Nevydařený vztah

Nevydařený vztah

jaja  |  návštěvník  |  Liberecký kraj
Dobrý den,
ani nevím, jak začít, ale pokusím se Vám nastínit moji situaci. V lednu jsem ukončila svůj první vztah, který ač nebyl dobře fungující, trval 6,5 let. Odhodlávala jsem se k tomu dlouho, ale až jiný muž mě k tomu definitivně přiměl a jsem za to ráda...“ ve vztahu jsem umírala za živa“...
Potkala jsem někoho zajímavého, někoho, s kým sem měla pocit, že žiju....jenže má/měl svá ale...Již můj první partner byl o deset let starší, stejně jako ten následující. Ze začátku jsme k sobě dlouho hledali cestu. Já si nebyla jistá tím, co chci i proto, že byl úplně jiný, než kdokoliv, koho znám...cizinec, světaznalý, zcestovalý, nekonzervativní, ženatý (se svojí manželkou již několik let nežije), který si rád užívá života a umí mě rozesmát...i když mě občas tím přehledem vytáčel, vlastně mě to přitahuje/přitahovalo....Zatímco já jsem náladová, takový „broučoun“, mám před sebou poslední rok VŠ a naivní představy o růžové budoucnosti (studium, dobrá práce, přítel- nejlépe princ na bílém koni, svatba, dítě apod ;) )
Ze začátku jsme se vídali, když jsem měla čas, protože kromě studia jezdím také do místa odkud pocházím, kde navštěvuji rodinu a mám psa. Nebrala jsem to nijak vážně, i když on pro mě dělal první poslední, což se asi projevilo na našem „vztahu“. Situace mu nevyhovovala a tak jsme se později sestěhovali..s tím, že budu více s ním a lépe čas organizovat...Byla jsem více s ním, jezdila méně domu, on mě představil své matce a vypadalo to nadějně...Mezitím však proběhly některé neshody.. Byla jsem s ním ráda, ale na druhou stranu měla výčitky, že se nedostatečně věnuji své rodině...Nevím, zda nemám nějaký problém s osamostatněním se? Nicméně dvakrát jsme se rozešli..jednou z jeho strany (5 dnů), podruhé z mé (týden)...On byl unaven z toho, jak mě musí do všeho postrkávat, vše iniciovat, tvrdil mi, že se mohu snažit více, že nikdy nic nenavrhnu, nemám zajímavé přátele, kteří by nás někam pozvali apod...
Před 2. rozchodem jsem mu položila otázku,zda může být jen s jednou ženou, mnou (pro vysvětlení - jeho předchozí vztahy byly založeny na dohodě, že může s jinými ženami být...já mu ale vždy jasně říkala, že to akceptovat nehodlám)...a odpověď zněla ne...Proto jsem se odstěhovala, později jsem zjistila, že po prvním i druhém rozchodu s někým spal.
Vím, že to bude znít bláznivě, ale řekla jsem si, že lepší bláznit teď než ve třiceti a jela s ním po 2. rozchodu na dovolenou jako "kamarádi" (která byla již zorganizovaná a zaplacená v době, kdy jsme byli ještě pár). Samozřejmě, že dovolená byla úplně super, netrávili jsme ji jako kamarádi a oba si ji užili. Byla to úplně jiná dovolená a on mi řekl, že chce vztah jen se mnou, že se bude také víc snažit a bude jen se mnou.
Jenže po dovolené přišel návrat do reality, která už tak růžová nebyla. Řekla jsem fajn, dám tomu poslední měsíc a uvidí se. Když jsme se byli schopni snažit na dovolené, ukažme si, že to jde i tady a teď. Nevím, zda jsme se snažili oba málo, nebo to tak má být, nebo to je dáno okolnostmi, ale zase to nevyšlo. Je pravda, že okolnosti nám nepřály, ale přišlo mi, že on se mohl snažit víc...Neustálé stěžování, jak je znuděný, jak ho to v ČR nebaví, že tu zůstává jen kvůli mě apod. ve mě vyvolaly nepříjemné pocity....až se to vystupňovalo a "utekla jsem" s tím, že jsem mu nechala dopis....Prostě jsem takový srab, že bych to z očí do očí bez emocí nezvládla....jenže, možná by mi to taky rozmluvil...problém asi je, že mám obecně problém z komunikací a začnu jednat zbrkle...On nejdříve nechápal, psal jestli to je něco, co opravdu chci. Já mu odpověděla, že ví, že chci jeho, ale taky někoho, kdo se mnou bude rád, bude se mnou chtít zůstat a bude to mít budoucnost...Na to mi napsal, že jsem udělala dobře, že najdu někho s kým budu šťastná. Pak jsme spolu ještě chatovali...a napsal mi, ať si nemyslím, že mu nechybím a žě mě miluje.
Asi to zní celé zmateně, jako náš vztah nebo možná, protože se s tím teprv vyrovnávám...
Stejně prostě vím, že ho miluju, je to úplně jiná úroveň lásky, než kterou jsem cítila k předchozímu partnerovi...Teď když jsem zpět, doma,...mám pocit, že sem nepatřím....Chci být s ním...a zároveň vím, jak mě v určitých situacích zraňoval a spousta jeho vyřčených slov mě mrzela... Mám pocit, že nikam nepatřím....
Přijdu si jako blázen, nevím proč, ale prostě mě to k němu táhne....Racionálně si říkám, že přeci takový partner mi za to nestojí....když byl schopný udělat spoustu z výše zmíněného...Možná je to dáno odlišnou mentalitou....Emocionálně vím, že ho miluji...
Už nevím...upínám se jen na nějaký vztah?
Budu ráda za jakýkoliv názor či radu.
Pěkný den.

Související recenze a zkušenosti

Misa5555 5.6.2012
Spokojený/á

Výborný partnerský psycholog v Praze. Dlouho jsem se bála a odhodlávala. Nokonec jsme dala na několik referencí na Mgr. Rataje. Náš partnerský vztah dostal vážné trhliny po té, co manžel při mém těhotenství přiznal svou ... Více 

Doktor ve Vašem okolí