Dobrý den,
je to poprvé co někam takhle píšu, ale moje bolest už se nedá vydržet. Mám přítele o osm let staršího (34) a jsme spolu rok a půl, před necelými třemi měsíci se nám narodil syn. A místo toho, abychom se radovali, náš vztah nám absolutně nefunguje... žijeme na horách, kde provozujeme horskou boudu. Přítel tu už je šestým rokem a já zhruba rok. Poslední rok se konečně bouda rozhoupala a začíná prosperovat, ale přítel jako by zapomněl na ty roky před tím a teď si připadá jako velký podnikatel a všechno mi vyčítá. Celý těhotenství jsem tady lítala okolo lidí a nikdy jsem neřekla ani slovo o tom, že jsem třeba unavená nebo tak, ale on si našel vždycky něco proti mě, ve finále z něho neustále vypadává, že nemám co na práci a tak řeším kraviny. Je pro něho i málo, že se starám o našeho syna. A teď to nejdůležitější, že pije a to dost. Dokáže pít celý týden, třeba jen s jednodenní pauzou. A v opilosti si mě nejvíc vychutnává. Cítím se už opravdu jako blázen, že ať udělám co udělám ničím se mu nezavděčím a stejně s náma ten čas trávit nebude a chodit si bude dál pryč jak chce. Když mu řeknu, že moc pije a že si nás vůbec nevšímá, vždycky mi řekne, že se stará tím, že nás živí. Ale vždyť to snad dělá každý chlap, když má ženskou na mateřský dovolený??? Čím dál tím víc si přeju odejít, ale nemám nic, musela bych s malým do podnájmu, ale s mateřskou by to bylo dost náročný, o mě nejde, ale vždycky jsem si říkala, že až budu mít dítě, dám mu vše, co bude potřebovat. Takže vím, že odejít nemůžu, ale zůstat taky ne. Nebo zůstat jo, ale asi se psychicky zbláznim. Jsem dost citlivý člověk a za posledních pár měsíců poznávám, jak jdu do háje. Podle něho dělám jenom psycho, ale já vnitřně trpím strašným způsobem. A ke všemu ještě v pátek v opilosti před všema hostma na mě křičel a vytáhnul moji soukromou bolest co se týká mých rodičů. Tím mě absolutně jako partner zklamal a už nevidim důvod za co ho milovat. Nevim na koho se mám obrátit, kdybych neměla malýho jsem už dávno pryč, ale teď už nejde jenom o mě. Prosím poraďte, budu vděčná za jakoukoliv radu či pomoc. S pozdravem
Petra
Partner alkoholik
(Diskuze k tématu Partnerské problémy, rozvody)
návštěvník
Probíhá odesílání formuláře
Dobrý den Petro,
chtěla bych Vás povzbudit k tomu, abyste pro sebe vyhledala terapeuta. Může pro Vás být oporou ve Vaší nelehké situaci. A taky Vám může pomoci hledat zdroje k tomu, abyste všechno zvládla.
Samozřejmě by bylo nejlepší, kdybyste Vy i Váš přítel zašli za manželským poradcem a Váš přítel za odborníkem, který se zabývá problematikou alkoholismu (jako třeba AT poradny). Tam by mu mohli pomoci zvládnout problémy s pitím. Pokud však nebude souhlasit, jděte za odborníkem sama. Pomoc si určitě zasloužíte. Držím palce.
návštěvník
Počet příspěvků: 3
Už jsem nás jednou objednala do Hradce Králové, ale že jsme jeli z hor a cestou dolů jsme zapadli, tak jsme dorazili pozdě a paní nás už nevzala, ale dala partnerovi kontakt na odborníky v Trutnově, abychom to neměli tak daleko a partner řekl, že to zařídí, že já jsem našla špatně, že nechce manželskou poradnu, že je jasný, co nám řeknou, že máme být víc spolu a to že není možný, když máme plno lidí na baráku. Ale hned teď si tady na internetu najdu nějaký kontakt a půjdu klidně i sama. Máte pravdu, syn potřebuje, abych byla v klidu já a pak bude taky klidný a spokojený. Popíši vám třeba dnešní situaci, partner přišel o půl čtvrtý ráno a teď spí a my s malym jsme v jeho výparech. Ráno jsem mu udělala snídani, kterou jsem mu přinesla do postele a on na to, no konečně jsem se dočkal, po půl roce, že mi dokážeš přinýst snídani do postele. Že se neumim jinak o chlapa postarat, že je to všechno jen moje vina a že se konečně dneska vyspí, takže se o něho budu starat já, že je unavený, že toho má dost. Ale to že pije nezmiňuje. Chce se mi z toho pořád brečet, mám v sobě hroznou bolest, ale nechci, aby mě viděl, že jsem na kolenou. Vždycky to zdůvodní tím, že jsem přecitlivělá a že si za to můžu sama. Chtěla bych od něho hrozně pryč, vim, že by mi bylo dobře, ale momentálně nemám kam. Zkusim si zažádat, jako svobodná matka, o byt v Hradci Králové, kde mám trvalý bydliště. Každopádně děkuji vám moc. Jsem ráda, že to mohu někomu aspoň napsat.
