Neplodnost není fenoménem dnešní doby, byla zde vždy, říká lékařka

Autor:

Kateřina Veselá si reprodukční medicínu zamilovala v pátém ročníku lékařské fakulty. Později se nadchla pro preimplantační genetickou diagnostiku, kterou v devadesátých letech ještě mnozí považovali za podezřelé sci-fi. Dnes lékařka Kateřina Veselá vede spolu s manželem a lékařem Janem Veselým vlastní kliniku reprodukční medicíny a preimplantační genetické diagnostiky, s názvem Repromeda. V rozhovoru nám prozradila, co nejčastěji klienty na kliniku přivádí a jaké metody léčby jsou podle ní nejzásadnější.

Kateřina Veselá

Problémy s neplodností má v současnosti podle statistik dvacet procent párů. U předchozích generacích nebylo číslo takto vysoké, co se tedy změnilo?

I předešlé generace měly problémy s neplodností, ta totiž provází lidi od nepaměti. Zásadně se však změnil věk, kdy se partneři stávají rodiči. V době mých studií a na začátku mé kariéry byly prvorodičky nad 35 let skoro vzácností, dnes už je to však zcela běžné a stává se to normou. Průměrný věk pacientek naší kliniky se bohužel neustále zvyšuje, dnes už dosahuje téměř 39 let. 

Spoustě žen se dnes zdá přirozené a normální, že otěhotní ve čtyřiceti letech, nebo dokonce po „čtyřicítce“. Co takovým ženám říkáte? 

Jako lékaři a specialisté na reprodukční medicínu velmi dobře víme, že to vůbec není tak standartní a běžné, jak by si páry přály, a že řadě žen se spontánně otěhotnět v tomto věku již nepodaří. Příběhy žen, které otěhotněly po čtyřicítce, jež čteme na internetu, nebo sledujeme v televizi, dávají párům novou naději, že také jim se to podaří. Ne vždy se však v tomto příběhu objeví pravda, že  těhotenství proběhlo po mimotělním oplození a často s darovanými vajíčky. Stejně tak je překvapivé, jak dlouhá léta se dokáží některé páry trápit s problémem neplodnosti, než přijdou ke specialistovi.

Je zde samozřejmě kvalitní reprodukční medicína, která dokáže řadě párů, které otěhotnět nemohou, nebo odkládají rodičovství, účinně pomoci. Vždy je ale lepší přijít včas.

Pomáháme všem klientům bez rozdílu jejich věku a faktorů neplodnosti. Nikdo se na naší klinice nepozastavuje nad tím, když o pomoc přijde požádat žena starší 45 let. Ne každý najde zavčas vhodného partnera, ne každý má zavčas podmínky k tomu, aby dítě vychovával, u někoho biologické hodiny jdou zkrátka trochu pozadu, některé páry o svoje děti tragicky přišly … to vše se bohužel může stát a důvodů, proč chtějí lidé mít děti i později, je mnoho. Vše má ale svoje hranice a pro transfer embrya do dělohy je věkový limit 49 let, který je dán zákonem.

Co je po „čtyřicítce“ u ženy jinak? Platí riziko vyššího věku i u muže?

Oocyty (vajíčka) jsou stejně staré jako sama žena, respektive ještě o něco málo starší, jelikož oocyt vzniká už v prenatálním období, tedy v době, kdy je sama žena ještě jako plod v děloze své matky. 

Od třiatřiceti let se u ženy zvyšuje riziko chromozomových vad. Po třicátém sedmém roce je geneticky kvalitní jen každé sedmé až osmé vajíčko, po čtyřicátém roce potřebujeme jedenáct až dvanáct vajíček na to, abychom získali jedno kvalitní embryo. Je to průměr u žen v tomto věku. Některá z nich má to štěstí a to jediné vajíčko, které se získá, je zrovna to pravé. Několik dalších však již štěstí mít nemusí.

Vyšší věk hraje roli i u mužů, a to i přesto, že spermie se narozdíl od oocytů produkují stále nové. Muž sice může být zdravý, ale v jeho spermiích se s věkem začnou odehrávat změny v DNA spermií, které mohou způsobit neúspěch při oplodnění vajíčka či vznik embrya, které se následně neuchytí nebo potratí. 

matka dite

Mají páry možnost nechat si otestovat riziko vzniku dědičných onemocnění u případného potomka?

Ano, ještě před transferem embrya do dělohy ženy provádíme testování nosičství recesivních nemocí. To jsou choroby, které vzniknou, když každý z rodičů – zdravých nosičů choroby – předá potomkovi postižený gen. Proto se může stát, že se dvěma zdravým lidem narodí dítě postižené například cystickou fibrózou, spinální muskulární atrofií či řadou dalších chorob. Bohužel většina párů se o nosičství dozví, až když se jim narodí vážně nemocné dítě. Pokud pár podstoupí pro početí dalšího dítěte mimotělní oplodnění s preimplantačním genetickým testováním monogenních chorob (PGT-M), můžeme k transferu vybrat právě takové embryo, které tu nemoc nenese a zajistit, aby se vážný problém neopakoval. Pokud by však páry podstoupily rozsáhlé testování preventivně, ještě před početím, mohly by se takovému problému zcela vyvarovat.

Mluvíte tedy o takzvaném prediktivním testování ? Kdo může podstoupit takový test?

Ano, je to prediktivní genetické testování pro nosičství závažných dědičných onemocnění a může ho podstoupit každý pár, který plánuje reprodukci. Tyto testy dokáží odhalit přenašeče dědičné choroby, tedy dokáží posoudit, zda jsou partneři dohromady reprodukčně kompatibilní a zda jim nehrozí riziko zplození dítěte postiženého vážnou dědičnou nemocí. 

Testy nejsou určené pouze pro pacienty reprodukčních klinik, ale jednoduše pro všechny, a to i pro zdánlivě geneticky nezatížené páry. Je nutné tedy upozornit na to, že z takovýchto testů může mít užitek každý pár. Pokud se po vyšetření ukáže, že hrozí riziko dědičné nemoci u dítěte, pár může zvolit cestu mimotělního oplození a pomocí genetické prevence a preimplantačního genetického testování je vybráno zdravé embryo ještě před tím, než je přeneseno do dělohy ženy. Pár, který je zatížen dědičnou chorobou, se tedy může vyvarovat negativní a velmi nepříjemné zkušenosti s těžkým onemocněním dítěte, aby přišel na to, že takovou genetickou zátěž má.

Co byste doporučila páru, který se neúspěšně snaží o dítě, jak může svoji plodnost podpořit? A jak postupovat dál?

Zdravá strava a životní styl jsou samozřejmě pro bezproblémové početí důležité, ale mnohdy to nemusí stačit, pokud už u člověka existuje nějaká skrytá predispozice. I proto radím párům, aby se to nesnažili řešit pouze sami, ale aby se svěřili do rukou odborníků a navštívili kliniku, která má s diagnostikou a léčbou neplodnosti zkušenosti. Odsouvání návštěvy odborníka jen snižuje naději na vyléčení a možnost zplodit vlastního potomka. Klienti, se kterými jsem se během své téměř třicetileté praxe setkala, vždy říkají, že pokud by měli něco udělat jinak, přišli by ke specialistovi dříve. Protože i když se medicína v tomto oboru posunula hodně daleko, možnost počít dítě, a to i cestou mimotělního oplození, rozhodně není nekonečná.

Aktualizováno: 31.10.2019

Diskuze k tématu