonec jsem jí jen říkal, zda chápe, že ji prosím o to, abych jí mohl opět důvěřovat. Se stejným výsledkem. Na přímou otázku, zda jsou ještě nějací kostlivci ve skříni a další milecni, vyhýbavě odpověděla, že by neměli být. Velký problém pro mou psychiku bylo to, že jsem takto dostal postupně pět ran, myšleno pokaždé když na ni praskla nějaká další lež. Po každé ráně jsem byl opět úplně dole, hledal jsem sílu, jak se zvednout a jít do toho znova. A tohle bylo pětkrát a stálo mi to neuvěřitelné množství energie. Poslední rána byla, že se jednalo o víc chlapů současně. Výsledkem bylo, že jsem půl roku bral lehká antidepresiva, která mi velmi pomohla. Má psychika se dostala do doby před půldruhým rokem nedávno, asi před dvěma měsíci, kdy jsem přestal s antidepresivy. Odpustit se dá mnohé, ale zůstává zde stáe stejný problém - důvěra. Od ledna do srpna, i když jsem měl velké pochybnosti ohledně počtu milenců, jsem chtěl vše gentlemansky přejít a čekal jsem na jedinou větu - to co jsi si přečetl, at tam nebo tam, je pravda, tak to bylo. A mohlo být vše OK. A vše ostatní mohlo zůstat neodhaleno. Místo toho již druhým rokem trvá naprosto absurdní situace, kdy manželka lže, ví, že lže, ví, že já vím, že lže a já vím, že lže. No, Kafka by to lépe nenapsal. Do toh, prý když s ebudu ptát na to co bylo, že vztah ukončí. Snažil jsem se a snažím manželství udržet a zašel jsem hodně daleko, ve všem jsem ustoupil s tím, že to za to stojí. Udržet manželství, aby děti dál vyrůstaly s tátou i mámou, jak to má být, abychom si uchovali způsob života, majetek apod. Ale snaha o zachování manželství je z druhé strany několikanásobně menší. Nyní se asi dva měsíce odhodlávám k tomu, že řeknu, že pokud manželka nepřizná minimálně co vím, že ta důvěra prostě nebude. Když mi někdo druhým rokem tvrdí, že to co jsem si přečetl není pravda, že se mi to zdálo, že jsem si to vymyslela a vlastně, že ten, kdo o tom lže není ona, ale nakonec já - tak dnes již vím, že pokud to bude trvat dále - že důvera nebude již nikdy. Na jednu stranu se snažím smířit s tím, že bude konec, přijdu o děti, rodinu, všechno a je to pro men čím dál reálnější možnost, na druhou stranu se asi bojím jít do toho rozhovoru, který by to měl rozhodnout.


   Odpovědět   
pajja
návštěvník
Moravskoslezský kraj
Počet příspěvků: 2
Poslat soukromou zprávu

Dobrý den, s partnerem jsem spolu 7 let. Máme 4 letého a 11 měsícčního syna. Když měl syn 5 měsíců partner mi v opilosti řekl, že když jezdil na služební cesty, tak si tam našel přítelkyni se kterou to bylo super. Že potřebuje sex, ne jak u nás.....pravdou je, že já mám menší apetit než mažel,i díky lékům které beru ( ale to jej moc nezajímá, prostě to nechápe ) nicméně jsem měla riziková těhotenství, únava, prostě dokáži pochopit, že když ve vztahu něco chybí, asi to člověk hledá jinde....ale tolik to bolí. Litoval toho, že mi to řekl. Nyní máme opět krizi, máme jet na dovolenou, ale už mi to přerůstalo nad hlavu, tak jsem začla téma co s námi vlastně bude dál.....zda tam máme vůbec jet atp. Překvapila mě partnrova reakce, že to byla chyba, že máme spolu děti, protože jsme stejní a nehodíme se ksobě. Že spolu nespíme a to je pro něj těžké. že ho nevzrušuju, nelíbí se mu moje postava, nemám žádn zadek......Bydlíme v jeho bytě, takže kdyby to skončilo, musela bych odejít já. Prý nikam nemusím, stejně nemám kam, ale nejlepší by bylo, kdyby sme se domluvili, že on bude mít sexuální partnerky svoje, já si mám taky někoho najít. Jinak se práý kvůli dětem nic nezmění.Pane bože, jak s tímhle se vyrovnat a jak na to reagovat?


   Odpovědět   
Litujeme, ale tato diskuse byla uzavřena a již do ní nelze vkládat nové příspěvky.

Založte novou diskuzi k tématu Partnerské problémy, rozvody
Z časopisu Health&Beauty
  • Rychlá regenerace pleti
  • Novinky z Monaka
  • Výplně rtů
  • Pohodlí pro krční páteř
  • Hormonální antikoncepce