Deprese, nespavost, sebevražedné myšlenky - Špatné zvládání stresu, deprese - Diskuze 

Vážená slečno,opakovaně jsem si přečetl Váš dotaz a bodu na něj reagovat následovně:
- musím konstatovat, že Váš stav je "na hraně", mám obavu, že další prohloubení a pokračování může navodit nevratné důsledky, jednak co se týče psychiky, ale i somatiky
- přetvařování či skrývání problémů před rodiči k ničemu nevede, je jen otázka času, kdy sami poznají, že je někde nějaký problém
- neváhejte, neodkládejte návštěvu odborníka - psychologa, psychoterapeuta, podle mého názoru není nutné dopourčení od lékaře
-jste mladá, možné, že se v toto období rozhoduje o kvalitě Vašeho dalšího života, proto ještě jednou na Vás apeluji, neodkládejte řešení Vašich problémů, sama to nezvládnete!!!!!!!
- nejste jediná s těmito problémy, stav se dá řešit a pomoc nejbližších se nedá ocenit, nejhorší je, když na ně zůstanete "sama".
Asi jsem Vás příliš nepotěšil, ale taková je dle mého názoru situace. S pozdravem Mgr. Bohdal

Dobrý den,
jestli chcete něco na svém aktuálním stavu změnit a myslíte-li, že by Vám s tím mohl pomoci psycholog, můžete se u mně objednat i bez doporučení lékaře. Potřebujete pro to jen kartičku pojištěnce. Objednat se můžete na e-mailu dlabal.martin@seznam.cz
Pracuji na Bulovce, pav. 15 a pracovní dobu mám od 8:00 do 15:00.
Přeji příjemný den. Martin Dlabal

Právě jsem se objednávala na konzultaci k psychologovi (státní).Řekli mi,že je možná jednorázová konzultace i bez doporučení a pak se na dalším postupu už domluvíme. Držím palce.
Daniela

Dobrý den,
můj bratr se už dvakrát pokusil o sebevraždu. Bude mu 21, a nevíme proč. Má měnící se nálady. Například týden funguje naprosto v pořádku, bez problému, je na všechny hodny, komunikativní atd. Ale pak se v něm najednou něco změní a je to někdo úplně jiný. Křičí po všech, je mu všechno jedno. Mamka s ním byla i u psychiatra, ale ten mu předepsal jen prášky na uklidnění. A za dva týdny má jít na kontrolu. Čekala bych, že se mu budou více věnovat. Když už to bylo podruhé za poslední dva měsíce co si chtěl vzít život. Neustále o tom mluvil, že pro něj nemá smysl žít, když bydlí sám. Od malička byl zvyklý být v kolektivu lidí. Ale o prázdninách se přestěhoval do vlastního, kde podle jeho slov je to nesnesitelné. Nemůže tam vydržet a proto to udělal. Mohli byste mi prosím poradit, co je pro něj nejlepší? Děkuji

Dobrý den,
asi tak už 2 možná skoro 3 roky mám divné náladové stavy. Problém je že moje stavy jsou čím dál tím horší, už málokdy mám pocit že jsem štastná, skoro pořád si říkám jak mě nic v životě nebaví a nevím co dělat, říkám si že pro mě nemá život smysl, obykle mám všech lidí po krk! nemám chuť nikoho zdravit a s nikým se bavit, obvykle ani nikomu na nic neodpovídám, a to obzvlášt v rodině. Také trpím nespavostí, několikrát za noc se budím a mám noční můry. Pořád se mi chce brečet, není den kdybych nebrečela, ani nemusim mít konkrétní důvod, každý den si říkám že by bylo lepší to skončit, několikrát jsem se o to už pokusila, pořád si v hlavě říkám jak jsem ztracená a že jsem na všechno sama a nikdo mi s tím nepomůže!nevím přesně co může být příčinou mých problému, ale v 16 letech jsem měla mozkovou příhodu, nějaký čas po tom jsem strávila v nemocnici s psychyckými problémy, od té mé příhody mám pořád jen hrozný strach. Rodina o ničem neví, myslím že by si to ani nepřipustili kdybych jim o tom řekla, a kamarádi mě vždycky jen odbyli. Ráda bych věděla jestli mám navštívit odborného lékaře nebo jestli jsou moje stavy běžné a časem je zvládnu překonat sama?mnohokrát Vám předem děkuji za radu!

