Nebojme se psychoterapie

Autor:

Psychické problémy mohou ovlivnit nejen tělesnou stránku, ale i partnerský a profesní život. Z maličkostí vznikají problémy, které dokáží převrátit podstatné části života, a někdy jen stačí se se svými starostmi podělit třeba právě s psychoterapeutem.

Od samého počátku lidstva se příslušníci tohoto živočišného druhu snažili o určité úpravy – změny svého zevnějšku.  Jednak, aby se líbili sami sobě, ale hlavně svému okolí. Tento trend přetrvává i v současné době, samozřejmě na odpovídající úrovni. Upravujeme či necháváme si upravovat svůj zevnějšek  pomocí různých plastických operací, implantátů, tetování, náušnice, piercingu a ani sám nevím jak se tato „ vylepšení“  nazývají. O těchto věcech se píše, hovoří, točí různé reklamy,…  a to na různé odborné či laické úrovni. Je to prostě velice výhodný business dnešní doby, do kterého bez většího zaváhání přispíváme i my a to kolikrát dost značnými finančními obnosy.

Na co však zapomínáme, je neměnný fakt, že nedílnou součástí naší osobnosti, našeho JÁ je i naše duše, naše psychika. A s ohledem na obsah úvodního odstavce si dovoluji položit otázku:  „Zde jsme se vším spokojeni?“. Dovolím si sám sobě na tuto otázku odpovědět: „Ne nejsme, ale raději si malý či začínající problém nechám pro sebe“.  Co by tomu řekli…. (nechť si každý doplní dle své situace), že jsem navštívil „ psychouše, cvokaře“ či jak se mezi lidem říká profesi psychiatra, psychologa, psychoterapeuta či psychologického poradce. A zde je prvopočátek něčeho, co nám časem může přerůst přes hlavu, co sami nezvládneme a může se velice výrazně negativně projevit na našem zdravotním stavu. Myslím tím nejen duševní, ale především ten somatický – tělesný, rovněž však i ve vztazích ke svým blízkým, tj.  v rodině, potom na pracovišti či v jiném kolektivu apod. V konečném  důsledku takovéto problémy mohou být kolikrát závažnější než řada onemocněních, která postihnou naší tělesnou schránku.

relaxace

Žijeme ve velmi neklidné době a tento stav, který přináší rychlé a náhlé změny, napětí, agresivitu…, nás provází prakticky od okamžiku, kdy začneme vnímat svět kolem sebe. Opět pokládám otázku: „Jsme, jako lidé, jako živočišný druh schopni se s tímto bez následků vyrovnat?“. Vzápětí si odpovídám: “Ne nejsme, alespoň řada z nás“. Proč se toto odvažuji napsat?  Protože se stačí podívat na různé statistiky, které vypovídají o počtu sebevražd, otřesné jsou údaje týkajících se mladých lidí, dále rostoucím užívání či zneužívání různých  „psycho“ léků, spotřebě alkoholu, šíření drog, rozpadů partnerských vztahů, zde nemyslím jen rozvody, protože stále více lidí spolu žije pouze jako partneři,  nárůst násilné trestné činnosti – především u mládeže, šikany a celé řady dalších negativních jevů. Netvrdím, že včasná návštěva příslušného odborníka by vznikající psychický problém vždy u každého z nás plně vyřešila, či zcela odstranila, ale určitě by ve většině případů pomohla při jeho řešení, zabránila jeho dalšího prohlubování či přerůstání do somatické (tělesné) nebo sociální oblasti. Jako konkrétní příklad uvádím „obyčejnou nespavost“, jev, kterým trpí čím dál tím více příslušníků naší populace. Začali jsme „špatně spát“ protože jsme přetažení, nervózní, máme problémy v práci, v rodině? To se dá přece řešit skleničkou na „dobrou noc“. Nepomáhá? Tak si dáme dvě, tři,…Ještě nepomáhá? Tak k tomu „zobneme“ něco kulatého nebo oválného, případně i toto „zobání“ znásobíme…. A hurá, konečně spíme. Jenže!!!!  Přichází druhý den ráno a s ním „kocovina“, zbytkový alkohol v krvi, nesoustředěnost v zaměstnání,  nezvladatelná únava během dne, třes rukou,….. řešíme dalším panákem nebo „zobnutím“,  ….. šéf si všímá našeho stavu, domlouvá -  bez efektu - pokračujeme v nastoupeném trendu…. vyhazov ze zaměstnání – problémy v rodině, …. autonehoda pod vlivem,….zdravotní potíže tělesného charakteru, duševní (psychické) problémy,…. psychiatrie, odvykací léčba, rozvod, kriminál,…. sebevražda nebo selhání některého životního orgánu, prostě konec, často již nezvratitelný.

Ne, v žádném případě nechci strašit, ale jen chci co nejrealističtěji vyobrazit, kam až může vést,  původně celkem banální problém, jako je nespavost, když se hned v prvopočátku svých projevů podcení. Příkladů by se dala napsat celá řada, ale to není cílem těchto řádek. Rovněž si nechci dělat „lacinou reklamu“, protože sám působím jako psychologický poradce – psychoterapeut. Můj záměr je, aby se případný čtenář trochu zamyslel nad tím, že člověka tvoří nejen jeho tělesná schránka, o kterou se průběžně stará, mnohdy do ní investuje nemalé finanční prostředky i čas, ale i jeho duševno, či psychično a aby i tomuto ve vlastním zájmu věnoval přiměřenou pozornost a péči. V žádném případě netvrdím, že máme chodit za odborníkem s každou maličkostí, ale jak stará pravda zní: “Kolikrát méně, ale včas, znamená více“ nebo „sdělená radost je dvojnásobná radost a sdělená starost je poloviční starost“, či do třetice: “Nenechat si problém přerůst přes hlavu“.  Tato moudra znali a řídili se jimi naši předkové. Já jen přidávám ze současnosti: “Nebojme se s něčím, o čem se domníváme, že by mohlo být nad naše síly, přijít se poradit, hlavně přijít včas“. Jak se říká:“ Vždyť víc hlav, víc ví“.     

A proto, nebojme se psychoterapie či psychologického poradenství. Hlavně si najděme terapeuta, kvalitního, erudovaného, kterému budeme věřit a který nám chce opravdu pomoci.

Autorem článku je Mgr. Zbyněk Bohdal - psychoterapeut, psychologický poradce, hypnoterapeut

 

Aktualizováno: 23.3.2010

Diskuze k tématu