Hepatitida B se přenáší především tělními sekrety a krví. Příznaky se vyskytují v různé míře. Od těžkých ikterických forem až po ty téměř bezpříznakové. Až u 5% procent dochází k rozvinutí chronické hepatitidy, která je rizikovým faktorem pro vznik hepatocelulárního karcinomu.

Hepatitida B je dlouhodobě celosvětovým problémem, který postihuje především rozvojové země a sociálně slabší vrstvy v zemích vyspělých. Přenáší se krví, sexuálním stykem a také se může dítě nakazit při porodu. K infekci stačí malé množství krve. Proti hepatitidě B je možné se očkovat, nyní patří do souboru pravidelného očkování, který absolvují děti. Těhotné ženy jsou na přítomnost tohoto onemocnění testovány v rámci screeningu.

Původce hepatitidy B

Hepatitidu B vyvolává DNA virus, tím se liší od ostatních hepatitid, protože jeho genetická informace je zapsaná do deoxyribonukleové kyseliny. Patří do čeledi Hepadnaviridae, do rodu Orthohepadnavirus. Jeho velikost se pohybuje okolo 42 nm. Tento virus je velmi odolný (proti nízkému pH, některým dezinfekčním látkám i teplotě). Jediné, co ho spolehlivě zničí, je var. Přednostně napadá jaterní tkáň.

Šíření a výskyt

Virus tvoří celosvětově velký  problém, je přenosný krví i ostatními tělesnými tekutinami. V rozvojovém světě (hlavně v Africe a jihovýchodní Asii) se díky zhoršené hygieně šíří velmi snadno – při sexuálním styku a také při porodu. Přenos z matky na dítě, které je ještě v děloze, už byl pozorován, ale neděje se často. Starosti ale dělá hepatitida B i lékařům a pacientům ve vyspělých zemích. Také zde se přenáší sexuálním stykem nebo jehlami mezi uživateli nitrožilních drog. Někdy se objeví mezi pacienty dialyzačních center nebo po transplantacích, zejména kostní dřeně. Proto se preventivně očkují. Rizikovými skupinami jsou i zdravotníci a ostatní lidé, kteří se v tomto oboru pohybují. Protože se virus vyskytuje v krvi ve vysoké koncentraci, stačí k přenosu onemocnění jen velmi malé množství. Inkubační doba je 30 – 180 dnů, s průměrem okolo 70.

Jak se onemocnění projevuje

Příznaky onemocnění se odvíjí od toho, do jakého stadia hepatitida B dospěla. Akutní projevy až v polovině případů probíhají s minimem symptomů nebo mohou imitovat chřipku. Stejně jako u jiných hepatitid se přidává také nechutenství, nevolnost, zvracení a další trávicí obtíže. Nemoc také provází únava a svědění kůže. V druhé polovině případů dochází k ikteru, který je doprovázený světlou stolicí a tmavou močí. Za to může zvýšená hladina krevního barviva bilirubinu. Ta roste z mnoha různých důvodů, jedním z nich je také jaterní nedostatečnost.  Asi dva pacienti ze sta se dostanou k závažnému, tzv. fulminantnímu, průběhu hepatitidy B. Ta často končí jaterní selháním a někdy i smrtí. V dalších stádiích dochází např. k úbytku hmotnosti a projevům v jiných orgánových systémech. Nemocné trápí záněty kloubů, postižení ledvin nebo také cévní stěny.

Diagnostika onemocnění

Hepatitida B se diagnostikuje z krevního séra, pomocí detekce antigenů a protilátek. Podle toho, které antigeny jsou v krvi přítomné, se dá určit, o jaké stadium hepatitidy B se jedná. Pro akutní, chronickou, nosičství i očkování je typický jiný nález. Stejně jako u jiných hepatitid se využívají imunoanalytické metody (ELISA, RIA). Virová DNA se dá diagnostikovat polymerázovou řetězovou reakcí a informuje nás o současné aktivitě onemocnění. Hepatitidu B také provází zvýšení hladin jaterních enzymů. Ty mohou narůstat až mnohonásobně a se zlepšováním stavu jejich hladiny postupně zase klesají.

Léčba

Cílem léčby u chronické hepatitidy je především zabránit progresi změn, které postihují jaterní tkáň. K tomu je nutné potlačit množení a přežívání viru v krvi a také zastavit nebo zlepšit změny, kterými už jaterní buňky a tkáň jako celek prošly. K léčbě se využívá pegylovaný nebo konvenční interferon, což je látka, která v těle funguje i přirozeně a ovlivňuje reakce imunitního systému. Dalšími léky jsou antivirotika, ta slouží pro zastavení replikace samotného viru. Patří mezi ně např. lamivudin nebo tenofovir. Délka léčby se u jednotlivých pacientů liší. Někomu stačí půl roku, jiní musí užívat léky a chodit na injekce až rok. U akutní hepatitidy se využívá spíše symptomatické léčby, užívají se látky na podporu jater (hepatoprotektiva) a je nutné dodržovat jaterní dietu.

Prevence

Proti hepatitidě B se běžně očkuje. Je součástí tzv. hexavakcíny, kterou dostávají děti kolem 13. týdne. Ta chrání také proti dalším onemocněním (černý kašel, tetanus, záškrt, poliomyelitida a infekce Haemofilus influenzae). Další možností je kombinovaná vakcína s očkovací látkou proti hepatitidě A. Vakcína se připravuje rekombinantními technikami. Samostatné očkování stojí cca 700 Kč za jednu dávku, kombinované vakcíny jsou dražší. Povinně se očkují některá povolání, např. zdravotníci nebo laboratorní pracovníci. Další důležitou prevencí je vyhnout se rizikovému sexuálnímu styku nebo se při něm aspoň chránit. U narkomanů se různá centra snaží dbát na to, aby používali sterilní jehly a „měli každý svou“.

Komplikace hepatitidy B

Výskyt chronické formy hepatitidy B se liší podle toho, ve kterém věku pacient onemocní. U novorozenců přechází do chronicity až 90% případů, v dětství kolem 30%. V dospělosti do tohoto stadia dospěje mezi 5 a 10% pacientů. Komplikacemi jsou jaterní cirhóza, selhání a také vznik hepatocelulárního karcinomu. Právě díky očkování se jeho výskyt snížil, a proto je považováno také za první očkování „proti rakovině“, i když virus hepatitidy B není jediným faktorem jeho vzniku. Další komplikací je nosičství viru, kdy pacient nemá žádné obtíže ani nález na játrech, ale onemocnění se od něj šíří dál.

Hepatitida B a těhotenství

Test na přítomnost hepatitidy B v těhotenství je součástí screeningových vyšetření. Při pozitivitě matky se novorozenec do 12 hodin po porodu očkuje a využívá se také pasivní imunizace pomocí specifického imunoglobulinu. Po aplikaci všech dávek je nutné sledovat, zda se u dítěte vytvořilo dostatečné množství protilátek. Těhotné ženy s hepatitidou B by také měly být sledovány v poradnách specializovaných na jaterní onemocnění. U těchto nemocných není kontraindikováno kojení (ale až po očkování dítěte). Očkovat matku proti hepatitidě B v době těhotenství a kojení není zakázáno, vždy se ale musí postupovat s obezřetností.

 

Aktualizováno: 2.6.2010

Doktor ve Vašem okolí