nechte si vyhledat DEPRESE A HOMOCYSTEIN

Dobrý den,

bohužel mám obdobné problémy a tuto diskuzi jsem našel díky hledání informací o těchto stavech. Často nemůžu spát a když už usnu, tak mám špatné sny. Téměř každý den trpím depresemi a stresem, pocity méněcenosti a nedůležitosti a také především nejistoty. Řeším to naprosto hrozným způsobem a většinou večer po práci piju alkohol, beru prášky na uklidnění a nebo dokonce kombinace obojího. Jediné co chci je, abych nemusel nad svým životem přemýšlet a abych měl pokoj od svých myšlenek, které někdy vedou i k ukončení toho všeho tady, což bych stejně nakonec ale neudělal kvuli svým nejbližším. Zase takový sobec nejsem a nikomu na světě bych nechtěl ublížit. Příčinami mého trápení je vícero věcí jako že jsem se hnal z poměrně jistého(ale pro mne již 'nudného') do nejistého prostředí za určitými ideály, které se absolutně nenaplnily, dále nevydařené milostné vztahy, zklamání z velkého přátelství, obrovské zklamání nad stavem tohoto světa ..... jsem typ člověka, který se svému okolí příliš neotevírá a navenek své pocity nedávám znát. Nemám zájem, aby moji nejbližší věděli o mých stavech, vlastně mi myšlenka na to přináší pocit studu ze sebe samého. Jsem mladý člověk, 24 let ....

Chtěl bych se zeptat na možnost konzultace s odborníkem (Praha). Opravdu bych nechtěl, abych udělal v případě neřešení a prohlubování mých stavů nějakou hloupost a hlavně bych chtěl žít plnohodnotný a spokojený život, ale vím, že asi potřebuji pomoc .....

Dobrý den,
chtěla bych se zeptat, ale neumím vlastně ani říci co a jak. Mám problém s tím že neustále mám strach že se něco stane zlého, vyhýbám se co nejvíce lidem, nechci aby na mě mluvili. Stále častěji pláču a to během dne třeba i v práci. Pořád se bojím že mi někdo ublíží čímkoli. Dost často se pak klepu jsem z toho vyčerpaná. Mám poruchy spánku, budím se nebo nemohu usnout, zdají se mi strašidelné sny. Přemýšlela jsem už několikrát že vše ukončím, ale mám nemocného syna a pokaždé si na něj vzpomenu a nemohla bych mu to udělat. Je to můj jediný člověk kterému věřím. Nevím co se mnou je, ale cítím zhoršování situací. Nevím jestli jsem se pomátla nebo co se děje. Moc děkuji za radu

