Investice do zraku má určitě smysl

Naše klientky nejdříve vyprávěly, jaké to bylo v době, když byly ještě odkázané na brýle nebo kontaktní čočky. Popsaly situace, kdy si kvůli brýlím nemohly užít naplno např. tanec (Naďa, 51 let), hrát volejbal (Iveta, 23 – kvůli sportu musela velmi brzo nahradit brýle kontaktními čočkami), nebo jak velkým problémem bylo třeba řízení automobilu, speciálně couvání (Soňa, 68 let).

Kontaktní čočky, které se zprvu zdály jako dobré řešení, se brzy začaly prodražovat (Iveta, 23 let), začaly jí dráždit oči a když ve Španělsku dostala do očí infekci a utratila nemalé peníze za místního očního lékaře a léky, bylo rozhodnuto. Chtěla již trvalé řešení. Doslova v euforii přišla na vstupní vyšetření na kliniku Lexum, kde se však dozvěděla, že právě u ní laserová operace není vhodná. Při tak vysoké krátkozrakosti (8 dioptrií), kterou Iveta měla, to nebylo možné. Naštěstí již v současné době umíme na Evropské oční klinice Lexum (http://www.lexum.cz) řešit i takovéto případy. Iveta podstoupila implantaci nitroočních kontaktních čoček a její život tím získal na větší svobodě, hloubce, pestrosti... a začala si opět užívat řízení automobilu.

Dnes se ohlíží zpět s úsměvem na rtech i Soňa. Ta si i po několika měsících od operace stále ještě sundává a nasazuje imaginární brýle, které se jí většinou houpaly na třech šňůrkách na krku. „Ano měla jsem troje. Na dálku, na čtení a na počítač. Nejhorší to bylo v autě. Při jízdě jsem si nestačila přendávat brýle, takže jsem řídila pochopitelně s brýlemi na dálku. Na tachometr jsem ještě docela viděla, má velká čísla, ale když jsem si chtěla třeba nastavit větrák nebo topení, neviděla jsem nic. Vše jsem se nakonec naučila poznávat hmatem, poslepu. Nechala jsem si udělat velmi drahé multifokální brýle, ale bohužel mi nevyhovovaly. Když jsem měla například sejít ze schodů, neměla jsem jistotu, jestli se trefím na schod. Takže jsem je přestala nosit a mám je dodnes v šuplíku. Byly to zbytečně vyhozené peníze. Už jsem nechtěla nic riskovat, ani finančně, a rozhodla jsem se pro implantaci trifokálních čoček, které mi vyřešily vidění jednou provždy. Dnes již mohu říct, že to bylo jedno z nejlepších rozhodnutí v mém životě. Vidím všechno, teď na jaře si užívám práci na zahrádce, řídím s pocitem jistoty, přečtu i ty malé cedulky na zboží a hlavně, nemusím otáčet celou hlavu podle směru, kam se chci podívat."

Naďa podstoupila laserový zákrok na obou očích. I když měla -3 dioptrie, nikdy nechtěla brýle nosit. „Brýle mi vadily. Nosila jsem kontaktní čočky, protože se v nich dalo tancovat. Brýle by mi prostě uletěly. A taky, při tanci se musíte v prostoru orientovat, což s brýlemi dost dobře nejde, protože máte velmi omezené periferní vidění. Čočky mně nějakou dobu vyhovovaly, ale někdy jsem mívala podrážděné oči a byla s nimi pořád nějaká práce. O čočky se musíte starat. Kupovat stále nějaké roztoky, nosit s sebou čočky náhradní, co když vám v práci čočka vypadne. No ideální to nebylo. Jakmile jsem si našetřila peníze, rozhodla jsem se s čočkami skoncovat. Co se týká samotného zákroku - kdybych věděla, jaké to skutečně bude, doslova bych si celou operaci užívala. Byl to úplný koncert barevných světel a efektů. Jsem velmi ráda, že mi paní doktorka navrhla řešení monovision. To znamená, že mám jedno oko odlaserované na nulu a vidím skvěle do dálky. Na druhém mám – 0,75 dioptrií, a proto vidím výborně i na čtení. To, že mám na každém oku jiné dioptrie, mi vůbec nevadí, nevnímám to. V mém věku už lidé obvykle potřebují brýle na čtení."

V následné diskusi zájemci o laserovou operaci očí chtěli vědět například i to, jak dlouho vydrží nitrooční čočka v oku a zda jsou výsledky laserové operace na celý život. Manažerka Lexum Store Monika Hochmannová všechny přítomné ujistila, že operace má trvalý efekt a nová čočka nás dokonce „přežije", protože je vyrobena z vysoce biokompatibilního materiálu, který je dobře přijímán organismem. Řadu diskutujících také zajímalo, zda oční operace opravdu nebolí. Klientka Iveta popisovala detailně operaci prvního oka a řekla, že když šla na druhé oko, vůbec se už ničeho nebála, věděla, že to nic není a že za čtvrt hodiny bude vše hotovo.

Na setkání přišla také slečna, která má problémy se šilháním. Pro ni bylo pádné osobní svědectví Ivanky Harangozové z Lexum, která doporučovala k operaci se odhodlat. Přestože slečna má dioptrické brýle a šilhá, lze tento problém v Lexum vyřešit díky paní doktorce Flemrové. Ta jako první lékař v České republice zavedla metodu operace šilhání technikou nastavitelných stehů. Všechny přítomné klientky Evropské oční kliniky Lexum se shodly, že by na zákrok šly znovu a že mělo pro ně smysl investovat do svého zdraví. Vždyť jde přece o zrak - náš nejdůležitější smysl.