Vojtova metoda

Vojtova metoda je unikátní rehabilitační metoda, jejíž základy položil a rozpracoval český lékař prof. dr. Václav Vojta v 50. letech 20. století. V roce 1968 emigroval do Německa, kde dále pracoval a kde také byla založena dodnes působící Mezinárodní Vojtova společnost.V současné době se tato metoda dále rozvíjí a nachází široké uplatnění v léčebné rehabilitaci u řady onemocnění, zejména pak v dětské rehabilitaci, kde je  při včasném zahájení léčby v kojeneckém věku velmi úspěšná a efektivní.

Metoda je založena na principu využití tzv. reflexní lokomoce, tedy pohybu těla řízeného vrozenými reflexy, bez závislosti na vůli pacienta. Vychází ze skutečnosti, že v lidském mozku jsou geneticky zakódovány určité pohybové vzorce. Ty se snažíme pomocí vybavení reflexů obnovit. U nejčastěji léčených dětských pacientů s hybnou poruchou se totiž jedná o poruchu na úrovni řízení pohybu mozkem, nikoliv o svalovou poruchu.

Prof. Vojta vynalezl tuto metodu na základě dlouholetého pozorování reakcí těla na dráždění  spouštěcích bodů v určité poloze těla, většinou na zádech, na boku nebo na břiše. Většina vrozených reflexů využívaných v terapii Vojtovou metodou má co do činění s vrozeným naprogramováním člověka pro pohyb vpřed, otáčení, plazení, úchop, vzpřímení a chůzi. Drážděním příslušných bodů tlakem je možné tyto reflexy vybavit a vyvolat tak aktivitu nejen veškerého kosterního svalstva, ale také svěračů, polykacích a mimických svalů, okohybných svalů a dechových svalů. Kladením odporu proti vyvolávanému pohybu terapeutem dochází k posílení procvičovaného pohybového vzorce. Při poškození centrálního nebo periferního nervového systému jsou poškozeny automatické pohybové mechanismy a jejich řízení, v důsledku čehož dochází ke vzniku patologických pohybových vzorců, které jsou bez léčby dále fixovány a vedou k dalším odchylkám a poruchám. Aktivací příslušných nervových drah vytvoříme správné svalové souhry a pohybové vzorce. Naučené modely pak v případě potřeby mozek použije (zapne). Prostřednictvím Vojtovy metody jednoduše dochází k vytvoření pohybového programu, který je pak použit ve vývoji dalších pohybových funkcí.Tímto způsobem lze pak postižení pacienta výrazně kompenzovat nebo úplně vyléčit.

Nejlepší výsledky jsou dosahovány u malých kojenců, čím dříve je léčba zahájena, tím lépe. Důvodem je to, že u nejmenších kojenců nejsou dosud fixovány špatné pohybové vzorce a k úspěchu léčby přispívá i vysoká plasticita (tvárnost) centrálního nervového systému, který se dosud vyvíjí. Jedná se zde prozatím jen o funkční blokády, kdy dítě z různých příčin není schopno použít vrozené pohybové modely. U starších dětí, dospívajících a dospělých jsou již patologické pohybové vzory fixovány a plasticita mozku je malá, proto metoda nemůže vést k úplné normalizaci stavu, může však pomoci k posílení funkčních pohybových vzorců a vést i k výraznému zlepšení potíží a zvýšení kvality života. Proto i v léčbě dospělých pacientů má Vojtova metoda důležitou roli.

Diagnózy vhodné k terapii Vojtovou metodou

Obecně lze Vojtovou metodou léčit jakékoliv hybné postižení, doménou jsou dětští pacienti ale i dospělí pacienti s neurologickou, chirurgickou nebo ortopedickou diagnózou. Metodu nelze použít jen ve velmi málo případech jako je užívání vysokých dávek kortikoidů, těžké mentální poruchy, akutní onemocnění.

U dětí je metoda používána v léčbě těchto onemocnění:  

U dospělých se využívá v léčbě těchto onemocnění:

Jak probíhá terapie?