Petra
Vážená Petro,
měl jsem už mezi klienty dost párů, u kterých byl problémem alkohol. Vyřešit se podařilo jen několik. Alkoholismus léčit pochopitelně lze, ale mám obavu, že ve stádiu, v jakém je Váš partner (pije průběžně celý týden) je už šance hodně malá. Doporučil bych Vám odejít dokud je Váš syn ještě malý a nebude tak mít problém s náhradním tatínkem. Vím, že hledat nového partnera narychlo a s malým dítětem není vůbec snadné. Ale podle mého názoru by to bylo lepší než ještě několik let čekat, snažit se a pak stejně odejít.
Možná jste čekala "optimističtější" radu. Nejsem pesimista, jen bohužel mám dost zkušeností.
 | Premium member |
Počet příspěvků: 4
Dobrý den,
myslím, že nejlépe by bylo promluvit si o celé věci s odborníkem. Můžete se pokusit pro spolupráci získat i partnera (i když to asi není ve stávající situaci reálné), ale můžete pomoc vyhledat i jen pro sebe. Můžete se poradit, jak reagovat na určité situace, jak se ochránit před některými nepřiměřenými reakcemi partnera.....
Ještě mne napadlo, když píšete, že byste pro svého syna chtěla jen to nejlepší - v tuto chvíli (synovi jsou 3 měsíce) je pro něj úplně nejdůležitější pocit jistoty a bezpečí, který získává skrze vás v případě, že i vy se cítíte dobře, klidně a bezpečně. Materiální zajištění pro něj v tuto chvíli až zas tak důležité není.
Určitě se pokuste vše řešit společně (ideální by bylo, kdyby se zapojil i partner). Jen chci říct, že pokud se to nebude dát vydržet, neměl by být důvodem k udržování vztahu to, že to děláte kvůli synovi.
Držte se
Dana Jandourková
Vážená Petro, moje odpověď bude trochu atypická a to především ze dvou důvodů:
- píši ji z Psychiatrické léčebny Červený Dvůr, okr. Č. Krumlov která se specializuje na léčbu závislostí (drogy, alkohol,...), kde působím jako terapeut - adiktolog,
- jsou v ní obsaženy názory léčících se pacientů, kterým jsem Váš dotaz dnes předestřel a já je následně shrnul.
Protože se jedná o muže, tak obdobné situace sami zavinili z podobné pozice v jaké se nachází Váš ...., otec dítěte.
Takže cituji:
- dát jednoznačně najevo, nejlépe odchodem, že se nehodláte se situací smířit a to i za cenu, že by došlo k poklesu vaší životní úrovně, neprodleně požádat o různé sociální dávky a soud o stanovení výživného
- chránit své dítě i sebe před jednáním jeho otce především ve chvílích, když je pod vlivem alkoholu, může být jen otázkou času, kdy z jeho strany dojde k agresivnímu jednání
- využít osoby, která má na něho pozitivní vliv, aby se jej pokusila důrazně upozornit na jeho chování (celkově jako nyní úspěšného podnikatele - což můžbýt velmi pomíjivé, tak druha a hlavně otce dítěte, které za nic nemůže), že díky alkoholu je jen otázka času, kdy přijde o všechno (podnik, Vás i syna)
- společně, když by se dalo s ním komunikovat, tak jej směrovat k tomu, aby vyhledal odbornou pomoc, dříve, než si vytvoří opravdu závislost na alkoholu, nyní je asi na hraně - což mohu jako člověk, který se problematikou závislostí dlouhodobě zabývá jen potvrdit.
- v případě, že by došlo k pozitivní změna, tak v následujícím období trvat na důsledné abstinenci.
Tolik několik názorů od "praktiků", kteří při tom měli slzy v očích, protože si uvědomili své vlastní chyby.
