Drogová závislost? Může to být problém i vašeho dítěte...

Autor:

Co by mělo rodiče upozornit, že jejich dítě začalo experimentovat s drogou a jak na tuto situaci reagovat? Lze této skutečnosti předejít? Požádali jsme o názor Mgr. Zbyňka Bohdala, adiktologa – psychoterapeuta, který se dlouhodobě zabývá problematikou závislostí i jejich léčbou, a to jak v rámci své soukromé praxe, tak i ve specializované psychiatrické léčebně Červený dvůr, kde se léčí muži i ženy od 18 let a kde Mgr. Bohdal působí jak na mužském, tak ženském oddělení.

K napsání následujících řádek mne vede především skutečnost, se kterou se setkávám prakticky u většiny pacientů, že počátek problému – závislost na drogách, je již ve věku puberty, v období od 12 – 17 let (existuje časová odlišnost u chlapců a dívek, proto tento interval), přičemž nejčastěji počátek závislosti na drogách začíná „experimentováním“ s marihuanou (THC). K prvním zkušenostem s marjánkou, trávou dochází obvykle v partě, ve které se setkávají „ti mladí, nezkušení a zvědaví“ s již „znalými, zkušenými huliči-kuřáky jointů (ubalených cigaret), event. faječek-dýmek“, kteří jsou o něco starší a kteří vlastním příkladem začátečníka přesvědčí, že díky marjánce bude vše veselejší a snáze zvládnutelnější. A ono tomu opravdu tak je. Ovšem, jen na chvíli!

istock 000007955151xsmall

Lidský organismus je velmi adaptabilní, proto se velmi rychle dokáže s látkou THC, kterou marihuana obsahuje, vyrovnat a požadovaný efekt, na který si člověk velmi rychle přivykl, postupně slábne, či se nedostaví vůbec. Nepomůže ani nárůst intenzity kouření marihuany, a to ani co do četnosti, tak do objemu, ani případná konzumace marihuany v jiné podobě, např. v pečivu, apod. Co s tím, když si ho, v této době ještě duševní část, naší osobnosti žádá stále více a více?

A tu se opět najde v partě někdo starší a zkušenější, kterému již dávno THC obsažené v marihuaně nestačí a který proto již postoupil o třídu výš a začal užívat „tvrdé drogy“. Toto ve většině případů v ČR znamená, že si začal aplikovat substanci, která zde má, v rámci drogového spektra, výsostné postavení - pervitin. Může se samozřejmě jednat i o jinou drogu, ale pervitin zatím vede.

V začátcích je jeho aplikace nejčastěji nosem, což však často u řady uživatelů neposkytuje to, co potřebují a tak velmi rychle zvyšují počet dávek i jejich objem, efekt je však pomalejší a uživatelé přecházejí z aplikace nosem na užívání nitrožilní. Tato situace je většinou již nezvladatelná v rámci laických možností a situace vyžaduje odbornou pomoc – ambulantní, především však ústavní, léčbu v podobě dlouhodobého pobytu v odborném zařízení.

Rád bych se zde věnoval tomu, jak výše uvedenému předejít, aby se problém zvládl již v počátku a celá situace nenastala.

Prvotní všemu by měl být průběžný a co nejčastější zájem o vše, co naše děti prožívají, co řeší, co je trápí, s čím potřebují pomoci. Toto je právě nejaktuálnější v období jejich dospívání, a to již ke konci základní školy, tedy mezi 13 a 15 rokem věku (u dívek o něco dříve).

Je velmi důležité, aby si rodiče našli co nejčastěji chvíli na povídání se svým potomkem o jeho „běžných problémech“, ať se týkají školy, kamarádů či party, prvních lásek, představách o budoucnosti, apod. Téměř 90% mladých pacientů či pacientek si stěžuje, že právě nedostatek zájmu ze strany jejich nejbližších (rodičů) je nasměroval k partě, kde jim bylo dobře, kde si mohli a měli komu postěžovat, zanadávat, svěřit se.

V tomto věku je také velmi důležité si všímat chování našeho potomka. Toho, jakou má náladu (zejména jejích častých bezdůvodných změn), jak se chová, jak si plní své běžné každodenní povinnosti, jak se obléká, zda se u něho neprojevuje dříve nevídaná či nevhodná veselost. Musíme věnovat pozornost i výsledkům a chování ve škole i v rámci případných dlouhodobějších mimoškolních aktivit, mít povědomí o tom, s kým se stýká. I když se má v tomto věku za to, že asi poslední starostí puberťáka bude úklid pokojíčku, neměli bychom přehlížet a přecházet případný nepořádek, rozhodně netolerovat prapodivnou krabičku, která se může mezi věcmi povalovat či někde potomkovi vypadnout, obvykle různě polepená, prapodivně páchnoucí...

