Dobrý den, jmenuji se Eva a je mi 17. Vždycky jsem si myslela, že jsem celkem psychicky v pohodě, ale nějak se mi pohled na tohle mění. Nedávno jsme se s rodinou přestěhovali o 10 km dál od mých dosavadních přátel. Nebrala jsem to nijak závažně, je to kousek a za chvíli máme všechny řidičák.. Teď kolo... :) Nemyslím si, že v tomhle je problém, stěhování s mými pocity vůbec nesouvisí.. A jaké pocity mám na mysli? Vždy, když jsem někde na brigádě, svírá se mi srdíčko a mám hrozně divný pocit.... Například výčitky - že doma nepomáhám rodičům, málo se věnuju pejskům a tak.. Jsou to hlouposti, ale vždycky se mě to hrozně zmocní a nejde to zklidnit... Na brigádu chodím už pár let a doufala jsem, že tyto pocity mám jen na té jedné, kde jsem byla doposud... ale bohužel se u mě tyto stavy objevují i tady... Nejde o tu brigádu, jsem ráda, mám tam výborné podmínky, možná mě jen trochu stresuje vedení, ale nemyslím si, že by to bylo tím. Tyto stavy mívám i jindy než na brigádě, jen se vám to snažím popsat.
Výčitky, pocity viny
(Diskuze k tématu Špatné zvládání stresu, deprese)
návštěvník
Probíhá odesílání formuláře
Zdravím Evo, před chviličkou jsem si přečetl co píšete o svých současných problémech. Podle toho, co sdělujete si myslím, že takto "na dálku" lze těžko se jednoznačně vyjádřit co je původem - příčinou popisovaných problémů.
Může se jednat o přechodný stav, který sám od sebe odezní, ale také se může jednat o situaci, která "signalizuje" něco závažnějšího. Z tohoto důvodu bych doporučil návštěvu odborníka - psychologa, psychoterapeuta a s jeho pomocí vše řešit. Podotýkám, že se vždy snáze a rychleji řeší menší problémy než když přerostou do něčeho složitějšího. Proto neváhejte a snažte se zbavit problémů včas.
Přeji hezký den Mgr. Bohdal
návštěvník
Počet příspěvků: 2
Děkuju Vám moc.. Neni sice moc hezké zjištění, že potřebuju psychologa, ale je fain, že mi to někdo kvalifikovaný řekl.. Popsala sem svůj stav mnohem podrobněji, ale bohužel se to sem všechno nevešlo... Myslíte si, prosím, že kdybych vám popsala podrobněji, co mě trápí, mohl byste lépe odhadnout, co je příčinou a co mám dělat? Nerada bych Vás okrádala o čas, když by to za to ani nestálo... Předem děkuju
Vážená, nevím, z čeho vychází Vaše obava z návštěvy psychologa, jistě jste byla i u jiného lékaře. Když máme chřipku či angínu, tak je také léčíme a nestydíme se za to. K návrhu řešit problém "dopisováním" - tento vidím jako nereálný, zubař také zubní kaz neodstraní přes mail. S pozdravem Mgr. Bohdal
Dobrý den Evo, jste mladá slečna a blíží se Vám 18.té narozeniny. Blížíte se dospělosti a také hledáte sama sebe a získáváte nové zkušenosti a znalosti....není to někdy snadné. Studujete, pracujete na brigádě. Rodiče Vám pomáhají. Je normální mít v tomhle věku větší nejistoty, obavy, někdy výčitky. Zkuste relaxovat, uklidnit dech, pustit si svou oblíbenou písničku, zacvičit si a provozovat volnočasové aktivity, které Vám dělají radost. Kamarádkám volejte, jezděte za nimi, neztrácejte kontakt, povídejte si, setkávejte se. Zeptejte se rodičů, jak by si představovali Vaše zapojení doma a svěřte se jim se svými pocity a výčitkami. Třeba Vás překvapí, že toto neočekávají. Nebo se domluvíte na zapojení doma dle Vašich sil a možností tak, aby byli všichni spokojení. Sevření u srdíčka jak píšete je obava a taky svědomí. Jestli jsem dost dobrá, jestli jsem něco neudělala špatně a co a výčitky mívá občas každý člověk. Záleží co s tím uděláte. Nebuďte s tím sama. Mluvte o tom. Zkuste se s rodiči domluvit a mluvte o svých vzájemných očekáváních a přáních. Ujasněte si jak to je a jak to kdo vidí a cítí. Třeba se rodiče rádi o pejsky postarají, třeba si naopak přejí Vaši nezávislost a práci na brigádě.... uvidíte, že se situace zlepší, když si o tom otevřeně promluvíte. O pejsky se starejte dle svých sil. Přece pracujete i pro ně. Jistě jim koupíte z brigády nějaký ten pamlsek....děláte to nejen pro sebe.
