Ostatní hepatitidy

Kromě známých virů A, B a C se může u lidí vyskytnout takové hepatitida D (vyžaduje přítomnost B viru), E a G. Pro hepatitidu D jsou rizikovou skupinou narkomani užívající nitrožilní drogy. Hepatitida se přenáší alimentárně.

Viry hepatitidy D-G se u nás vyskytují méně a většina onemocnění se diagnostikuje jako importovaná infekce. Virus hepatitidy F se dokonce nepodařilo zatím vůbec prokázat. Kromě virů, které specificky napadají jaterní tkáň, mohou být játra postižena i při jiných virových onemocněních.

Hepatitida D

Virus hepatitidy D nemůže existovat samostatně a ke vzniku infekce potřebuje, aby už pacient trpěl hepatitidou B. I když trápí především rozvojové země, i u nás a jiných vyspělých státech se může vyskytnout. Přenáší se krví, spermatem a poševním sekretem a jeho nejčastějšími nosiči jsou intravenózní uživatelé drog. Ohrožuje také pacienty s hemofilií a ty, kteří musí chodit na dialýzu.  Virus hepatitidy D napadá jaterní buňky, které často zanikají. Hlavním projevem je častější výskyt komplikovaných forem hepatitidy B. Pacient se může nakazit jak při akutním, tak chronickém onemocnění. Horší variantou je superinfekce nosičů viru hepatitidy B. Zde dochází i k selhání jater. Chronická infekce vede ve velkém procentu k cirhóze jater. Proti hepatitidě D není známé očkování, protože se chrání pomocí vakcinace proti hepatitidě B.

Hepatitida E

Toto onemocnění způsobuje virus, který se přenáší podobně jako hepatitida A – tedy fekálně-orální cestou a také nedostatečně upravenou vodou. Řadí se ke kalicivirům, do rodu Hepevirus. Rutinně se zatím v séru protilátky proti této nemoci neprokazují. Diagnostiky protilátek se využívá jen u indikovaných případů. Virus není znám moc dlouho, objevili ho teprve koncem 80. let minulého století. Inkubační doba onemocnění je přibližně 15 – 64 dní, průměrně kolem jednoho měsíce. U nás se hepatitida E téměř nevyskytuje, endemickými oblastmi výskytu jsou především Mexiko a Latinská Amerika, část Asie a v Evropě se můžete nakazit ve středomořských oblastech. Průběh tohoto onemocnění se podobá hepatitidě A, u dětí může být i bezpříznakový. Typické jsou chřipkovité příznaky (bolesti kloubů, zvýšená teplota, únava) a potíže se zažívacím systémem. Velmi významná je ale infekce u těhotných žen. Zde je průběh mnohem závažnější a i úmrtnost na hepatitidu E je v porovnání s ostatními skupinami nemocných vyšší. Terapie je pouze symptomatická, očkování zatím není k dispozici.

Hepatitida F

Existenci viru hepatitidy F se nepodařilo spolehlivě prokázat, přestože byl jednou izolován u pacienta z Francie. Uvažovalo se, že by mohl způsobovat některé typy jaterního onemocnění.

Hepatitida G

V roce 1995 byl popsán zatím poslední virus hepatitidy, a to G. Patří do skupiny flavivirů. Jeho vztah k jaternímu onemocnění se ale zatím nepotvrdil, a tak se mu někdy přezdívá „nevinný virus“. A to i přesto, že byl poprvé izolován od chirurga, který trpěl akutní hepatitidou. Přenáší se především parenterální cestou, takže se může vyskytnout hlavně u narkomanů. Častěji se také zjišťuje u dárců krve nebo pacientů, kterým bylo nutné podávat krevní transfuze nebo podstoupili orgánovou transplantaci. Uvažuje se o jeho vlivu na infekci HIV, a to ve smyslu ochranném. Postižení jater může také provázet jiná virová onemocnění, která primárně postihují jiné orgány. Uveďme si jako příklad infekce cytomegalovirem a EB virem.

Cytomegalovirová hepatitida

Cytomegalovirus patří mezi herpetické viry. První setkání s ním často proběhne v dětství a bez vážnějších příznaků a následků (často horečka, lymfocytóza). U dospívajících a dospělých mívá příznaky podobné infekční mononukleóze. Nejnebezpečnější je, když primoinfekce probíhá v těhotenství, protože může mít vývojové důsledky pro plod. Infekce se přenáší slinami, močí, spermatem, poševním sekretem a také mateřským mlékem. Někdy se pacienti nakazí při příjmu krevní transfuze nebo transplantaci kostní dřeně nebo orgánu. Hepatitida se projevuje u jinak zdravých lidí jen elevací jaterních enzymů. Jen menší část pacientů „zežloutne“. Závažnější průběh mívá onemocnění u imunodeficientních pacientů a po transplantaci, kde může zhoršit přijmutí orgánu tělem. Toto onemocnění se dá léčit pomocí specifického antivirotika – gancicloviru.

Hepatitida při infekci EBV

Virus Ebstein-Barrové způsobuje infekční mononukleózu, také se jí přezdívá nemoc z líbání. Primární infekce v polovině případů proběhne v dětství, druhá pak onemocní v adolescenci. Téměř 9 z 10 pacientů má při tomto onemocnění zvýšené hladiny jaterních enzymů, známá je taká dieta a zákaz alkoholu po mononukleóze. Těžké formy hepatitidy jsou u zdravých lidí vzácné, problémy ale představují u lidi s oslabeným imunitním systémem, kde mohou vést až k selhání jater, příp. ke smrti. Infekční mononukleóza se léčí především symptomaticky. Důležitý je také klid na lůžku.  

 

Aktualizováno: 3.6.2010

Jste odborníkem pro tento výkon? Staňte se autorem popisu tohoto zákroku! Návštěvníci portálu hledající tento výkon Vás uvidí jako autora textu, odborníka pro tuto oblast. Pacienti se s důvěrou obracejí pro konzultaci spíše na lékaře, které vnímají jako experty právě na problém, který je trápí. Chcete se stát autorem? Kontaktujte nás ještě dnes! Ukázka a podmínky účasti na autorských textech.
Doktor ve Vašem okolí