Léčba imunoglobuliny

Imunoglobuliny jsou protilátky, které tělu pomáhají bojovat s infekcemi. Využívají se pro pasivní imunizaci při očkování a také v léčbě různých onemocnění. Jsou známé jako prospěšná látka u poruch imunity, zkouší se také u roztroušené sklerózy.

Imunoglobuliny (protilátky nebo také zkráceně „Ig“) jsou specializované bílkoviny, které tvoří organismus jako odpověď na kontakt s infekcí. Jsou základní součástí imunitního systému, jehož cílem je rozpoznat a reagovat na tělu cizí částice a tím chránit organizmus jako celek.

Imuboglobuliny - co to je?

Imunoglobuliny se tvoří při kontaktu s tělu cizí částicí, té se říká „antigen“ - může to být součást jakéhokoli organismu, který napadne naše tělo např. bakterie nebo virus, parazit, ale také poškozená vlastní buňka. Vytvořená protilátka a antigen k sobě pasují jako klíč k zámku.

Protilátky chrání organismus tím, že pomáhají ostatním buňkám imunitního systému „spolknout“ cizí částici, neutralizují toxické látky produkované bakteriemi nebo brání přichycení mikroorganismů na buněčné povrchy. Dále aktivují celou kaskádu reakcí (tzv. komplement), která ve výsledku vede ke zneškodnění cizorodého elementu.

Molekula protilátky má tvar písmene Y

  1. „Raménka“ jsou proměnlivá a tím umožňují reagovat na jakýkoli antigen tvorbou té správné protilátky.

  2. „Nožička“ je konstantní a určuje příslušnost protilátky k jedné z pěti tříd:

  • IgM - tvoří se při prvním kontaktu s antigenem

  • IgG - nejčastější protilátka, tvoří se při opakovaném kontaktu s antigenem, pouze IgG překračují placentu, a tak se dostávají od matky k plodu

  • IgA - chrání organismus proti průniku infekce sliznicí (např. nosem, očima, plícemi, trávicím systémem), vylučují se do mateřského mléka

  • IgE - speciální protilátky pro boj s parazity, také zprostředkovávají alergickou reakci

  • IgD - v krvi se vyskytuje malé množství těchto protilátek, jejich funkce nebyla zatím zcela objasněna

Imuglobuliny v léčbě infekčních onemocnění

Za normálních okolností si tělo dokáže ty správné imunoglobuliny tvořit samo a tak účinně bojovat proti infekci. V některých případech však není organismus schopen vytvořit si protilátky včas a v dostatečném množství a tehdy je nutné léčebně zasáhnout.

Výhodou imunoglobulinů je, že dobře prostupují do tkání, pokud je porušená tzv. „hematoencefalická“ bariéra přestupují i do mozku, a také přecházejí přes placentu od matky k plodu. Zejména přípravky vyráběné z lidské plazmy mají navíc minimum nežádoucích účinků, u zvířecích protilátek je vyšší riziko vzniku alergické reakce, která může být někdy velmi závažná a dokonce ohrožovat pacienta na životě.

Při léčbě imunoglobuliny se buď podává kompletní spektrum protilátek anebo jen konkrétní vybraná protilátka proti určitému onemocnění (tzv. specifické imunoglobuliny). V obou skupinách lze nalézt infekční onemocnění.

1) Podávání celého spektra imunoglobulinů

Kompletní škála protilátek je zastoupena v tzv. „normálním lidském imunoglobulinu“. Ten obsahuje protilátky třídy IgG, které jsou přítomné v normální populaci a obvykle je připravován ze směsi krevní plazmy od minimálně 1000 dárců. Vhodné dávky takového přípravku zvyšují abnormálně nízké hladiny IgG až na normální rozmezí. Je dostupný v injekční formě s aplikací do svalu, podkožně nebo do žíly.

Normální lidský imunoglobulin je možné použít jako ochranu (profylaxi) před některými infekčními nemocemi (např. spalničky, zarděnky nebo hepatitida A), pokud není k dispozici specifický imunoglobulin proti konkrétní infekci.

