dobrý den,potřebovala bych pomoct nechala jsem to už zajít dost daleko... Moje deprese se čím dal více horší... Dřív sem chodila na psychiatrii do Rumburka ted se tam bojím jít protože sem tam dlouho nebyla... Chodila sem tam kvuli sebepoškozování... Ted se bojím tam jít protože mi pan doktor vynadá... Deprese prožívám pomalu furt trpím pocitma bezcennosti, kolikrát nemam chůt k jídlu a na ostatní jsem protivná a ošklivá bez důvodně trpím poruchou osobnosti(deprese) nadale se sebepoškozuji nevím už jak dál miluju koně dříve mi pomáhaly ale ted do toho padám znova... Popravdě bojím se jít zpátky na psychiatrii za 1 že mi vynadá a za 2 že mně někam pošle...Přítele nemam ani nějak nemam potřebu mít přítele z nikým dlouho nevydržím protože začnu mít pochyby že nejsem pro něj dost dobrá atd... Bojím se mít vztah je mi 18 bude mi 19... Bojím se komunikovat z novými lidmi protože dělám furt něco špatně :( Ráda bych pomohla spíš mému bratránkovi má rakovinu a já s tím nemůžu nic udělat :( v poslední době mam pocit že mně každý opouští že furt dělám něco špatně :( Poradte mi prosím co mam dělat:( děkuji za odpověd
Deprese, sebepoškozování
(Diskuze k tématu Špatné zvládání stresu, deprese)
návštěvník
Probíhá odesílání formuláře
Vážená slečno, shrnu oba Vaše dotazy do jedné odpovědi, a budu se snažit být velmi stručný.
Jak jsem pochopil, jedná se o několik problémů, které spolu souvisejí a bez jejich postupného odstraňování se situace, kterou popisujete, nezlepší. Bude to vyžadovat dlouhodobou a kvalitní psychoterapii. Proto v co nejkratší době vyhledejte odbornou pomoc. Nemusíte se přece vracet k psychiatrovi o kterém se zmiňujete, např. pomocí internetu jich určitě najdete ve svém okolí celou řadu. Rovněž se snažte najít někoho, kdo pomůže v případě akutní krize (mám dojem, že se v podobné situaci právě nacházíte, pro tuto situaci to nemusí být odborník, ale někdo, kdo bude nablízku, komu důvěřujete (kamarádka, někdo z rodiny, kněz,...) a kdo pomůže případnou krizi překonat jenom tím, že bude nablízku, že Vás vyslechne, podrží za ruku-pohladí. Musíte především změnit postoj sama k sobě, přestat se podceňovat, získat sebedůvěru,...
Není to jednoduché, ale dá se to. Přeji hodně zdaru.
Mgr. Bohdal
návštěvník
Počet příspěvků: 7
ano, jedná se o několik problému najednou...Bouhžel nevím jak už stresy řešit... Přepadne to během chvíle jsem veselá a během chvíle jsem smutná ustaraná a je mi do breku... Bojím se že mně kvůli tomu přátelé zavrhnou stává se to totiž často tak jsi budou myslet že je to kvůli nim přitom to kvůli nim není během chvíle mně přepadne špatná nálada... Pak mam různý myšlenky který ani zveřejnovat nebudu...Jak jsem už psala tak se sebepoškozuji asi 3-4 roky a nejsem schopná s tím přestat, nedávno mi školní psycholožka dělala test poruchy osobnosti a vyšla že trpím depresemi a jmenuje se emočně nestabilní porucha osobnosti... Mam problémy navázat z někým vztah, mam pochybnosti nechci nikomu ublížit :( já už nevím jak dál :( zkusím za někým zajít...a uvidím děkuji za radu
návštěvník
Počet příspěvků: 4
Jo a ještě maličkost,narovinu řekni svým přátelům jak ti je..a čím trpíš..mě pomohla i upřímnost k lidem okolo,zkus chatovat..pomáhá to v tom že těm lidem tam můžeš říct cokoliv nevidíš je a neznáš je...je to snažší...přeju ti abys to dostala pod svou kontrolu..
návštěvník
Počet příspěvků: 7
ahoj, ke kním se nedostanu delší dobu jsem po važné nemoci a nemužu se namahat nesmim mit žadnou fyzickou zatež:((( to je prave to nejhorší :( přemýšlím comam delat zda mam jit z5 na psychiatrii nebo to zdolat sama... bouhžel bojím se že mne zavřou a to já nechci... Protože V nemocnici se cejtím ješte huř mam panickou hruzu z nemocnice... a Byla bych na tom ješte huř:((( newim co delat a v tom my asi nikdo neporadí dekuji vám
návštěvník
Počet příspěvků: 4
Ahoj,proživala jsem dost podobné situace jako ty už od 15,nejdřív to začlo když jsem nejedla nevšimla jsem si že je něco v nepořádku až když mi došlo že jsem za celý den nic nesnedla..hodně jsem zhubla...a pak to bylo horší a horší,přemýšlela jsem jak ven ze svých problémů,..asi si můžeš domyslet na co jsem přišla..no měla jsem doma svýho pejska a udělala jsem si z něho svýho nejlepšího kamaráda...zní to blbě ale vytáhl mě z toho,nikdo mi nerozuměl..(ani teď ne) neměla jsem přátele,jen jeho a když jsem bulela cítil že je něco špatně a dělal voloviny abych se zase smála...bohužel..začala sem být na něm závislá..teď jsem na všechno sama,často mívám špatné dny,mám přítele ale on mi nerozumí,o to je to pro mě horší.No co jsem ti chtěla poradit je vrátit se ke koním když je máš ráda donuť se aby byli středem tvého vesmíru!soustřeď na ně svou energii,zvířata dokážou vycítit v jaké je člověk náladě!Držím pěsti!Nejsi sama!!!
návštěvník
Počet příspěvků: 1
hele moc dobre to znam presne to co je tady popsno od tebe ja presne znam dokonce ted nedavno sem s erezala a ted mam obvazanou ruku ale ja si netroufam nikam jit .. nejsme si jista ze me nekdo pochopi mam hrozny pocit ze to nikdo neumi.. a ze me vsichni opousti ze sem samaa ze nikomu nemuzu verit citim se sama . ale rekla sme si ze si nemuzu dam ublizovat co kdyby se to zvrtlo mam prece mamku ktera toho uz obetovala hoodne.. utz jen to ze utekla kdyz me otec latil ji i me ato mi bly 2roky..ploste si pamatuju.. a nemuzu ji trapit tim kdyz vidi moje jizvy.. plosim bud aspon v tomhle jako ja a prestan sou porat lidi kteri te maji radi i kdyby to byla uz jen rodina ale myslim ze neni vzy tady je nekdo komu na nas zalezi stac i jen otevrit oci a nebyt narocny a i ja mam jen dve prave kamaradky a sem vdecna ze je mam.. bud taky a neublizuj si .. bud prikladme jinym i me . ze to jde zvladnout..