Přeji zdárné zvládnutí situace, s pozdravem Mgr. Bohdal
návštěvník
Počet příspěvků: 3
Dobrý večer,
pořád jsem jen doufala, že se to zlepší, že pochopí, že on má problém, ale místo toho pije dál a snad ještě ve větším. A obviňuje všechny kolem sebe, hlavně mě, že je to všechno moje vina, že mu neumim dát rodinný život, že ho jen psychuju, že pije, protože tady se mnou nemůže být, že je to všechno v návaznosti na moje chování. Dělám pro tuhle chalupu první poslední, ale on má pořád pocit, že mu musim být za všechno vděčná. Že on dělá vše nejlíp a jenom já mám ze vším problém. Ale že nám sem chodí už skoro čtyři měsíce napitej a nebere ohledy ani na našeho syna, tak zítra s malým odjíždím k našim než si něco najdem. Bude to těžký, ale určitě to bude i psychická úleva. I přesto všechno ho mám ráda, ale i cítím, že ho nenávidím. Hrozně to bolí. Ke všemu mě štve ta moje povada, že se ho ještě přede všema zastávám a že mě bude chybět, protože když byl dříve střízlivý byl fajn, ale teď už i ve střízlivosti je protivný a podrážděný a všechno svaluje na práci, že toho má moc a přitom mu to všichni ulehčujem jak můžem. A jak jste psal z Červenýho Dvora, tak tam už se léčil, byl už třikrát na léčení, ale vždycky prý ne dobrovolně, ale že utíkal před problémama. Mě řekl, že měl problémy doma a tak musel z domova už brzo a že se toulal a pil a pil a hrál automaty a že už si nekoupil ani nic do pusy, takže se šel sám dobrovolně léčit. A já zaláskovaná, věřila jsem mu a stála při něm i kdyby mě všichni stokrát varovali. I teď mě to hrozně bolí, protože jsem vždycky chtěla mít úplnou rodinu a hlavně šťastnou a on sliboval, že to tak bude, ale opak je pravdou. Teď jsem ráda, že jsem si ho nevzala. Ale mám nádhernýho syna, nejhezčího na světě a je to moje zlatíčko, který mě drží v týhle situaci nad vodou. Najdu si psychologa, abych se s tím rozchodem nějak líp smířila, protože už nevěřim, že on by s tím něco začal dělat a já tenhle život už opravdu nechci. Nedokážu se už ovládat a být na něho milá, začíná mi být odporný a taky mu to řeknu, aniž bych chtěla, aby to zašlo tak daleko, ale on mi nedává na vybranou. Po dobrým, ani po zlým to s ním nejde. Vím, že teď jsem rozhodnutá, ale až budu bez něho, bude se mě strašně stýskat a první, co mě napadne bude se vrátit, ale už nemůžu. I on nás vyhazuje, tak už není důvod... Díky všem za držení palečků, ale s takovýmhle člověkem to opravdu nejde, škoda, představy byly jiný....
Vážená, dospěla jste k rozhodnutí, které je, dle mého názoru, v dané chvíli to nejsprávnější. Myslete hlavně na dítě, které potřebuje pro svůj začínající život klid a pohodu.
Nechci zatracovat jeho otce, beru jej jako vážně nemocného člověka, který se opravdu potřebuje léčit. Ale musí chtít jen a jen ON. NIKDY NENÍ POZDĚ! Když by změnil k celé věci svůj postoj, jak říkáme "náhled" napište, nebo lépe on sám a já mu umožním co nejrychlejší přijetí do léčebny. Držte se Mgr Bohdal
Vážená Petro,
plně se ztotožňuji s názorem pana kolegy Mgr. Zbyňka Bohdala. Léčba závislostí je velmi obtížný problém, poněvadž po určité době abúzu alkoholu (či jiné návykové látky) dochází k biochemickým změnám v mozku (sekrece endorfinů, neurotransmiterová rovnováha) a člověk se tak stává skutečně "fyzicky závislým". Pokud nemá dostatečně silnou motivaci (což zřejmě bohužel Váš partner nemá) je šance na vyléčení minimální.
Možná se Vám bude stýskat, ale rozhodně to pro Vás i Vašeho malého syna bude lepší řešení, než kdybyste čekala ještě několik let a Váš syn by musel být svědkem různých opileckých excesů.
Jen bych Vám rád dal do budoucna jednu radu. Buďte při hledání budoucího partnera opatrnější a dobře si svoje rozhodnutí rozmyslete.
Nejednou se mě stalo, že klientka, která odešla od partnera-alkoholika byla za dva roky zpět u mě v ordinaci s problémy s novým partnerem - třeba ne s alkoholem, ale s jinými závažnými konflikty v jejich vztahu (povahový nesoulad, odlišné zájmy, problémy v sexuálním soužití atd.).
Osamělé ženy s malým dítětem bývají mnohdy ve stresu ze samoty a akceptují pak zcela neadekvátního partnera.
Návštěvu psychologa či psycholožky bych Vám jednoznačně doporučil, ale i v tomto případě není mnohdy jednoduché najít člověka, který bude vyhovovat Vašim požadavkům; spíš než hledání na internetu bych Vám doporučil poptat se známých a přátel. Každý psycholog má dostatečnou kvalifikaci, ale ne každý musí být Vaše "krevní skupina".
