Skupinu virů hepatitidy C se podařilo identifikovat v druhé polovině 70. let dvacátého století. Jejím nebezpečím je přechod do chronicity, který někdy unikne pozornosti pro nenápadné projevy původního onemocnění.

Hepatitida C je závažné onemocnění, které může skončit cirhózou jater a jejich selháním. Přenáší se krví, a proto jí častěji trpí uživatelé intravenózních drog. Dříve byla velkým problémem při krevních transfuzích.

Původce hepatitidy C

Hepatitida C je onemocnění způsobené RNA virem, který dlouho nebylo možné objevit. Podařilo se to až v roce 1989. Virus byl zařazen do čeledi Flaviviridae a do samostatného rodu Hepacivirus. Nakonec se zjistilo, že se nejedná o jeden virus, ale o skupinu geneticky příbuzných virů. To je jeden z důvodů, proč je problematický vývoj vakcíny proti tomuto onemocnění. Velikost viru hepatitidy C je mezi 30 – 60 nm.

Šíření a výskyt

Přenos hepatitidy C je především krví. Při sexuálním styku nebo nakažení plodu těhotné ženy sice zaznamenáno bylo, ale není to příliš časté. Rizikovými skupinami jsou pacienti na dialýze a hlavně uživatelé injekčních drog. Někdy bývá onemocnění sdružené také s HIV. Mezi nejčastější příčinu hepatitidy C patřily posttransfúzní infekce. Dnes se ale dárci krve na toto onemocnění testují, a tak se přenos touto cestou poměrně snížil. Výskyt hepatitidy C je stále vyšší v některých méně rozvinutých oblastech, mezi ty patří např. Afrika, Blízký východ a jihovýchodní Asie. U některých pacientů se ani rizikovou situaci nepodaří odhalit. Hepatitidou C trpí téměř desetkrát více lidí než HIV infekcí. Inkubační doba onemocnění je 14-180 dní, průměrně kolem necelých dvou měsíců.

Jak se onemocnění projevuje

Velkou nevýhodou hepatitidy C je, že se ji málokdy podaří zachytit v akutní fázi (do 6 měsíců po infekci). Nemocní třeba i mnoho let nevědí, že touto chorobou vůbec trpí. Někdy se vyskytují příznaky podobné chřipce (teplota, bolesti kloubů, hlavy, únava), v menší míře se objevují gastrointestinální potíže a ještě méně typický příznak, který dal žloutence jméno – ikterus. Na nemoc se přijde buď náhodně při vyšetření z jiných důvodů (např. dárcovství krve) nebo pacienti přichází s velmi nespecifickými symptomy, jako je únava, problémy s trávením, svědění, bolest v pravém podžebří. V chronickém stadiu je ikterus závažným příznakem porušené funkce jater. Bohužel někdy se hepatitida C odhalí velmi pozdě, kdy už játra postihla cirhóza nebo dokonce hepatocelulární karcinom.

Diagnostika onemocnění

Základním materiálem pro diagnostiku hepatitidy C je krevní sérum. Onemocnění se ale nedá detekovat hned po infekci, musí se počkat přibližně 1-1,5 měsíce, než se protilátky v krvi objeví. K jejich odhalení se používají imunoanalytické metody (ELISA, RIBA). Ale výhodnější pro stanovení je citlivější přímá detekce ribonukleové kyseliny viru HCV. K tomu se využívá metoda polymerázové řetězové reakce (PCR), ty mohou být detekovány už za 14 dní po infekci virem hepatitidy C.

Léčba

Pokud se podaří infekci zachytit v akutním stadiu, tak je plně indikována k protivirové léčbě. Využívají se k tomu dva typy léků – pegylovaný interferon a ribavirin. Interferony patří k přirozeným modulátorům imunitního systému, ribavirin je lék zaměřený proti množení a dalšímu přežívání viru v organismu. Pro léčbu akutní hepatitidy C je nutné tyto léky užívat 3-6 měsíců. Většina případů onemocnění hepatitidou C, ale přechází do chronicity. K její léčbě se používají stejné preparáty. Léčebné schéma se ale liší podle toho, o který typ viru se jedná. Může trvat 48 týdnů, ale také jen polovinu. Primárním cílem je negativní hodnota testu na protilátky proti HCV v séru. Tedy vyléčení nemoci. Další, sekundární cíle, se týkají především orgánu samotného. Patří mezi ně snížení výskytu jaterního selhání a nutnosti transplantace a boj proti hepatocelulárnímu karcinomu. To vše podporuje delší přežití nemocného.

Prevence

Očkování proti hepatitidě C bohužel neexistuje. V rámci prevence je důležité vyhnout se kontaktu s infikovanou krví. Proto se také testují všichni dárci krve. Riziko ale hrozí u narkomanů, kteří používají jehlu ve skupině nebo v tetovacích a piercingových salónech s nedostatečným hygienickým standardem. Proti přenosu infekčních onemocnění mezi narkomany bojují centra, kde si mohou vyzvednout sterilní jehly pro injekční aplikaci drog. I když se hepatitida C sexuálním kontaktem přenáší jen vzácně, při rizikovém styku byste měli myslet také na ochranu v této oblasti.

Komplikace hepatitidy C

Velká část onemocnění hepatitidou C přechází do chronicity. Bez léčby vzniká jaterní cirhóza se všemi svými důsledky. Může dojít také k její dekompenzaci a jaternímu selhání. Játra jsou velmi důležitá pro organismus a při jejich selhání se poškozují další orgány (ledviny, mozek atd.). Takto změněná játra se již nedají vyléčit a pacientovi může pomoci pouze transplantace. Chronická hepatitida C také zvyšuje riziko vzniku zhoubného nádoru jaterní tkáně – hepatocelulárního karcinomu. Jeho prognóza závisí hlavně na tom, kdy se na nádor přijde. Proto je důležité všechny pacienty s cirhózou jater pečlivě sledovat.

Hepatitida C a těhotenství

Přenos z matky na plod v těhotenství je pozorován jen vzácně. Některé studie uvádí, že děti matek s hepatitidou C měly nižší porodní hmotnost. Zatím se na přítomnost protilátek proti hepatitidě C neprovádí pravidelný screening, vhodné je ale testování u rizikových matek (narkomanky atd.). Při kojení také vzniká určité riziko. Virus sice do mateřského mléka nepřestupuje, ale může se dostat k dítěti přes poranění bradavky.

 

 

 

Aktualizováno: 3.6.2010

Doktor ve Vašem okolí