2) Podávání specifických imunoglobulinů

Specifické imunoglobuliny se podávají pacientům, kteří se dostali do styku s konkrétní nemocí a nemají proti ní dostatečné množství protilátek (např. neprodělali nebo nedokončili očkování), dále imunoglobuliny sloužící jako prevence rozvoje závažných onemocnění, nebo séra proti hadímu uštknutí. Tyto imunoglobuliny jsou získávány od lidí, ale také od zvířat anebo jsou vyráběny jako tzv. monoklonální protilátky (monoklonální proto, že jsou produkovány jedním klonem buněk a jsou tedy úplně stejné).

Příklady specifických imunoglobulinů:

  • imunoglobuliny proti tetanu se používají u osob s čerstvým poraněním (např. úrazy, popáleniny), které by mohlo být kontaminováno bakterií Clostridium tetani a které nebyly v posledních 10 letech očkovány proti tetanu nebo nemají dostatečné množství protilátek v krvi (např. při nedokončeném očkování), dále se používá k léčbě již probíhajícího tetanu.

  • imunoglobuliny proti žloutence typu B (hepatitidě B) se používají u osob, které jsou vystaveny riziku infekce žloutenkou typu B a nebyli proti ní očkováni, dále u některých pacientů s transplantovanými játry a u novorozenců, je-li matka nositelkou viru žloutenky typu B

  • imunoglobuliny proti vzteklině se používají u osob, které byly pravděpodobně vystaveny viru vztekliny. Tento imunoglobulin se podává výhradně jen v kombinaci s vakcínou proti vzteklině v tzv. „antirabických“ centrech (rabies = vzteklina).

  • imunoglobuliny proti cytomegalovirové infekci  se používají u pacientů léčených imunosupresivy (léky, které tlumí imunitní odpověď organismu), jsou to především pacienti po transplantacích.

  • séra proti hadímu uštknutí, jsou jedinou účinnou obrannou proti hadímu jedu, protože hadí jed se skládá z množství látek, proti nimž si lidský organismu nedokáže vytvořit zásobu protilátek v dostatečném množství.

  • palivizumab - zástupce monoklonálních protilátek, který se používá u dětí nakažených RSV (respiračním syncyciálním virem), u nichž je zvýšené riziko rozvoje závažného onemocnění dolních cest dýchacích.

Další použití imunoglobulinů

Imunoglobuliny nacházejí uplatnění nejen v léčbě infekčních chorob, ale také u dalších nemocí a stavů, několik příkladů je uvedeno níže.

  • pacienti s tzv. „primární imunodeficiencí“, vrozenou vadou imunitního systému, kdy organismus není schopen tvořit některé druhy protilátek a je nutná jejich substituce (náhrada). Toto onemocnění pro postiženého jedince obvykle znamená zvýšenou náchylnost k infekcím, ale také se u nich častěji vyskytují alergická a autoimunitní (proti vlastnímu tělu namířená) onemocnění

  • pacienti s nemocemi krve (např. myelom, chronická lymfatická leukémie)

  • pacienti se zánětlivými onemocněními neinfekčního původu - např. revmatoidní artritida, Crohnova choroba, lupénka a další

  • pacienti s určitým druhem rakoviny - např. některé typy rakoviny prsu, tlustého střeva a další

  • pacienti před a po alogenní transplantaci kostní dřeně pro prevenci infekcí a k předcházení reakce štěpu proti hostiteli (alogenní znamená, že se jedná o přenos kostního štěpu mezi dvěma lidmi)

  • imunomodulace (schopnost působit na rovnováhu a funkční souhru jednotlivých složek imunitního systému) u léčby autoimunitních stavů, při kterých si organizmus vytváří protilátky sám proti sobě - např. autoimunitní trombocytopenická purpura, syndrom Guillain-Barré, Kawasakiho syndrom a další

  • Rh negativní matky v průběhu těhotenství a při porodu, pokud plod je Rh pozitivní (Rh je jeden ze systémů popisujících krevní skupiny)

Imunoglobuliny v léčbě infekčních onemocnění hrají nezastupitelnou úlohu zejména u stavů, které by bez dostatečně rychlého doplnění správných protilátek v dostatečném množství vedlo k závažnému, někdy i život ohrožujícímu, onemocnění.

Publikováno: 16.12.2008

Léčba imunoglobuliny - Ceny

Léčba imunoglobuliny

Doktor ve Vašem okolí