V případě, že zaregistrujeme nějakou změnu či odchylku oproti stavu, na který jsme byli u našeho potomka dlouhodobě zvyklí, tak se bez zbytečné hysterie pokusit dopátrat příčiny jejího původu. Ne vždy je dobré si případné změny „automaticky“ odůvodnit právě začínající pubertou. Pokud se nám něco nezdá či máme určité podezření, doporučuji nebát se a neodkládat návštěvu školy či učiliště, které naše dítě navštěvuje a ověřit si, jak se chová tam a bude-li to vyžadovat situace, tak společně usilovat o nápravu. Netrestat, ale především s mladým člověkem hovořit, vysvětlovat a snažit se mu pomoci s problémem nebo situací, ve které se dcera či syn nachází.

To, co jsem uvedl výše, se především týká období, kdy mladý člověk díky okolnostem, ve kterých se ocitl a neví si s nimi rady, hledá pochopení, vstřícnost a pomoc a pokud je nenachází u svých nejbližších, nejčastěji rodičů, pak nachází partu mladých lidí, kteří jsou v podobné situaci a kde kolující joint mariuhany je určitou formou stmelujícího rituálu. Nováček se začne účastnit společného kouření, na marihuaně ještě v tu chvíli není závislý a kouří ji ne pro její účinek, ale aby jejím prostřednictvím navázal nové vztahy a získal uznávanou pozici v „chápající“ partě.

Jenže psychoaktivní látka, která se nachází v marihuaně (především v květenství konopí setého – cannabis sativa), které se zkráceně říká THC (Tetrahydrocannabinol, též delta-9-tetrahydrocannabinol) se v organismu dotyčného ukládá a nekompromisně začne ovlivňovat jeho psychiku, což se projeví navenek změnami v chování, jak jsem se již pokusil naznačit výše. Bohužel, v mnoha případech však tímto cesta za drogou a jejím klamným příjemným či pozitivním působením nekončí“, ba naopak, jedná se o 1. etapu cesty do pekelného světa drogové závislosti.

Jak tu zde již zaznělo, ani přes sebevětší snahu zvyšovat množství a četnost užitého THC (vykouřené marihuany), se uživateli nedaří dosáhnout kýženého efektu. Právě v této době dochází k osudovému zlomu – přechodu na jinou drogu, která je účinnější co do dosažení žádoucího efektu, tak i agresivnější ve vzniku závislosti.

Dnešní drogový trh nabízí poměrně široký výběr omamných a psychotropních látek. Já z něho pro příklad vybral pro nás, pro český drogový trh, tu nejrozšířenější, jejíž původ je sice v Asii, ale v našich zemích byla koncem 20. století vyvinuta její poměrně jednoduchá a proto poměrně rozšířená výroba. Jde o pervitin (perník, piko, péčko,...).

Než se podrobněji rozepíši o tom, jak probíhá závislost na této droze, což je z velké části obdobné i u jiných, tak chci ještě věnovat pozornost možná poslední možnosti pro silného, dlouhodobého a už i do jisté míry závislého kuřáka marihuany. Dovolím si, opět na základě výpovědí svých pacientů zdůraznit, že díky dlouhodobému šlechtění rostlin konopí setého se velmi výrazně podařilo navýšit koncentraci látky THC oproti období před 10 – 15 lety. I přes tuto skutečnost je marihuana stále řazena mezi tzv. měkké drogy a závislost na ni, přes všechna negativa, není přeci jen tak devastující, jak tomu je u tzv. tvrdých drog, mezi které se řadí i pervitin.

V tuto chvíli by právě měla rozhodující roli sehrát vzájemná důvěra a otevřenost mezi rodiči a jejich dětmi, mezi pedagogy a žáky a rovněž spolupráce mezi rodiči a pedagogy.

Ze strany na THC závislého mladého člověka je důležité sebrat odvahu, zaktivovat její zbytky, odhodlat se k činu, uvědomit si rostoucí nebezpečí a potřebu sebezáchovy... Dalo by se použít mnoha dalších termínů vyjadřujících potřebu využití jedné z posledních možností na včasnou a poměrně úspěšnou sebezáchranu, která v dalším průběhu kariéry drogově závislého bude stále náročnější, obtížnější a s klesající perspektivou dosažení pozitivní změny. Tím rozhodně nechci nijak strašit, taková je prostě realita.

Proto by měl rodič či kantor zachovat „chladnou hlavu“ a místo výčitek či sankcí nasměrovat mladého „huliče či huličku“ co nejdříve do odborného specializovaného zařízení. V následné spolupráci mu/jí pomoci překonat nejdříve odvykací příznaky, které se s největší pravděpodobností dostaví po odnětí marihuany (takzvané „bažení“) a na to pak navázat s pomocí vytvořit u mladého člověka jeho nový životní styl, změnit žebříček jeho dosavadních životních hodnot, pomoci mu stanovit si cíle, o které by měl usilovat. Co to však vyžaduje? Především přemíru trpělivosti, kolikrát i nutnost změnit svůj vžitý životní styl či denní režim, ale především však komunikovat se svým dítětem, hovořit s ním o denních starostech i radostech, zcela obyčejným způsobem mu ukázat, že stojí za to žít ten běžný lidský život s jasnou myslí. Přitom ale uplatnit co největší míru důslednosti při vyžadování nově nastoleného „režimu“.

