Totální endoprotéza kyčle

Totální endoprotéza, neboli úplná náhrada kyčelního kloubu, tzn. hlavice i jamky, se používá v případě poškození kloubu. Toto poškození může mít příčinu:

To vede k tomu, že pacient není schopen vykonávat běžné denní činnosti, trpí bolestmi a hybnost kloubu je značně omezena. Takový pacient musí podstoupit totální endoprotézu, zákrok velmi náročný, je tedy vhodné nepodcenit jak předoperační, tak taky pooperační péči.

Předoperační péče

Příprava na vlastní zákrok hraje nezanedbatelnou roli. Můžeme ji dělit na přípravu:

Medicínská: jedná se o autotransfuzi, což je odebrání a následné podání vlastní krve. Ta je pacientům odebrána dvakrát, vždy čtrnáct dní a týden před zákrokem. Při operaci je tedy pacientovi podána jeho vlastní krev, čímž se minimalizuje riziko přenosu některých nemocí a zároveň je zajištěna maximální kompatibilita – totožnost - krve.

Rehabilitační: kvůli bolestem dochází k chybným pohybovým stereotypům, svaly se přizpůsobují omezenému pohybu a tím dochází k jejich zkracování. Proto musíme dbát zejména na tyto postupy:

Domácí: příprava domácího prostředí, nácvik chůze o berlích

Vlastní zákrok

Indikace: zánětlivé a degenerativní onemocnění kloubu, úrazy

Kontraindikace: můžeme dělit na celkové a místní. Hovoříme – li o celkových, pak se jedná o nespolupráci pacienta a o stavech, kdy se předpokládá, že operovaný nebude schopen po zákroku chůze. Místní kontraindikace je pak zánět v oblasti kyčelního kloubu. Nádváha není kontraindikací, je však spojená s vyšším výskytem pooperačních komplikací.

Čekací doba: Doba, než se pacient dostane na operaci, je závislá na zdravotnickém zařízení, ve kterém bude podroben zákroku. Může být 6 měsíců, bohužel však taky 3 roky…

Operace:

Operace je prováděná v anestezii (znecitlivění, ztráta vnímání bolesti, dotyků, tepelných podnětů). Dle nemocnice a přání pacienta může být celková, popř. lokální - epidurální (Jedná se o druh svodné anestezie, znecitlivující látka se podává do páteřního kanálu, mezi obratle a vak z tvrdé pleny mozkové. Dojde k anestezii části těla, pacient je při vědomí, ale bolest necítí. Můžou mu být podána hypnotika - léky navozující spánek.

Kritéria materiálu pro TEP (totální endoprotézu):

Typy náhrad:

• Cementová náhrada

• Necementová náhrada

• Hybridní náhrada

• Resurfacing

Cementová:

Cementová náhrada je používaná od 60. let minulého století.

Kloubní hlavice je vyráběna v různých velikostech a materiálech. Jedná se o biologicky nedráždivý kov (titan, slitiny kobaltu a chrom), který se kombinuje s keramickými materiály či polyetylénem (vysokomolekulární polymer). Acetabulum (kloubní jamka kyčelního kloubu) je speciálně upraveno pomocí polyetylenové vložky - umělé hmoty. Vložka je do původní kloubní jamky upevněná pomocí cementu - polymetylakrylátu. Hlavice je do actabula ukotvena pomocí dříku, který je vyroben z ušlechtilé slitiny a zacementována v horní části kosti stehenní.

Nevýhody: nevhodné pro mladší aktivní pacienty, poněvadž po 10 - 15 letech dochází k uvolňování jamky.

Výhody: nejdéle používaný způsob, osvědčený

Necementová

Modernější metoda zavedena do praxe v 80. letech minulého století.

Kloubní hlavice (implantát) je do acetabula fixována bez použití cementu. Kost prorůstá do povrchu implantátu.

Nevýhody: nutné je pečlivé opracování kosti a přesný kontakt kosti s implantátem

Výhody: dlouhodobá životnost, vhodné pro mladé a aktivní pacienty

Hybridní

Tento stále více se uplatňující typ vychází z toho, že kombinuje oba typy fixace, tedy typ cementový i necementový.

Resurfacing

Jedná se o povrchovou náhradu kyčle, kdy dochází k náhradě poškozené třecí plochy. Kloubní hlavice je obroušena a je na ni nanesen mimořádně odolný kov. Tento kov také vystýlá acetabulum, které je vyfrézováno dle standartních postupů.

Nevýhody: stehenní kost musí být zachovalá, podmínkou je taky aktivní věk pacienta

Výhody: rychlé zotavení, nenáročnost, plná pohyblivost, nízká bolestivost

Nejnovější trendy

Cílem je minimální poškození tkání díky miniinvazivní chirurgii. Podstatou miniinvazivní chirurgie je malá operační rána s minimem nežádoucích účinků a poskytnutí co nejvyššího komfortu pacientovi. Pro operatéra je tento přístup značně náročný.

V současnosti může operatér využít kombinacii operační techniky s počítačem. Hovoříme o počítačem asistované chirurgii. I při minimální operační ráně má operatér přehled o celé operované oblasti a přístupových cestách. To vše díky navigačnímu systému, který mu ve virtuální podobě poskytuje počítač.

Pooperační péče

Pooperační průběh:

Závisí na době uplynulé od operace.

Jakým pohybům se musí pacient vyhnout?

1. Přetáčení špičky chodidla zevně – zevní rotace

2. Přetáčení špičky chodidla dovnitř – vnitřní rotace

3. Přílišnému přitažení dolních končetin – addukce

4. Překřížení přes operovanou končetinu

5. Ohnutí kyčle nad 90 stupňů – flexe

Nácvik chůze:

Prvních šest týdnů chodí pacient o berlích a operovanou končetinu pouze pokládá. Zátěž by neměla přesáhnout 15 kg. To vše s pacientem nacvičuje zdravotní personál v nemocnici. Po uplynutí této doby je kloub rentgenologicky vyšetřen, a pokud je vše v pořádku, může být operovaná končetina postupně více zatěžována až do dosažení maximální váhy těla. Důležité je postupovat od zátěže statické, kdy pacient na končetinu pouze došlapuje plnou váhou a postupně přidávat plnou zátěž při chůzi.

Následují kontroly v intervalech 3 a 6 měsíců a rehabilitační pobyt v lázních.

Doporučené sportovní aktivity:

Každá sportovní aktivita by měla být konzultována s odborníkem. Pokud v pooperační fázi probíhá vše bez komplikací, může pacient začít s fyzickou zátěží. Nejlepší rehabilitací je plavání a cvičení v bazénu, které nejméně zatěžuje klouby. Doplňujícím sportem pak může být jízda na rotopedu.

• Tisknout
• Doporučte
• K oblíbeným