Hyperaktivní močový měchýř – trápení, o kterém se nemluví

Potřeba častého močení, nutkavý pocit, že je třeba ihned vyhledat toaletu či občasné úniky moči – to jsou problémy, které trápí až každého šestého člověka ve věku nad 40 let. Přestože hyperaktivní močový měchýř je častým onemocněním, jen přibližně desetina z postižených se obrátí na odborníky pro možnost léčby. Proč?

muz

Lidé často vnímají tuto problematiku jako vysoce intimní a je pro ně těžké se s těmito obtížemi svěřit svému lékaři. Je to však chyba, protože hyperaktivní močový měchýř je léčitelným onemocněním, kdy dobře zvolenou léčbou lze většině pacientů účinně pomoci.

Mnoho pacientů však s návštěvu lékaře váhá a místo toho se snaží svým obtížím přizpůsobit tím, že např. méně pijí, vyhýbají se místům vzdáleným od toalet, omezují cestování, chodí na toaletu dříve, než cítí urgentní potřebu, apod. Podnětem pro vyhledání pomoci je pro ně často až výrazné zhoršení příznaků a znepokojení, že by se mohlo jednat o vážné onemocnění.

Co je hyperaktivní močový měchýř (HMM)?

Vyprazdňování močového měchýře je řízeno centrální nervovou soustavou. U zdravého dospělého člověka měchýř pojme asi 600 ml moči a nucení na močení se obvykle dostaví až tehdy, když se močový měchýř zcela naplní. Zdravý člověk přitom dokáže na určitou dobu překonat pocit nucení na močení do okamžiku, dokud není k vyprázdnění měchýře příležitost.

U člověka trpícího hyperaktivním močovým měchýřem se však svaly měchýře stahují i v okamžiku, kdy močový měchýř plný není, a to bez předchozího varovného signálu. Výsledkem je velmi náhlá a vysoce urgentní potřeba na močení, kterou nelze překonat a často vede i k úniku moči.

Hlavní projevy hyperaktivního močového měchýře:

  • Náhlá a nutkavá potřeba močit, kterou nelze překonat. Nazývá se urgence a je hlavním příznakem hyperaktivního močového měchýře.

  • Postižený pociťuje potřebu močit velmi často, nejméně 8krát denně.

  • Potřeba močit i v noci, tzv. nykturie.

  • Urgentní inkontinence = únik moči, díky nedostatku času. (Zde je třeba uvést, že přítomnost urgentní inkontinence není pro diagnózu HMM nutná. Zhruba 60% pacientů s hyperaktivním měchýřem urgentní inkontinencí netrpí.)

Syndrom hyperaktivního močového měchýře může být rozpoznán praktickým lékařem, častěji však gynekologem (urogynekologem) nebo urologem. Stanovit diagnózu je třeba na základě fyzikálního vyšetření, vyšetření moči, vyšetření funkcí močového měchýře a také pečlivým rozborem příznaků formou dotazníku, vedení mikčního deníku a bilance tekutin.

Je nezbytné vyloučit jiné choroby, které mohou mít podobné příznaky jako hyperaktivní močový měchýř, například zvětšení prostaty u mužů či stresová inkontinence u žen.

Přestože se příznaky hyperaktivního močového měchýře vyskytují v populaci stejně často u žen i mužů, bývá tato porucha častěji diagnostikována a léčena u žen.

Léčba syndromu hyperaktivního močového měchýře

Mezi základní metody léčby hyperaktivního měchýře patří:

  • antimuskarinové, anticholinergní léky – přípravky, které blokují muskarinové receptory ve svalovině močového měchýře a snižují tak jeho kontrakce, což vede ke zmírnění urgence i dalších příznaků HMM.

  • behaviorální techniky – trénink močového měchýře nácvikem zvládání kritických situací

  • změna životního stylu

  • chirurgické řešení

Ve většině případů vede vhodně zvolená léčba k odstranění příznaků hyperaktivního močového měchýře nebo k jejich zmírnění do té podoby, kdy onemocnění umožňuje pacientovi žít normálním způsobem bez stresu a nutnosti nějakých omezení jeho životního stylu.

Samoléčba HMM je krátkodobým, neúčinným a v mnoha ohledech i nebezpečným řešením!

Omezování pití, preventivní vyprazdňování či používání hygienických pomůcek (inkontinenčních vložek) může být sice v samých začátcích onemocnění v jistém ohledu dostačující. V žádném případě ale ne uspokojivé. Navíc, nedostatečný přísun tekutin může být pro organismus velmi nebezpečný.

Stejně tak pokusy o samoléčbu pomocí různých potravinových doplňků a volně prodejných léků, které nám v souvislosti s problematikou častého močení nabízí reklama, nejsou vhodné. Onemocnění, která provází potřeba častého močení, je celá řada a pouze odborný lékař může stanovit správnou diagnózu a dle ní i vhodnou léčbu. Pokusy být sám sobě lékařem v tomto případě mohou oddálit diagnostiku a tedy i léčby mnohdy skutečně závažných onemocnění.

Pokud tedy i vy trpíte obtížemi spojenými s nutkáním k častému močení, není na místě ostych. Nejste s těmito potížemi sami – hyperaktivní močový měchýř je onemocnění dosti časté. Nejde o projev stárnutí či něco, za co je třeba se stydět! Uvědomte o svých potížích lékaře. Existují moderní léky, které vám mohou účinně pomoci.

Publikováno