Vybočené palce jsou daň za design moderních bot

Haluxy jsou v drtivé většině ženskou nemocí. A to jak funkční, tak estetickou. Kde se tato deformace bere? Podle MUDr. Lubomíra Kulíška z Lékařského domu Praha 7, je lidská noha fyziologicky zkonstruovaná na chůzi po členitém terénu bez obuvi. „Máme prostě genetickou výbavu kromaňonce,“ usmívá se doktor Kulíšek.

Podle něj se problém vybočených palců netýká pouze Masajů, kteří běhají bez bot po buši a jiných přírodních kmenů. V civilizovaném světě s tím bojují všichni. „Je to daň za to, že nám v osmi měsících věku rodiče nazují první boty. Od té chvíle si budujeme své vlastní haluxy,“ vysvětluje.

Díky civilizovanému prostředí, tedy rovným podlahám, asfaltovým chodníkům a pevným botám svaly nožní klenby postupně ochabnou, a její stabilitu zajišťují jen vazy. A to je už špatně. Normálně jsou vazy před přetížením chráněny silou našeho svalstva. Když jsou svaly ochablé, tak nechráněné vazy povolí, propadne se podélná i příčná klenba, patní kost se důsledkem toho pootočí dovnitř. A to je ideální stav pro vznik vybočených palců.

Proč se ale problém haluxů týká především žen? „Většina žen nosí nejraději boty těsné, do špičky a na podpatku. Tím se její váha nepřenáší na plosku nohy, ale na přednoží,“ vysvětluje lékař s tím, že prsty nohou se tlaku obuvi přizpůsobí a deformují se do tvaru boty, tedy do špičky. Vybočený palec je tedy důsledkem stáčení se prstu směrem dovnitř.
Podle MUDr. Kulíška se problém ochablého svalstva, které drží nožní klenby, týká celého civilizovaného lidstva: „Prakticky se dá říct, že ve středním věku máme všichni alespoň trochu nohu deformovanou. Téměř nenajdeme jedince, který by neměl alespoň lehkou formu plochonoží.“

Může za to nevhodná obuv i genetická dispozice. Když je geneticky daná méněcennost vaziva, pak je noha i méně odolná a má vyšší pravděpodobnost, že se zdeformuje. „Nejsou výjimkou patnácti a šestnáctileté slečny, které deformitu už mají,“ upozorňuje lékař.

K vybočení palců dochází tak, že šlacha, která vede středem kůstek palce, se vlivem zhroucení klenby posune směrem k malíku. Neprochází tedy už osou palce, který nese zhruba 40 % váhy těla, ale působí jako tětiva luku a při námaze palec ohýbá směrem k ostatním prstům. Svaly napojené na šlachu natahovače se zkracují, a tím je palec stále více vybočován.

„Jakmile jednou dojde k vyosení šlachy o 5–10 stupňů, je jisté, že za pět let to bude 20 stupňů. Pacientky pak přicházejí s tím, že mají pocit, že jim na prvním kloubu palce něco roste. Ale ono to neroste. Ona se posunuje druhá a třetí kůstka palce směrem k malíku,“ vysvětluje ortoped s tím, že palec tím ztratí svou funkci a váha těla se přesouvá na ostatní prsty. Tím pak vznikají bolestivé otlaky na plosce nohy.

Prevence je jedině zdravotní obuv. Pasivní korekce deficit svalů nahrazuje a udržuje nohu ve správném postavení. „Samozřejmě je také prospěšné běhat naboso, ale jen po kamínkách nebo jinak nerovném terénu. Doma na parketách nebo koberci to nefunguje. Podlaha je hladká a nohu nijak nestimuluje“, vysvětluje ortoped. Takže doma je lepší chodit v obuvi, která klenbu podpírá.

„Vysoké podpatky jsou sexy, ale určitě ne na celodenní nošení. Ortopedická zkušenost říká, že podpatek do 4 cm výšky noha toleruje. Jakmile je to výš, tlak na nohu už je deformační. Je to taková daň za design,“ usmívá se MUDr. Kulíšek.

První stádium haluxů je nebolestivé, vyjma samozřejmě otlaků od bot na vybočeném kloubu. „Častěji sem do Lékařského domu ženy přicházejí s tím, že vybočený palec už je vidět, ale nestěžují si na bolestivost palce, nýbrž na bolestivost klenby, která je propadlá. No ale příčina té bolesti je to, že palec ztrácí svou statickou funkci a ploska nohy je nepřirozeně namáhaná.“ V pozdějších stádiích pak bolí i palec, protože chrupavka se opotřebovává asymetricky a když se zničí, pak se dře kost o kost, a to pořádně bolí.

A jak se tohoto problému zbavit? „Pokud pacientka přijde včas, je možné pomoci rehabilitací na uvolnění svalů klenby a zlepšení postavení palce. K nápravě počínajícího haluxu také pomáhá používání pevných ortopedických vložek do obuvi. Farmakologická léčba ale neexistuje a pokud uvidíte nějakou reklamu na toto téma, nevěřte jí,“ radí doktor Kulíšek.

Pokud ale pacientka otálí a nepřijde včas, jediným řešením je jen operace. V Lékařském domě se nejčastěji provádí tak, že ortoped klínovým řezem oddělí kloub kůstky palce, který vybočuje a posune jej směrem k malíku. Tím se šlacha natahovače opět dostane do osy palce a ten zpátky přebere svou podpůrnou funkci.

Rekonvalescence po operaci je poměrně dlouhá. To je dané tím, že kosti se hojí pomalu. Takže pracovní neschopnost trvá dva až tři měsíce.