Terapie  probíhá pod vedením fyzioterapeuta , který je vyškolen v praktikování Vojtovy metody. Metoda vyžaduje poměrně rozsáhlé znalosti diagnostiky a léčby touto metodou a není vhodné, aby byla prováděna nevyškoleným zdravotnickým pracovníkem. Přístup k pacientovi je vždy individuální a předchází mu různě rozsáhlé vyšetření rehabilitačním lékařem, neurologem event. dalšími specialisty, zvláště pak je nutno provést před započetím léčby důkladné neurokineziologické vyšetření (stanovení vývojového stupně hybnosti u dítěte a hybné poruchy pomocí speciálních testů). Po vyšetření je individuálně stanoven léčebný plán a cíle léčby. Nezbytná je součinnost rodičů a přesné vyškolení jednoho z rodičů, který s dítětem bude terapii pravidelně provádět. Pravidelnost cvičení je nezbytná k docílení požadovaného efektu. Cvičení je pak prováděno v domácím prostředí zpravidla 4x  denně. Pacient dochází na rehabilitaci za svým fyzioterapeutem ke kontrole techniky provádění, výsledků léčby, další instruktáži a stanovení dalšího postupu. Léčba je vždy dlouhodobá, v závislosti na tíži postižení trvá minimálně několik týdnů, přičemž role rodičů je nezastupitelná. Efekt léčby je závislý na včasnosti jejího zahájení, na stupni poškození a na intenzitě a účinnosti cvičení.

Terapeutický systém Vojtovy metody zahrnuje tři modely - model reflexního plazení, reflexního otáčení a model první pozice. V rámci těchto modelů jsou stimulovány spouštěcí body nebo několik spouštěcích bodů najednou, přičemž dochází k vyvolání pohybové aktivity (plazení, otáčení).

Např. při vybavování reflexního otáčení začínáme v poloze na zádech, kdy stiskem příslušných bodů dochází k přetočení na bok a nakonec k lezení po čtyřech. Průběh pohybu reflexního otáčení odpovídá aktivnímu otáčení, které se vyvíjí v prvních devíti měsících života. Reflexní otáčení se procvičuje v několika fázích. V první fázi leží pacient v poloze na zádech s nataženými končetinami a hlavou pootočenou k jedné straně. Aktivitu reflexního otáčení vybavíme drážděním hrudní zóny, která se nachází na čelistní straně buď mezi 5. a 6. žebrem nebo mezi 6. a 7. žebrem pod prsní bradavkou.Otáčení hlavy k druhé straně brzdíme kladením odporu proti tomuto pohybu. U pacienta dochází k následujícím reakcím:

Druhá fáze se procvičuje z polohy na boku. Dole ležící horní končetina zaujímá 90 st. postavení k ose těla, dole uložená dolní končetina je pokrčená, svrchní horní končetina leží volně na trupu a svrchní dolní končetina je ohnutá na podložce. Spouštěcí body jsou stejné jako v první fázi, používá se i řada dalších spouštěcích bodů. Při aktivaci dochází k dalším pohybovým reakcím vedoucím k dokončení otáčení směrem na břicho, končetiny se připravují k opěrné funkci, páteř je napřímená, hlava se otáčí k podložce.

Výchozí polohou reflexního plazení je poloha na břiše s hlavou natočenou k jedné straně. Ke spuštění této komplexní pohybové aktivity existuje více spouštěcích zón, u novorozence stačí jen jedna zóna k vybavení celého pohybu. U starších dětí a dospělých musíme kombinovat více zón. Opět klademe odpor proti vznikajícímu pohybu, čímž zesilujeme efekt celého cvičení. Také reflexní plazení probíhá v určitých fázích. Končetiny přebírají opěrnou funkci, trup se posunuje dopředu.V terapii však nenecháme proběhnout celý pohyb. Držíme hlavu proti odporu, abychom tak zesílili reakci na končetinách. Může tak dojít k masivní aktivitě svalů celého těla. Dochází také k aktivizaci svěračů, okohybných svalů, polykání a k pohybu jazyka a čelisti.

Jaké jsou limitace metody?

V praxi dochází k chybám v aplikaci metody a tím k nedostatečnému efektu. Proto je maximálně důležitá přesnost v jejím provádění. Nejčastěji se chybuje v chybném zhodnocení výchozího stavu dítěte, nedostatečných znalostech a vyškolení terapeuta, ve špatném vedení rodičů, jejich nespolupráci a nedůsledném provádění cvičení doma, v nedostatečné frekvenci následných kontrol u fyzioterapeuta. V České republice funguje školicí a terapeutické centrum Vojtovy metody, na jehož www stránkách lze najít i seznam vyškolených fyzioterapeutů (www.rl-corpus.cz).