Již od 18-ti let beru antidepresiva-tenkrat to začalo hodně na tvrdo,chtěla sem to tady ukončit.Naštěstí sem sama vyhledala pomoc.
Nejhorší ale je,že po te se to nějak uklidnilo...Teď mám ale období,kdy se pocity znovu vratili.Je to hrozne.Je mi 22let,jsem zdravá,myslím hezká blondýna se stredoskolskym vzděláním.Ale!!!!Bez přátel,daleko od rodiny,bez partnera(již 3roky)...Volný čas travím tak,že spím.Jsem schopná spát i 20hodin.Chodím do práce ale jakmile mi nastane volno,nemám co dělat,max uklízím.Nic mě nebaví.Nemám motivaci ani do budoucna,jelikož si říkám,že stejně umřu mladá.Jsem zavřená sama doma a spím.Často mě přepadávají pocity,že jsem izolovaná,nemam naladu na lidi a nemám žadne koničky-v ničem nevidím uspokojení.Ani přátele nemám,jsem totiž na veřejnosti odtažitá a arogantní,všichni mi prijdou jako paraziti,kterí jsou zly a chteji dobré jen pro sebe.Když přemýšlím nad studiem vysoke skoly,vsechny obory projdu ale zjistim,ze me ani jedno nebaví.Tak to vzdám.Musím tedy podotknout,že mám jeden zažitek z dětsvi-bylo mi assi 7let,seděla sem v pokoji a s něčím si hrála a najednou mě pohltil pocit šíleného smutku a chtělo se mi plakat,stoupla sem si na psací stůl a koukala dolu ze sedmipatroveho baraku a premyslela,jake by to bylo,kdybych skocila dolu.Rodiče ale byli přitom ve vedlejší místnosti s bratrama.Takže moje budoucnost mýma očima???žádná!Často mi bliká hlavou smrt a přemýšlím,kolik lidí by přišlo na můj pohřeb....nevím si rady.Moje lekařka je psychiatrička,ale nemám k ní důvěru,chodím si jen pro léky.N
Jsem daleko od všeho...
(Diskuze k tématu Špatné zvládání stresu, deprese)
návštěvník
Probíhá odesílání formuláře
Dobrý den,
po přečtení Vašeho příspěvku mě napadalo, že mám o Vás strach. Domnívám se totiž, že uvažujete o sebevraždě. Pokud tomu tak je, pak jste ve stavu, který jde bez odborné psychoterapeutické pomoci zvládnout jen velmi obtížně. Proto bych Vás chtěla podpořit k vyhledání kvalitního terapeuta. Mohl by Vám mohl poskytnout pomoc, kterou nyní potřebujete.
Píšete, že už bylo období, kdy jste se chtěla zabít. V takto těžké situaci jste zvládla vyhledat pomoc a po čase Vám bylo lépe. Chtěla bych Vás ocenit za to, že jste to dokázala. Zároveň Vás chci motivovat k tomu, abyste se nevzdávala a zkusila pro sebe vyhledat podporu. Nejen u psychiatra a psychoterapeuta, ale i u své rodiny (i když je daleko) či u lidí, kolem sebe. Zkuste přemýšlet o tom, zda ve vašem okolí není přece jen někdo, s kým byste mohla své trápení (i přes svou nedůvěru) sdílet. Držím vám palce.