Dobrý den, je mi 31 let a už asi 5 měsíců se potýkám s nepříjemnými stavy. Vždycky jsem byla úzkostlivá a přecitlivělá a potkalo mě několik nepříjemných ran osudu se kterými jsem se těžko srovnávala, ale vždy jsem si myslela, že se dá vše zvládnout se zdravým rozumem. V září mi náhle zemřel tatínek (puklo mu srdce). V prosinci jsem začala pociťovat zvláštní stavy jako vynechávání srdce, motání hlavy, dušnost, pocit nedodechnutí. Absolvovala jsem různá vyšetření bez závažnějších nálezů. Ale stav se jakoby zhoršoval, přestala jsem sice umírat na infarkt, ale začala jsem cítit nervozitu, prakticky trvalou. K tomu úzkost a přidala se nespavost a jakoby neustálý tlak zezadu do hlavy, připadala jsem si jako ve snu. Začala jsem se bát, že mám třeba nějaké jiné onemocnění na které se nepřijde - chlamidie, borelie, nádor na mozku. Začala jsem navštěvovat psycholožku a nechala jsem se poslat k psichiatričce. Ta konstatovala, že mám panickou úzkostnou poruchu a nasadila AD (Arketis 20mg) a objednala na kontrolu za 2 a půl měsíce! Po čtyřech dnech braní jsem si chtěla vystřelit mozek z hlavy jak mi bylo zle, tak jsem jí volala a ona mi AD změnila na Zoloft 50mg. Po dvou dnech jsem dostala průjem, křeče do břicha, šílené nechutenství, na jídlo jsem se nedokázala ani podívat a přestala jsem naprosto spát. Volala jsem opět psychiatričce a ta řekla, že mám vydržet a pokud to nezvládnu je to na hospitalizaci. Za týden jsem zhubla 5kg a navštívila jsem svého obvodního lékaře, udělal odběry a ultrazvuk, zjistil zvýšené amylázy v moči a nějaké skvrny na játrech. Vynutila jsem si návštěvu u psychiatričky, ta mi jen řekla, že to nemám z těch léků a nasadila Olwexyi 75mg. Dokázala jsem ji brát 7 dní, naplno se mi rozšířily zorničky, zamlžilo se vidění a v noci jsem z hrůzou budila děti, protože mi připadali, že jsou mrtví, byla jsem jako opilá. Léky jsem vysadila, nervozita a zvláštní tlak v hlavě zůstal + totální nespavost, ale k paní doktorce už nemám důvěru, naprosto ji můj stav nezajímá, prý nemůžu tak přehnaně reagovat na všechna AD. Na otázku mého manžela - kde by mě chtěla hospitalizovat - nechtěla odpovědět, prý až se pro hospitalizaci rozhodneme. AD již neberu 4 dny a když nic, tak se aspoň uklidňuje žaludek, nevím kam se obrátit, chci stím bojovat, jen tak lehce se nevzdám už kvůli mým dětem. Bohužel jsem z okresu Brno-venkov a přijde mi, že výběr psychiatrů tu není. Prosím Vás je možné, že opravdu nesnesu žádná antidepresiva??? A nebo je možné, že se jim nějak podvědomě bráním??? Dá se stímhle sviňstvem bojovat i nějak jinak - třeba psychoterapií, nebo alternativní léčbou? Jsem ochotná skusit cokoli, ale všechna AD mi udělaly ze života peklo, takže teď už se dost bojím cokoliv brát. Mám kolem úžasné lidi co mi pomáhají, ale já chci nazpět svůj život!!! Nevím kam se obrátit, koho by vlasně můj stav zajímal, kdo by mi opravdu chtěl pomoct.

Dobrý den,
cítím se mizerně (chvění v žaludku, pocit jako bych se uvnitř rozlítla), nemám z ničeho radost, stane se mi že se rozbrečím, poslední dny v noci málo spím, lidé kolem nechápou co se semnou děje. Já to sama nevím,co se semnou děje.Nevím co mám dělat.Mám vyhledat odbornou pomoc?

Zdravím, vyhledejte terapeuta i psychiatra. K psychiatrovi můžete přijít i bez doporučení i k psychologovi. Hledejte a nevzdávejte to. Pomůže Vám zapracovat na depresi. Můžete dostat i antidepresiva. Vidím u Vás velkou nespokojenost a jaksi potřebu být dokonalá a nejlepší. Také nutkání kontrolovat okolí - puntičkářství....Oslovte rodiče, aby Vám např. pomohli při terapii. Nevím kolik Vám je let, jestli jste plnoletá, asi ne. Ale nerozumím tomu proč se rodiče nemohou dozvědět o Vašem trápení, které Vám ničí i partnerský vztah? Proč by lékař informoval rodiče o tom co se s Vámi děje? Zkuste vyhledat krizové centrum ve Vašem okolí, tam Vám poradí a často tam bývá přítomen psycholog. Můžete ho vyhledat i bez rodičů. Nepotřebujete doporučení. Je možné se i rodičům svěřit a požádat je o hrazení terapie. Také je možné jít na brigádu, pokud chcete chodit k někomu kdo má soukromou praxi. Je více možností. Zkuste některou z nich. Existují i zdarma linky důvěry, kde Vás odkážou na bezplatnou pomoc a poradí Vám více s Vašim problémem.