Bohužel, musím z vlastní dlouholeté praxe konstatovat, že právě tento, s největší pravděpodobností rozhodující, okamžik se promeškává a odborná pomoc je vyhledávána až později, kdy mezi tím svoji celoosobnostně devastující roli sehrálo další užívání již tvrdých drog, s jimi vyvolanou jak psychickou, tak i somatickou závislostí.

Výše jsem se zmínil o pervitinu, ale změny, ke kterým dochází se více méně dotýkají všech drog a dají se rozdělit do dvou základních oblastí, které však vzájemně prolínají:  1) oblast duševního i tělesného zdraví a 2) oblast sociálního chování.

Co se týče zdravotních změn, které lze zaregistrovat při kontaktu s osobou závislou (na mnou již zmíněném pervitinu, u jiných drog mohu být různé odlišnosti), se jedná především o změny v jeho životním stylu a chování, konkrétněji o nadměrnou až nepřirozenou schopnost být nadmíru aktivní i několik desítek hodin v kuse, což vystřídá následná několikahodinová nepřirozená únava, postupné střídání nálad (toto úzce souvisí s hladinou drogy v těle), dále rostoucí bezdůvodná agrese a naopak deprese, rostoucí zmatenost, nespavost, následně i postupný rozvoj rozličných psychóz, jako je paranoia, sluchové halucinace,aj. Dále se zdravotní změny dotýkají tělesné schránky jako je poškození cév a kůže (při nitrožilní aplikaci drog), poškození zubů, celkový úbytek hmotnosti, pokles tělesné výkonnosti ve všech oblastech, nebezpečí nákaz infekčními onemocněními (žloutenky, HIV,…) atd. Důsledků by se dala uvést ještě celá řada, ale všechny mají jedno společné, to co nastává dříve či později - dlouhodobé či trvalé poškození zdraví, eventuálně smrt, ať již z důvodu dlouhodobé aplikace drogy či předávkování, případně dokonanou sebevraždou.

Změny v oblasti sociálního chování jsou téměř identické pro všechny závislé na tvrdých drogách. I zde začnu životním stylem, resp. změnami, které lze u těchto lidí pozorovat: změna stylu v oblékání, nejistota v jakémkoliv chování, postupná ztráta odpovědnosti v rodině, škole či zaměstnání, ukončení dlouhodobých aktivit, nedostatek finančních prostředků (tak jak roste denní dávka drogy, tak se zvyšuje potřeba peněz na její získání), což vede k různým podvůdkům a krádežím, obyčejně nejdříve v rodině, postupně se toto kriminální jednání projeví vůči celé společnosti se všemi následky, včetně zapojení se do distribuce či výroby drog. Další z možností jak získat nějaké finanční prostředky na koupi drog je prostituce, bez ohledu na to, zda se jedná o děvčata nebo chlapce, a to jak její provozování, tak i organizace.

Toto vše vede v důsledku k izolaci od rodiny, ke ztrátě bydlení, zaměstnání, k zapojení se do různých forem kriminality. V návaznosti na toto následuje vězení, v lepším případě pak nástup na odvykací léčbu, která je dlouhodobá a probíhá ve specializovaných zařízeních.

Jsem si vědom, že o této tématice by se dalo napsat ještě mnoho a také již bylo napsáno daleko kvalifikovanějšími odborníky. Mým úmyslem bylo co nejstručněji a nejpřístupněji upozornit především na prvopočátek problému, který ve stále větší míře postihuje naší společnost, především naší mládež v období jejího dospívání, kdy je právě ze strany těchto vlivů nejzranitelnější. Z výzkumu realizovaného v roce 2010 mezi 15-ti letými žáky, jehož výsledky byly publikovány ve Výroční zprávě o stavu ve věcech drog v ČR za r. 2010, vyplývá jednoznačný nárůst v užívání drog. Zatímco v roce 2006 marihuanu užívalo 24,8% z dotázaných (27,3% chlapců, 22,3% dívek), v roce 2010 to bylo již 30,5% (31,3% chlapců, 29,8% dívek). I další statistiky potvrzují vzestup užívání drog, nejen mezi mladistvými. (Výsledky dalších výzkumů jsou dostupné na stránkách Výzkumného centra CEPROS - Centrum výzkumu protidrogových služeb a veřejného zdraví, o. p. s. - www.drogy-info.cz)

Proto ještě jednou opakuji, komunikujme se svými dětmi a zajímejme se o jejich každodenní běžný život a snažme se o jeho aktivní naplnění.

Autorem článku je Mgr. Zbyněk Bohdal, registrovaný adiktolog, psychologický poradce, psychoterapeut.

Publikováno: 17.5.2012

Diskuze k tématu

Doktor ve Vašem okolí